Osvětová činnost v pohřebnictví

recenze

Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria (2017) / katy238

Knihy žertovných příhod z temných a neznámých odvětví jsou vždy vítané a populární. Po hahaha historkách z letectví jsou určitě dalším oblíbeným tématem hahaha historky z pohřebnictví. Vždyť kde může být lepší líheň černého humoru a super historek, než kolem mrtvol!

Tlouštíci hoří rychleji dává napovědět, že tato kniha bude to pravé. Autorka po letech zkušenostní práce na různých stupních odpovědnosti v pohřebnictví má k tématu skutečně co říct a v úvodních kapitolách zjistíte, že skutečně vtipně. Při dalším čtení ale také jako čtenáři zjistíte, že tón textu se citelně mění.

Caitlin Doughty totiž není v americkém on-line prostoru úplně neznámým jménem. Naopak. Ve své snaze přiblížit pohřebnictví co nejvíce veřejnosti a sejmout ze smrti roušku ostudného traumatu, za jaké se v západním světě musí slušná rodina stydět, začala mluvit. Udělala si v začátcích na YouTube nějaká ta videa, nechala lidi se ptát, co chtějí vědět. Příliš tím také nenadchla americké profesní organizace působící v pohřebnictví...

Caitlin totiž do tohoto smutného oboru šla vlivem traumatu z dětství a studuje historii smrti i pohřebních tradic. Své příhody kolem kremace při počátku své pohřební kariéry v San Francisku dává do kontextu s vlastními myšlenkami, svým osudem i historií oboro. Postupně se z knihy vytrácí vtip a kapitolu po kapitole je poselství vážnější.

Jestli čtenář ještě v první části knihy doufá v hahaha momenty, nejpozději u kapitoly o kremaci dětí ten pocit ustoupí silnému nekomfortu. Ano, číst tuto knihu je po čase nekomfortní a myšlenky na vlastní smrtelnost i smrtelnost blízkých se hlásí o slovo. Kniha smrt nezlehčuje. Neříká, že je zábava. Není zábavná myšlenka, že pokud chcete nechat svou zesnulou babičku ještě před obřadem vystavit, budou ji upravovat i vteřinovým lepidlem. Není na tom hezkého nic. Ale je to realita.

Kult smrti, nemrtelnosti, balzamování a nákladných hrobek měl zajistit alespoň nějaké zdání věčného života. O to naléhavěji se začaly hlásit o slovo směry hlásající naprosté odevzdání těla přírodě. Návrat ke tradicím. Jenže tradiční je v pohřebnictví už téměř všechno, protože někdo už to v souvislosti s mrtvými vymyslel. A nejen o tom autorka přehledně vypráví s přímými odkazy na další literární zdroje.

Kniha je prostě zajímavá i přes temné poselství, jaké má. Odhaluje americké zvyky, o jakých si tady v širším měřítku můžeme nechat jen zdát, ale tamní zákony je umožňují. Zamýšlí se i nad etikou určitých procesů a problému stárnutí populace nad její fyzické možnosti. Otázky, na které se nyní nechce myslet, ale začínají se stávat realitou.

Autorka píše v první osobě a popisuje všechno. Nezastaví se před ničím. Proto není kniha vhodná pro slabší povahy. Protože je tam popis mrtvých ve špatném stavu. Prožijete s autorkou kremaci něčího milovaného dítěte stejně jako technickou stránku větší likvidace těch, které nikdo nechtěl. To je hodně silné. Prožijete autorčiny přímé zkušenosti se smrtí. Ukáže vám oblasti a jevy, o kterých nechcete vědět.

I tak je to důležitá kniha a pokud se cítíte dostatečně silní proniknout hlouběji do tématu vlastní smrtelnosti i technologie smrti jako takové, nebojte se toho. Autorka svůj humor v knize neztrácí, ale pouze kapitolu za kapitolou dospívá a vy pomalu s ní. Na konci už se možná pousmějete, ale nebudete se blbě chechtat. Viděli jste příliš mnoho.

Pokud nehledáte další soubor infantilních příhod ve snaze udělat ze smutného veselé za každou cenu, po knize sáhněte a zkuste ji na sebe nechat působit. Kapitoly z historie amerického pohřebnictví jsou stejně fascinující jako výklady o pohřebních rituálech na jiných kontinentech. Navíc garantuji, že minimálně po dvou nebo třech dalších uvedených knihách sáhnete. Protože vás bude zajímat, co se píše dál. Jak to je.

Autorka si kdysi dala za cíl něco jako osvětovou činnost v pohřebnictví,. Aby toto téma nebylo tabu, aby k němu společnost přistupovala přirozeněji. Nevím, jak se jí to povedlo svou činností v USA, ale minimálně kniha Tlouštíci hoří rychleji i přes svůj trochu tématicky nejasný název (pravdivý) plní toto poslání do puntíku.

Všichni tam jednou musíme. Přestaňme si proto lhát do kapsy, že na tom můžeme něco změnit.

Podívat se vlastní smrtelnosti do očí není nic jednoduchého. Abychom se tomu vyhnuli, raději si zavazujeme oči a dobrovolně se straníme reality smrti a umírání. Jenže nevědomost není blažená, přináší jen větší hrůzu. Metaforický š... více

Komentáře (0)