Seznamte se, Bohumil Fischer, náměstek

recenze

Dílo "Vážení přátele, ano" znám hlavně z ukázek a upoutávek televizního programu, kdy mladý Milan Lasica něco říká z balkonu a je to zjevně třeskutě vtipné. Čímž to začíná i končí. Povědomí, že se skutečně jedná o satiru jsem měla, ale donutit se sednout k televizi a podívat se, to už bylo nad moje snažení.

Když se mi tedy do čtečky vlivem i dílem osudu dostal tento nenápadný soubor, kdysi sepsaný Ladislavem Pecháčkem, nebylo nad čím váhat. A to nejenom proto, že právě čtečka je nyní z mnoha důvodů mým nyní preferovaným zdrojem knih (dítě mi ji tak snadno nevykopne z rukou).

Příběh je vyprávěn z pohledu první osoby, ekonomického referenta Bohumila Fischera. Tomu je jeho úděl v podniku i ve společnosti jasný. Nevyčnívej, choď s davem a raduj se přiměřeně svému postavení. Máš co máš a více neřeš. Všechno včetně drobných životních radostí podléhá přísné kontrole kolektivu a jakákoliv výchylka je podrobena zkoumání. A závěru.

Ono to asi teď zní jako další z knih zobrazující reálný socialismus a normalizaci ve vší své hrůze. Ono to taky hrozné bylo, ale je třeba vzpomenout si, že tato kniha je satirou a dle toho se taky chová. Takže stejně jako třeba kniha "Hrdý Budžes" tak i tento příběh zachytává a zobrazuje dobu se vší svou absurdností a tragikomičností. Když se jednoho den Bohumil rozhodne jít do práce pěšky a mít radost, je jeho chování natolik podezřelé kolektivu i jeho nadřízenému, že je identifikováno jako náhlá břišní příhoda a Bohumil ze strachu před prozrazením jeho skutečných pohnutek, tj. radosti ze života, si raději nechá vyndat slepé střevo.

Mám obavu, že někteří by se v tom našli i dnes v korporátních sférách.

A to je právě to úžasné na knize. I když doba se změnila a i její mechanismy, myšlení zůstalo na mnoha místech úplně stejné. Proto při čtení můžete snadno zjistit, že popsané situace důvěrně znáte. A dokonce z nich máte i podobné pocity.

Příběh není úplně plynulým vyprávěním, spíše se jedna o životní střípky propojené kontinuitou Bohumilova vyprávění. Ten čtenáře seznámí se svým dětstvím, dospíváním, studiem o mnohými jinými zkušenostmi a to vše vypraví na pozadí svých aktuálních životních peripetií. Má svou milující ženu Andělu a dvojčata Kamilu a Hanku, která od sebe už nerozezná. Rodiče postupně zestárnou a skončí ve vymoženosti, moderním domově důchodců, kde mohou důstojně zemřít pod dozorem sestřiček, které svou práci neberou ani tak jako posláni jako spíše nudu a Bohumil tomu může za jejich posměchu jen přihlížet. To jsou ty hořké okamžiky v knize, kterých je tam taky dost.

Bohumil Vám vyloží, jaká je jeho práce, jak se dostal tam, kde je a mezitím povypráví i střípky ze svého života a mezitím v knize uplyne dvacet let. Vše je okořeněno nadčasovým humorem s nádechem absurdna, například v situaci, kdy shánčlivá švagrová konečně vydělá peníze, i když za cenu totálního strhání Bohumilova bratra, a místo koupě kožichu a zapsání se do pořadníku na auto (buďme realisté), zakoupí kolotoče a stroj na italskou zmrzlinu a hodlá obrážet svou rodnou hroudou s vidinou maximalizace zisku. Ryzejší kapitalismus nelze nalézt. I když pan bratr pozbyl zubů i naděje.

Tato kniha je mi záhadou i datem svého vydáni a zfilmování. Totální ironizace socialistického řízení, všech ředitelů, náměstků, zkratka úplně všeho kolektivně debilního, by měla zákonitě skončit v trezoru. Kniha vyšla v roce 1988, film byl natočen a uveden chvíli před událostmi listopadu 1989, což byla jeho smůla. Odvážná satira je to však dodnes a pokud místo socialismus dosadíme korporát, platí věci řízení i personálního obsazeni stale stejně. A kdo zažil minimálně jeden firemní teambuilding kdekoliv, pozná toho ještě více.

Proto neváhejte a tuto neprávem opomíjenou a skvělou satirickou záležitost vyzkoušejte, je až děsivé, jak je stále aktuální.

Podtitul : administrativní román Satirický román formou monologu déle sloužícího průměrného úředníka kritizuje současné poměry v administrativě. Na hrdinovi ukazuje společenskou nebezpečnost vědomé neangažovanosti, frázismu ... více

Komentáře (0)