Senzační mix fikce a true crime

recenze

Hon na Bubáka (2024) / assa

Píše se rok 1988 a mladý Richard Chizmar se po ukončení studií žurnalistiky na Marylandské univerzitě vrací do svého rodného městečka Edgewood, aby zde před svou svatbou pár měsíců pobyl u svých rodičů a pokusil se nastartovat vysněnou kariéru spisovatele. Edgewood se jeví jako ideální místo, kde by chtěl vyrůstat a žít každý. Idylka se však rozplývá ve chvíli, kdy se začnou ztrácet mladé dívky, jejichž těla jsou následně nacházena zohavená. Na městečko záhy padne strach a lidé se začnou navzájem podezřívat. Je totiž více než jasné, že sériový vrah, médii přezdívaný Bubák, musí být někdo, kdo moc dobře zná místní prostředí. Richard se stává celým případem doslova posedlý a aktivně se zapojuje do pátrání.

„...nedokázal jsem z hlavy pustit skutečnost, že dívka, kterou jsem znal – i když jen zběžně -, byla zavražděna jen kousek od ulice, kde jsem vyrostl. Připadalo mi to jako ve filmu. Připadalo mi to jako noční můra.“

Celá kniha se hned od předmluvy, ve které čtenáře tahá za nos spisovatel a investigativní novinář James Renner, tváří jako true crime, tedy literární rekonstrukce skutečných zločinů, které se odehrály na konci 80. let minulého století. Už na začátku knihy je čtenáři prozrazeno, že bude pachatel po mnoha letech dopaden a odhalení jeho identity všechny šokuje. Čtenář je tedy po celou dobu ve střehu a napjatý jako struna, protože vrahem může být opravdu kdokoliv.
To, že se jedná o fikci, kterou autor zasadil do známému prostředí svého rodného městečka, použil některé reálné události a postavy (včetně své rodiny, známých a kamarádů) a sám sebe obsadil do hlavní role, není už dnes žádným tajemstvím. Původně chtěl Richard Chizmar vše dotáhnout k dokonalosti ve stylu found footage hororu Záhada Blair Witch. V plánu měl vytvořit webové stránky a zveřejnit fiktivní články v novinách, které by případ podrobně rozebíraly a sledovaly. Od tohoto počínání ho zrazoval nejen jeho syn, který věřil, že by to skutečnému Edgewoodu nepřineslo nic dobrého, ale i nakladatel, který Chizmarův nápad ihned zavrhl.
Na knize je znát, že je autor vášnivým čtenářem žánru true crime a svou knihu chtěl vést v podobném duchu. Nezbytnou součástí zmíněnému žánru je fotodokumentace, která ukazuje místa činů, popřípadě tváře pachatelů, obětí, blízkých příbuzných či vyšetřovatelů. Ani v Bubákovi nesmí tento prvek chybět a jelikož sám autor nikdy neměl rád ustavičné listování do fotogalerie nacházející se většinou na konci těchto publikací, rozhodl se čtenářům celou věc zpříjemnit a obrázky umístil za každou zakončenou kapitolu.
Tím, že autor do fikce zakomponoval pořádný kus svého života (vzpomínky na dětství – klukoviny, všelijaká dobrodružství se svými kamarády a první lásky), je kniha prošpikována těžce nostalgickými a až bolestnými momenty, v nichž dokáže mistrně popsat odcházející dětství a na čtenáře tak přenést úzkost pramenící ze smutné pravdy života.

„V tom nehybném bezčasí jsem si uvědomil, jak ohromný svět je okolo mě a že jednoho dne, a bude to brzy, opustím tohle místo, které jsem vždycky nazýval svým domovem, a postavím se na vlastní nohy. I moji kamarádi se rozprchnou do všech světových stran a některé už neuvidím a nepromluvím s nimi. Naši rodiče, bratři a sestry zestárnou a nakonec se s nimi také budeme muset rozloučit. Nikdy už nebude nic stejné.“

Richard Chizmar je velký obdivovatel Stephena Kinga. V minulosti byl jedním z mála autorů, kterému se poštěstilo s Mistrem spolupracovat a společně vytvořili trilogii o Gwendy. Není tedy nic divného na tom, že i v Bubákovi může čtenář narazit na spoustu odkazů na Kingovu tvorbu (nový román, na který se hlavní postava zrovna chystá, plakát filmu Prokletí Salemu a další). Jako pravému kingofilovi mi nemohl uniknout jeden velmi skrytý odkaz, který jako by odkazoval na universum Temné věže. A po pátrání na zahraničních webech mi byly mé domněnky potvrzeny. Více prozrazovat nebudu, ale hned mi dává větší smysl pokračování s názvem Becoming the Boogeyman, které vyšlo v originále minulý rok a věřím, že brzy si ho do knihovny bude moci zařadit i český čtenář.
Příběh je opravdu vydařený, čtenáře drží po celou dobu v napětí a má skvělé a dojemné zakončení. Tuzemský nakladatel moc dobře věděl, že se mu do rukou dostal jeden z nejlepších žánrových počinů letošního roku a na kvalitě českého vydání rozhodně nešetřil. Musím zde vyzdvihnout výbornou kvalitu vazby, bílý papír vyšší gramáže a překrásnou obálku s přebalem. Tohle se vážně povedlo.

V létě roku 1988 se v mírumilovném a poklidném městečku ve státě Maryland začnou ztrácet mladé a atraktivní dívky, jejichž zohavená těla se pak objevují na nečekaných místech. Vše ukazuje na to, že v kdysi klidném a vlídném místě ... více

Komentáře (0)