Najdu si tě třeba v samotném pekle…

recenze

Dědicové Tuonely (2019) / katy238

Je mnoho závažných témat, a ještě více knih, které je řeší. Některé žánry si o těžká témata samy říkají, kde by to však jeden nečekal, je fantasy od české autorky, která se svými příběhy inspiruje ve finské mytologii a historii.

Žánr fantasy je sám o sobě dost těžko uchopitelný a stejně jako do young adult do něj mnozí jsou schopni nacpat mnoho, a to v pozitivním i negativním smyslu. Mnohdy získá člověk pocit, že sotva se do čehokoliv nacpe drak, je z toho fantasy, ale stejně můžeme operovat v kuchyni se zelím a automaticky z čehokoliv segedín nebude.

Jestli však něco druhý díl ilusijské série není, tak to guláš. Naopak. Autorka opět vytvořila pochoutku, která není jednohubkou, a přitom se u ní bude příjemně trávit čas. Dědicové Tuonely totiž dle názvu napoví hodně málo, ale děj sám o sobě je i v kontextu aktuálního dění velmi nadčasový.

Opět se setkáváme se starou dobrou Sarai, královnou severu a nyní i s její rodinou, manželem a dvěma syny. Sarai se chopila vlády nad divokým a svobodným severem a vypadá to, že kromě rodinné idylky, kterou miluje, ale lehce ji ubíjí, ji čekají hlavně jen státnické boje za stoly s příliš mluvnými byrokraty. Nudné, ale lepší než nekonečné bitvy plné smrti.

Asi.

Už v úvodu knihy však dostane královna tvrdou ránu a je vržena do událostí, jaké nečekala ani v nejčernějších snech a které nelze vybojovat v žádné bitvě. V zoufalství vidí, že to nejcenněji jí proteklo mezi chvějícími se prsty a je jasné, že od té chvíle bude mít její život jen jediný cíl. Získat zpět, co jí neznámé a nehmotné zlo zdánlivě nenávratně sebralo. Sarai je ochotná sejít až do samotného podsvětí, aby si vzala zpět to, co sama stvořila.

Kolem tohoto ústředního děje však autorka sází další motivy. Můžeme sledovat vypuštění pradávného zla, které formuje své nelidské šiky k nastolení vlastního světového řádu prostého citu a chladného jako kov. Bez slitování se zrůdná armáda sune krajinou a nenechává žádné šance. Jen smrt a zmar.

A dále tančí další dějové linie a vnitřní boje jednotlivých hrdinů. Přichází nové postavy a mnohé z těch známých náhle odcházejí. Dynamika děje chvíli nepostojí a je jasné, že od prvního dílu autorka nejenom nepolevila, ale naopak témata příjemně vrší v logické pyramidě humoru, výpravy a nečekaně závažných témat na fantasy až překvapivě aktuálních v našich životech. Ilusie je svět sice fiktivní, ale život v ní není tolik odlišný od toho našeho.

Jednotlivé postavy lásku nacházejí i ztrácejí, ztrácejí i samy sebe, a přitom však nenudí. Naopak. Mnohé Vám opět přirostou k srdci včetně svárlivé Sarai, která se prožitou hrůzou opět posouvá na další úroveň lidství a náhle před Vámi nestojí jen trochu arogantní vládkyně, ale především žena a matka se svými démony malými lidskými i vnitřními. Stejně jako rozvojem prošly i další postavy. Ilusie rozhodně nestojí na místě, ale s každou další knihou zjevně roste.

Co však zůstává příjemně známé a stále ve výborné kvalitě jsou výjevy z bitev a interakce mezi postavami. S humorem a nemístnými narážkami se opět vrhají svobodní bojovníci severu kupředu proti zlu a bezpráví a neváhají s sebou strhnout každého, kdo má v srdci jen trochu dobra. V ději čekají mnohá překvapení a rozhodně nečekaná spojenectví.

S hlavním zlounem přichází velmi zajímavá otázka identity člověka a jeho tělesné i duševní integrity. Autorka otevírá téma duše a těla a rozevírá nůžky mezi těmito entitami. Rozehrává velmi zajímavou psychologickou hru identity a nezměrné hrůzy a tuto bolest stupňuje pomalu až k nesnesení.

V Dědících Tuonely lze najít mnoho filosofických otázek a vnořit se do nich s touhou najít odpovědi na ty vlastní. Zůstávají však tím, čím byli od začátku, a to kvalitním příběhem, do kterého se Vám bude chtít vracet s postavami, jaké je radost opět potkat. Seveřané ani v dalším díle nezklamali, a i když se Dědicové zdají objemní, děj uteče opravdu rychle, že náhle stojíte na konci a cítíte, že chcete ještě.

Ilusie je nádherně komplexně stvořený svět a stále je radost se do něj vracet, i když postavy neplují na obláčku a nemají zdaleka jen pohádkový život. Témata skutečné bolesti a traumat jsou zde spletena spolu s mystikou, ale není to žádný slepenec, dává to dokonalý smysl a harmonii. Pokud Ilusii ještě neznáte, rozhodně to napravte.

Tento svět je veliká škoda minout a nenechat se jím strhnout do hlubin Tuonely.

Smrt není opakem života. Opakem života je neživot, neexistence, prázdnota. Smrt je ve skutečnosti stejně živá jako život sám, protože je jeho součástí, a to, co se děje v Tuonele, podsvětní říši, děje se i na zemi. Severští hrdi... více

Komentáře (0)