Příběh, který pohladil na duši i na srdíčku

recenze

Počkej na moře (2022) 5 z 5 / knihy_a_filmy
Počkej na moře

Milostný queer příběh odehrávající se na anglickém ostrově, kam hlavní hrdina přijíždí ze švédské univerzity na několik měsíců studovat angličtinu. Zde se setkává s profesorem literatury, kterého jen tak nemůže vypustit z hlavy. Tu také začíná příběh velké lásky, možná až lehce obsesivní lásky, jež už sice v Anglii není považována za trestný čin - okolí je však stále plné předsudků a nepochopení.
Tohle bylo moc MOC hezké. S autorkou jsem se tu nesetkal poprvé, a tak jsem už lehce tušil, na co se můžu těšit.
Kniha je napsána tak příjemným poetickým jazykem, je plná krásných myšlenek a slovních obratů a je napojená na přírodu. To doplňují motivy umění, literatury a tehdejší hudby. Příběh je podán s neuvěřitelnou lehkostí, přirozeně plyne a především působí autenticky. Oba hlavní hrdinové se snaží vydobýt si své místo ve společnosti, každý svým vlastním způsobem, a přitom musejí skrývat svou lásku a to, kým skutečně jsou. Jejich vztah zahrnuje krásné momenty, které by mohly být nekonečné - jenže nic nikdy není. Zahrnuje totiž i momenty neshod a odlišností mezi nimi - a já tak přemýšlel, především ke konci, jakou by mohl jejich vztah mít budoucnost.
Kniha má přes tři sta stran, ty mi ale utíkaly pod rukama. Ač zpracovává po stránce historického zasazení náročný příběh lásky, četla se mi jednoduše, a způsob psaní navíc pohladil na duši i na srdíčku.
Kromě krásného a dojemného příběhu kniha nabízí i několik věcí, kterými je velmi jedinečná a specifická. Jednak je to její již zmíněné estetično, které mě učarovalo. Specifický je i styl vyprávění - jedna postava příběh vypráví té druhé (tu se musím přiznat, že po polovině knihy už mě tahle odlišnost nebavila tolik). Ke konci mi pak i skrze tento způsob vyprávění došlo, že nejsou vůbec zmiňována jména ani jednoho z mužů (pokud mi něco neuteklo, tak se v knize dozvíme jméno jen jednoho). Tahle věc s vynecháním jmen na mě upřímně zapůsobila. Poslední, co chci vypíchnout, je kompozice. Kniha začíná čtyřmi kapitolami (už těmi mě kniha naprosto vtáhla a zaujala), které se odehrávají v současnosti - mají také jiného vypravěče, než zbytek knihy. Po nich následuje prolog a hlavní část knihy, kde jsme vráceni do minulosti. Kompozicí si mě kniha taky získala - už jen kvůli tomu, že jsem se po dočtení vrátil na úvodní čtyři kapitoly a chvíli znovu četl a hodně přemýšlel.
Moc doporučuji! 4,5/5


Počkej na moře Počkej na moře Veronika Opatřilová

Milostný gay příběh z Anglie 60. let pojednávající o křehkosti lidských vztahů, o životních volbách a odvaze jít si za svým. O okamžicích, které by mohly trvat věčnost. O tom, že chceme někam patřit, a o tom, jak poznáme, že js... více


Komentáře (0)

Přidat komentář