Šípková Růženka alias Anna O. překvapí propracovaností lží a intrik

recenze

Ráda bych napsala, že jsem dostala rozum a s odhalováním vraha si nedělám během čtení vrásky… Ale nemůžu. Někdy se mi to sice daří, ale v novince Matthewa Blakea, Anna O., jsem byla nažhavená od začátku až do domnělého konce. Thriller o tom, čeho všeho jsem ve spánku schopni, mne nadchnul. Jednak svou čtivostí, jednak mou neznalostí daného tématu, kterým je i náměsíčnosti.

Anna je dcerou anglické baronky, zastávající významnou funkci na ministerstvu, a finančníka, velké ryby ve světě peněz. Se svými dvěma přáteli založila novinářský startup. Co se ale stalo, že kamarádi skončí mrtví a ona sama, po doznávající se zprávě rodičům na Whatsappu, na čtyři roky usne? Upřímně jsem si myslela, že se budeme celou knihu potýkat se spící “pannou, budeme odhalovat tajemství vražd na Statku a Anna bude hlavní postavou. Spletla jsem se. Ale o to lepší zážitek mne čekal.

Anna O. je moderní kniha zahrnující vše, co je blízké generaci Y (ačkoliv v knize je zmiňována Z, které je vše známo také, ale věkově tam hrdinové nespadají). V průběhu příběhu Šípkové Růženky se setkáváme s hromadnými chatty, Facebookem, blogy (překvapivě není zmiňována platforma X), online žádostmi o nahlédnutí do spisů, ale i starým dobrým pátráním v archivech a investigativní novinařinou. Většinu knihy nahlížíme na děj v první osobě za Benedicta Prince, doktora spánku. Několik kapitol je věnováno důležitým postavám ve třetí osobě. A svůj prostor dostal i deník samotné Anny, který si před upadnutím do spánku psala. Dostáváme tak víceméně ucelený obraz událostí, příčin a následků. Sami si pak můžeme klást otázku, zda je Anna vinna.

Nelíbilo se mi zamlčování informací, kdy nám Ben neřekl všechno, kdy si Anna psala zápisky jen jednou týdně a kdy nevíme, kdo je hybný prvek. Ono totiž jakmile něco z toho Blake dovolí čtenáři zjistit, změní se tím celá dynamika příběhu. Mění se strany dobra a zla. Z lidí se stávají blázni. Bylo vzrušující hledat s Annou podklady pro článek. Jenže dost dlouho trvalo, než se vystřídaly všechny pohledy zainteresovaných postav a sled událostí a mohli jsme informace začít spojovat. Možná ale právě to příspívalo démoničnosti celého díla. Blake hodně citoval psychology nebo Miltona. Pomaličku polehoučku nás směřoval k velkému finále, kterému jsem za boha nechtěla věřit. Naštěstí se mi v hlavě zachytila drobná informace, která mne zachránila a já neudělala chybu jako jedna z postav - protože dvě plus dvě není pět.

Anna O. je příjemná kniha plná intrik, stínových machinací a každý si na hledání “viníka jistě smlsne. Zmiňuje historicky zajímavé vrahy Anglie a neustále nechává v prostoru znít - je Anna vražedkyně?

Průměrný člověk prospí třiatřicet let. Čeho všeho jsme během spánku schopni? A neseme za to odpovědnost? Anna Ogilvyová byla mladá nadějná novinářka z dobře situované rodiny, dokud ji jednoho dne nenašli zakrvácenou a s nožem ... více

Komentáře (0)