Poselství hor

recenze

Jeden z mých kamarádů, který má velice rád přírodu, mi půjčil drobnou knihu bývalého innsbruckého arcibiskupa Reinholda Stechera Poselství hor. Jsem mu vděčná, že jsem díky němu tuto drobnou, ale velice milou knihu objevila.

Reinhold Stecher se narodil už v roce 1921, tedy před více než sto lety. Byl knězem, věnoval se pastoraci mládeže, vyučoval religionistiku a v letech 1981–1997 byl i innsbruckým biskupem. Jak je ale patrné z jeho textů, tak při všech těchto náročných povoláních ho jaksi „u země“ držely jeho koníčky: horolezectví, kreslení a malování.

Především ze své vášně pro hory se vyznává v této drobné knížce, která je souborem jeho asi dvaceti meditací (esejů, úvah, sloupků). Nachází mnohé paralely mezi vystupování na skutečné „fyzické“ hory a duchovní cestou, která by také měla být „výstupem“ k Nejvyššímu:
Ten, kdo chce horu skutečně prožít, nevzdává se jí jen tak lacino. Vyráží-li do hor, musí počítat s určitou změnou životního stylu. Postel ve vysněné ložnici se promění ve společnou noclehárnu, pohodlné křeslo v bivakovací pytel, temperovaná pěnová koupel v pár hrstí studené vody z potoka. Hora vyžaduje, aby ses ráno občas i s nechutí vysoukal z teplého spacáku a bez velkého nadšení hledal chladné hvězdy, které na nebi ještě zbyly. Nechá tě putovat přes morénové valy, které tě zaujmou leda svou jednotvárností. Chce slyšet, jak supíš, nechá tě padat únavou a vůbec jí nevadí, když za každým dalším úspěšně zdolaným úsekem očekáváš cíl cesty – a on zase nepřichází. Ona dopustí, že oblačné závoje na vrcholu vymažou všechny tvé pohlednicové sny. Někdy ti zkříží plány a pošle tě domů – se šplouchající vodou v botách. K večerní atmosféře ráda přispívá puchýři na nohou, k východu slunce dodává svalovou kocovinu. Podporuje pocení a po příjemné vůni deodorantu nezůstává ani stopa. Pověsí ti na záda starý dobrý batoh, jehož obsah si musíš důkladně promyslet (na rozdíl od zavazadlového prostoru auta). Tvé plány a přání jsou jejímu náladovému počasí lhostejné. Život v horách sice nebývá vždy tak drsný, ale na pár ní a týdnů nás hora vrací do života ve skromnosti, a to je dobře. Vždyť my máme příliš mnoho požitků za nulový tarif – a právě to snižuje jejich hodnotu. Stačí stisknout jedno tlačítko na ovladači a cestujeme po cizích zemích, o pár minut později se ocitáme na Divokém západě, poté obdivujeme hlubiny oceánu. Přivedeme si do obýváku Mozarta i Beethovena. Ležérní dotyk číslice a na panelu v kabině výtahu nás bleskově vyveze do příslušného poschodí a stejné minimum energie potřebujeme k získání svačiny z automatu. Vše se obejde bez námahy. Nemusíme nic tahat, ničeho se neobáváme, v nic nedoufáme, na nic nečekáme. A právě proto je všechno tak nudné.
Těmito vymoženostmi nedotčená hora tak trochu dohání, co svět blahobytu zanedbal v naší formaci. Pomáhá nám tolerovat frustraci, dokázat vzdát se příjemného pro vyšší cíl. Na horské túře máme příležitost procvičit se ve zdravém životním zákonu odříkání a oběti.
Hora je nepohodlná. Také touto vlastností nás posunuje do Boží náruče. Bůh pravdy byl odjakživa nepohodlný. My lidé se sice pokoušíme vyrobit si „milého Boha za nulový tarif“, který by poskytoval servis duším zdarma, jenže tím obelháváme sami sebe. Bůh Bible nezná nulový tarif.

Úvahy Reinholda Stechera jsou velice svěží, plné obdivu ke stvoření i úžasných postřehů o životě přirozeném i o tom nadpřirozeném. Stojí za to o nich v klidu rozjímat. Líbila se mi i celková úprava knihy. Ilustrace, které pro české vydání připravila Markéta Žižkovská, text výborně doplňují. Tato drobná kniha se tak může stát i krásným dárkem pro někoho blízkého – nejlépe pro milovníka přírody.

Obrazy a myšlenky této knihy chtějí ukázat vnitřní bohatství hor. Obracejí se na poutníka a horolezce, který ve výšinách hledá více než fitness, výkon, kyslík, opálení do bronzova či skleničku u baru v horském hotelu. Marek Ork... více

Komentáře (0)