Vstupuji v nepoznané

recenze

V době lockdownu kvůli pandemii koronaviru jsem v časopise Tabita objevila báseň JoHanky Patáková. Báseň se mi líbila, a tak jsem po její poezii pátrala dál. V roce 2012 vyšla řeholní sestře Haně Johance Patákové sbírka Vstupuji v nepoznané v nakladatelství Paulínky. V nakladatelství už je kniha vyprodaná, ale v antikvariátech ji lze získat za ještě příznivější cenu. A tak mi tato poezie zpříjemnila lockdown, který jinak moc činností neumožňoval.

Sestra Hana Johanka Patáková vystudovala střední zdravotnickou školu. Po vstupu do Kongregace milosrdných sester vykonávala různé profese, pracovala jako vychovatelka nebo zdravotní sestra. O svých básních říká:
„Básně jsem psala v těžkých chvílích svého života, byly mou komunikací s nejbližšími i hledáním místa v Božím plánu. Doufám, že pro spřízněné duše budou povzbuzením v těžkostech života – vědomím, že je nás víc, kdo hledáme a stále ztrácíme...“

Krásnou a citlivou předmluvu ke knize napsal otec Martin Holík, ředitel radia Proglas. K četbě básní sestry JoHanky v ní zve např. takto:
„Verše jsou potravou pro celého člověka, má-li pro ně citlivost. Lákají vyjádřením nevyjádřitelného, zůstávají příležitostí pro osobitou rovinu sebevědomí: Přečetl jsem si verš, povzbudil mě, přiměl mě k zamyšlení, uvízl mi v paměti, rozesmutnil mě, rozradostnil, souzněl s mým zážitkem. A to není málo! Při čtení poezie se spojuji spiklenecky přívětivým poutem s autorem, jehož třeba nikdy nepoznám, a také trochu s Inspirátorem těch slov. Oáz ticha v hluku světa je nám stále tolik potřeba...“

Četba básní JoHanky Patákové pro mě byla dobrodružstvím a byla jsem jimi oslovena. Formálně možná nejsou úplně dokonalé, ale obsahově mě básně opravdu oslovily. Výborná současná křesťanská poezie, která umí v několika verších vyjádřit mnohé. Děkuji autorce a fandím jí v další tvorbě.

Důvěra

Láska
je odvaha víry
vložit se zcela
do rukou milovanému

Důvěra
že mě unese
s mou slabostí a trýzní
žárem a žízní
a promění se v stálé přijímání
v bezpečné objetí
s pokorou dítěte

Stále objevuji
nové – nepoznané hlubiny
jediné tváře
Rozlehlé končiny
nedohledno, nekonečno
Já vím, že se nezmění
A když se otočím
tak budeš za mnou stát
navždy, stále, napořád

Z předmluvy o. Martina Holíka: To, co v nás neustále udržuje tajuplně příchylný vztah k poezii, je její schopnost vyjádřit za slovy cosi dalšího; je to možná podstatný důvod pro předpoklad, že dobrou poezii považujeme za krásnou. ... více

Komentáře (0)