Po čertech dobré pohádky

recenze

Stejně jako se nám nachyluje ke konci rok 2017, pro mnohé se chýlí ke konci i plnění čtenářské výzvy. Nejsem rychlík jako mnozí a neměla jsem splněno už v únoru. Naopak, úmyslně jsme si "úkol" roztáhla po délce celého roku.

A jako většina lidí jsem nepopulární témata odsouvala na poslední místo. Ačkoliv je to asi podivné, nejvíce mě trápilo téma pohádkové knihy.

Nejsem jejich velký fanda. Ale při vzpomínce na dětské čtivo mi bleskla hlavou jasně červená útlá kniha s jiným druhem vyprávění.

Čertoviny jsou trochu jiná pohádková kniha a sestávají se z několika příběhů, ve kterých hrají hlavní roli rohatá a chlupatá zjevení z pekel. Ať už dostanou úlohu kladnou či zápornou, dobro vždy po zásluze vyhraje.

Příběhy jsou psány poněkud nezvyklou češtinou a stavba slov může působit archaicky. To však pohádkám dodává tu jiskru neskutečnosti.

Jako dítě jsem snadno uvěřila tajemné auře pohádek a ráda je četla stále dokola. Kniha má krásnou grafickou úpravu a její četba je i estetickým zážitkem.

Knížka samotná má pro mě příchuť tajemna. Jednoho dne ji maminka přinesla domů a já dodnes nevím odkud, ale jako dítě jsem ráda věřila, že jí knihu do dlaně vtiskl sám čert.

A tak to má s pohádkami být. Mají vypadat, jakoby je do našeho světa vyexpedoval tým čarodějnic a víl, i když některé mohou spíše působit dojmem, že je vykadil drak.

U své zamilované knížky jsem si dva večery příjemně odpočinula a vrátím se k ní i bez čtenářské výzvy.

A i o tom výzvy jsou. O zastaveních u toho, co by jsme jinak minuli.

Kniha vypráví o dobrodružství čerta, jeho kamarádech a nepřátelích. Jedna kapitola končí větou: " Věru já jsem starý čert a zlý, ale ty jsi bábo ještě horší." Potom jí dal pitlíček až se jí v očích zajiskřilo a zmizel. Tak se bába... více

Komentáře (0)