Veselé putování židovskou historií

recenze

Autorka mnoha popularizačně-naučných knih pro děti a mládež Klára Smolíková se tentokrát s Tobiášem Smolíkem, který studuje hebraistiku a zaměřuje se na popularizaci židovských dějin, pustila do knihy o židovských dějinách a kultuře. Svoji knihu avizují pro čtenáře od 10 do 120 let a jako čtenář někde uprostřed tohoto intervalu musím říct, že se kniha opravdu podařila.

Knihou provází Mordechaj, syn židovského hodináře, který putuje historií českých židů od 10. až do 19. století. V každém století se ocitá na jiném místě. Postupně potkává zajímavé židovské osobnosti: především rabíny, ale i vzdělance, lékaře, učitele, písaře a další. Prožívá s nimi různá dobrodružství, slaví různé svátky a dozvídá se mnoho o židovské kultuře. Zaujalo mě, že židé vzdávají úctu svému Stvořiteli nikoliv bohoslužbami v synagoze, ale studiem:
Mezitím došli k Západní zdi. Pár postav se tiše modlilo, někteří muži ještě dokončovali ranní modlitbu s modlitebními řemínky. Mordechajovi připadalo trochu legrační, jak vznešeně se Petachja chová kvůli obyčejné staré hradbě.
„Je to sice jenom pár kamenů,“ řekl Petachja, jako by mu četl myšlenky, „ale kdysi tady stával Chrám a ten byl středem židovského života. Po jeho zboření Židé odešli do všech světových stran. Museli tedy najít jiný způsob, jak prokazovat úctu svému Stvořiteli.“
„Myslíš bohoslužby v synagoze?“ zeptal se Mordechaj.
„Ne, myslím tím studium. Studium svatých textů, učení a vzdělávání. To jsou nyní naše chrámy. A proto se Hospodin sice může pousmát nad mou smělostí, když jsem doputoval až sem, opravdovou radost však má spíše z mého bratra Izáka, který v Praze vyučuje budoucí rabíny. Mně učení tolik nešlo, raději poznávám stvořený svět na svých cestách. A co ty, Mordechaji? Jsi dobrým žákem?“
Mladého poutníka otázka vrátila do vzpomínek. Když přinesl domů obzvlášť špatnou známku z geometrie, otec mu pořádně vyhuboval: „Na rabína se nehodíš, to víme dávno, ale v řemesle se bez rýsování neobejdeš!“ Mordechaje sice nebavilo ve škole všechno, ale byl zvídavý a rád objevoval. Všiml si toho profesor přírodopisu, který mu občas půjčoval tlusté knížky o říši rostlin a zvířat. Chlapec si v nich rád listoval a objevoval dosud netušené druhy brouků a cizokrajných bylin. Proto taky otci tenkrát ve vzteku odpověděl, že chce být přírodovědcem, a tudíž je mu rýsování nějakých kvádrů k ničemu.

V knize se kromě základního příběhu vyskytují také krátké vysvětlivky základních pojmů charakteristických pro židovské náboženství. Najdeme tu vysvětlivky toho, co jsou pejzy, etrog, mikve, mezuza, menora aj. Takto je v knize vysvětleno slovo micva:
Slovo označující příkazy, které má dodržovat každý zbožný Žid starší třinácti let. Patří k nim jak základní biblické zákony o stravě, rituální čistotě a modlitbách, tak i mnohé vedlejší, které odvodili nebo vymysleli rabíni. Termínem micva se označuje povinnost i ctnost a obecněji také záslužný čin.

Čas od času pak následuje celá informační dvoustrana, kde najdeme krátké medailonky významných osobností, informace o důležitých událostech historie apod.

Ačkoliv je Mordechaj běžným klukem, který začíná sám přemýšlet nad životem a dělá různé chyby, provází ho zájem o to, co se děje kolem něj a snaha pomoci a něco nového se naučit. Na konci putování získává dokonce jiný pohled i na svého otce:
„Vím toho dost. My rabíni si mezi sebou posíláme vzkazy přes celá století. Takže mě teď spíš zajímá, co ses ty dozvěděl sám o sobě.“
Mordechaj neodpověděl hned, aby se neunáhlil. Váhal, co říct a jaká slova zvolit. Nakonec se však rozhodl pro upřímnost: „Možná jste očekával, že se vrátím s hlavou sklopenou a že se úplně změním. Ale tak to necítím. Určitě jsem teď velmi hrdý na svůj národ. Uvědomil jsem si, co vše Židé museli přetrpět, jak složité úkoly před nimi stály a že právě studium, jak jste nám často zdůrazňoval, jim pomohlo najít řešení. Potkal jsem moudré a statečné muže i ženy.“
„A proč si tedy myslíš, že se mé očekávání nenaplnilo? To, co říkáš, mým uším lahodí a potěšilo by jistě i Abraháma ben Azriela, Maharala či rabiho Beneta.“
„Protože na téhle podivuhodné výpravě jsem krom rabínů měl štěstí mluvit též s židovskými cestovateli, lékaři nebo astronomy a pochopil jsem, že se nemusíme uzavírat do svých ghett. Můžeme jít za svými sny,“ mladíkovi nadšením zčervenaly tváře. „Můžeme se stát, čím chceme: přírodovědci nebo novináři, herci i objeviteli.“
Šir si ho změřil zkoumavým pohledem. „Dobře tedy. Mám na tebe poslední otázku. Z koho sis vzal největší příklad?“
„Z mého otce,“ vyhrkl Mordechaj. „Až teď chápu, jak skvělého a smělého tatíčka mám.“

Knihu určitě doporučuji všem, kdo chtějí získat základní přehled o židovské kultuře a historii. Židé byli po dlouhou dobu našimi významnými sousedy a i když už jich tu teď není tolik jako dřív, myslím, že je dobré o nich něco vědět a snažit se jim porozumět. Pro křesťany, pro něž jsou Židé „staršími bratry ve víře“, bych to brala téměř jako povinnost. Tato kniha v tom čtivou formou pomáhá dětem i začátečníkům z řad dospělých.

Mordechaj není synem, jakého by si hodinář přál. Ve škole neprospívá, v dílně nadělá víc škody než užitku. Rodiče si proto stěžují na syna u moudrého rabína, který do dílny přinesl drahocenné nástěnné hodiny. Prý se opožďují. Neši... více

Komentáře (0)