Zdědili jsme Zemi, co ale zdědí naše děti?

recenze

Myslíte si, že žijeme v těžkých časech?

Já mám za to, že ne, že jsme jenom chamtiví a zhýčkaní. Jane ve své knize naopak ukazuje, kdo se opravdu má špatně. Ve formě důvěrného rozhovoru s Douglem se dozvíte, jak se ona snaží bojovat s životními těžkostmi. A že jich bylo. Čtenáři zajímavou formou ukazuje, jak se s tím vším vypořádat. Jak se přizpůsobit změnám, které přicházejí. A hlavně, jak tomu všemu vzdorovat.

Tahle knížka se mi líbila od ní víc, než ta minulá. Je rozdělená do 4 částí. Dozvíte se tu, třeba o stromu, který přežil 11. září a zvesela si roste dál u památníku v New Yorku. Jakou formou jsou řešené konflikty v Rwandě? Smířlivě tu mluví i o slavné Gerdě. Zavzpomínala na muže Roberta White Mountaina, původního obyvatele USA. Je hrozné, jak se ta země k indiánům zachovala…
Hltáte každé slovo, které si přečtete a je vám občas i k pláči. Jane je totiž obrovsky moudrý a klidný vypravěč, a tohle na vás působí i z jejich knih. Moc se mi líbilo, jak se tu zmiňuje o všech autorech, o kterých si myslím, že by měli být v rámci povinné četby na školách: Edith Eva Eger (tu si jistě pamatujete díky její knize Máme na výběr. Recenzi jsem ni také dělala.), Peter Wohlleben, Dian Fossey (Gorily v mlze) a další.

Možná se pro někoho může kniha zdát až moc „sluníčkářská“ ale myslím, že ona taková je. Prostě věří, že se lidi umoudří a přírodu nakonec zachrání. Dokládá to v knížce několika úspěchy a krásnými příběhy. Protože „miliony kapek tvoří oceán,“ i v tom má pravdu. Jsem moc ráda, že Jane dala nedávno jméno naší gorilí slečně, kdo jiný by to také měl udělat?!

V Knize o naději čerpá Jane Goodallová z moudrosti celého svého života, který zasvětila přírodě, a pomáhá nám pochopit, jak si zachovat naději i tváří v tvář pandemiím, válkám a hrozícím ekologickým katastrofám. V důvěrném rozhovo... více

Komentáře (0)