Než všechno zapomenu

recenze

Salesián Jaroslav Kopecký (19242014) vzpomíná ve svých pamětech na život salesiánů ve 20. století. Svůj život s následovníky Dona Boska spojil už v mládí za války studoval ve Fryštáku. Prožil pak zrušení řádu, práci na stavbách mnoha přehrad v severních Čechách, nespravedlivé věznění, tajné svěcení na kněze i fungování řádu v době normalizace.
Ve svém vzpomínání nemluví skoro vůbec o sobě, ale vzpomíná na mnoho dalších salesiánů, kteří žili své povolání navzdory všem překážkám.
Současný provinciál salesiánů Martin Hobza vzpomíná v úvodu knihy na slova Hanse Urse von Balthasara: Málo věcí může tak zúrodnit a omladit teologii a jejím prostřednictvím i celý křesťanský život jako transfúze krve pocházející z životopisů svatých.. Jeho slova nesměřují jen k Jaroslavovi, ale ke všem salesiánům v knize zmíněným.
Vzpomínky Jaroslava Kopeckého jsou zvláštní tím, že v nich téměř vůbec nemluví o sobě. Především vzpomíná na všechny, s kterými se v salesiánském řádu setkal: na salesiány starší než on sám, na své vrstevníky i na salesiány mladší. Kniha je tedy zajímavým osobním pohledem na činnost českého salesiánského řádu zhruba v posledních sto letech. Ve vzpomínkách na Štěpána Trochtu vzpomíná na jeho modlitbu, která dobře shrnuje jeho život:
Vzkaz těm, kdo mě poznali osobně či jinak:
Rád jsem zpíval zpívejte také s radostí.
Rád jsem běhal, třebas i hladný, po stráních dělejte to také, třebas i sytí.
Rád jsem se učil (přitom i mučil) oplatilo se mi to.
Nerad jsem žebral o peníze pro dobrou věc ale přineslo to užitek.
Bolelo mne bití v koncentrácích bolest jsem mírnil láskou k Bohu.
Bolelo mne zneuctívání Boha od komunistů dělal jsem podle svých hřiven.
Bolelo mne zneužívání mého jména a přece jsem byl věrný církvi.
Miloval jsem přírodu vždyť je to Boží dopis lidstvu.
Miloval jsem lidi, všechny, i své trýznitele jen láska mohla pomoct i jim.
Miloval jsem Boha bez něho by pro mne téměř nic nemělo cenu.
Mrzí mne četná nemoci těla mohl bych udělat dobrého víc.
Mrzí mne četné slabosti ducha mohl bych udělat dobrého víc.
Mrzí mne málo lásky mezi lidmi mohl bych dobrého udělat víc.
Děkuji svým rodičům za život i dětství v chudobě sílilo mne to až do smrti.
Děkuji svatému Donu Boskovi že mne udělal svým synem, salesiánem.
Děkuji Panně Marii Pomocnici křesťanů opravdu mi mockrát pomohla.
Děkuji Hospodinu že mi dopřál pracovat i trpět jako spoluúčast na jeho díle.

Celý svůj život prožil Jaroslav v radostné důvěře v Bohu, která nám může a má být inspirací. Takto o ní mluví v dopise Jaroslavě Reznákové:
Pán nám neslíbil žádné stolečku prostři se, ale slíbil nám, že s námi bude až do konce světa, vždy, když se na něj s důvěrou obrátíme.

Českým salesiánům fandím a mnohé z nich znám osobně. Tato kniha mi pomohla lépe je poznat, více se o jednotlivých osobnostech dozvědět, ale především - a to myslím zamýšlel i Jaroslav Kopecký - nechat se jimi inspirovat.

Paměti známého salesiána Jaroslava Kopeckého (1924–2014) jsou mimořádným svědectvím o životě salesiánů ve 20. století. Kopecký, který se stal přítelem a duchovním průvodcem velkého množství lidí, vzpomíná na svůj život od mládí sp... více

Komentáře (0)