Panenko Živěnko! Jsi to ty?

recenze

Robokalypsa (2013) / Bolkonská

Myslela jsem si, že to je knížka pro kluky, nebo pro muže, chápete, technika, roboti, válka, zbraně. A možná je – ale mě to fakt dost bavilo.

„Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti…“

Zašeptám.

Není to skvělé?

Něco jako ta hudba ze Silent Hill. Cinká to jako ukolébavka, ale vy velmi dobře víte, že za rohem čeká bubák! Jooo, srandičky, srandičky. Mně se tyto věci prostě líbí. Líbí se mi děvčátko, co mluví ke své panence, panenka, jež ožije a začne být opravdu, opravdu zlá, líbí se mi, že Wilson neromantizuje, bez rozpaků pošle dítě do výzkumného ústavu robotů a udělá z něj napůl zrůdu. Ale pořád takovou tu hezkou. Zrůdičku.

A pan Nomura: „Vím, že je mechanická. Ale miluji ji. A ona miluje mě.“

Starý japonský pán, žije s robotem, něco jako nafukovací panna, myslí si jeho kolegové, akorát že není nafukovací, ale prostě robot. Takovou vám vyrobí na objednávku přesně podle zadání, většina mužů ji však využívá jen k tomu jednomu. Ne tak stařeček. Jeho Mikiko není žádná časopisová kráska. Má své vrásky, jako by je měla skutečná žena.

Jenže není skutečná, a jako všichni roboti během této rebelie, i s ní se něco stane, i ona se obrátí proti svému tvůrci, a málem ho zabije.

Je robot schopen lásky?

Jsme tam, kde jsme byli.

„Cos to udělal, výtahu?“ zašeptám.

Cvak! trvá výtah na svém.

Je to napsané velmi filmově – záběr, střih, záběr – proplétá se tady několik příběhů. Někde v Americe se organizuje odboj. V Tokiu pan Nomura pomalu zjišťuje, jak přeprogramovat některé roboty, aby se v této válce vrátili na stranu lidí. Mathildina matka bere své dvě děti a odváží je k dědovi – pozdě, všichni končí ve výzkumném táboře robotů. V Londýně jeden divný týpek… Neřeknu to všechno…

Některé postavy jsou trochu schematické a od poloviny, přes to svižné tempo, jsem nebyla moc pozorný čtenář, chvílemi mě to bavilo méně, i když sama nevím proč. Pak by se tomu ještě dal vytknout takový ten podivný, typicky americký patos, jaký mně třeba překážel i v jinak hodně povedené Vteřině poté (Forstchen).

Jinak je to dobrodružství. Vynalézavě napsané. Ty stroje jsou prostě skvělé. Nechtěla bych to potkat v noci v parku, ale čte se to dobře. Autor má bohatou fantazii, chtělo by se říct. Na druhé straně, stejně jako u toho Forstchena, pokud nejste úplně slepí, rychle si uvědomíte, že některé ty věci možná nejsou až tak nepravděpodobné.

Ale nestrašme. Nemalujme čerta na zeď. Čtěme. I Wilsona. Odvážně – před spaním. Nebo bojácně – u maminky v doupěti…

Robokalypsa Daniel Howard Wilson

V ne příliš vzdálené budoucnosti se vyspělé technologie řídící svět lidí obrátí proti svým stvořitelům. Za pomoci superinteligentního stroje zvaného Archos se jim podaří téměř kompletně vyhladit lidstvo; ti, co přežili, však ukryt... více