Velký vůz

recenze

Na poezii brněnského básníka Radovana Voříška mě upozornila přítelkyně, která se s ním osobně zná. Postupovala jsem systematicky a v knihovně si půjčila jeho první vydanou sbírku básní s názvem Velký vůz.

Básněmi Radovana Voříška jsem byla osobně zasažena, byť na některých z nich je znát ještě určitá básnická nevyzrálost a co se týče formy, nejsou některé z nich zrovna dokonalé. Dokáže v nich ale ve zkratce a ve velmi zhuštěné podobě vystihnout některé životní pocity či problémy. Ve svých básních je stručný a hravý, ale při tom jde často až „na hlubinu“ svého života:

Tma

Stíny
viny
chvíli
otrávily.
Čemu
všemu
prospějí?

Slzám
krvi
tísni
smutné
písni
beznaději
v naději.

Dokud
není
vina
smyta
ze tmy
vylézt
se odmítá.

***
Ráno
samo
nesvítá!

Radovan Voříšek se v básních v této sbírce věnuje tématům spojeným s vírou, vnímání přírody a vztahu lásky se svou ženou Annou – jak lze usuzovat z jeho básní, tak jejich manželství je velice krásné, i když Radovan Voříšek nezamlčuje mnohé problémy, kterými v něm museli projít.

Škoda, že je v knize poměrně dost drobných chyb (typografických, překlepů apod.), které v poezii působí značně rušivě.

Myslím, že Radovan Voříšek je v mnohém inspirativním člověkem a jeho první sbírka zve k promýšlení vlastního života v různých rovinách. Těším se na četbu dalších jeho sbírek poezie.

Sbírka básní rozdělená do 4 oddílů: Pod barevným nebem, Až na výjimky, Obilí na mlatu, Od hostiny drobky více

Komentáře (0)