,,Dokud se klaníte pořád týmž starým bohům, může vám projít i vražda."

,,Jsou mrtví. Všichni jsou mrtví. Je to moje vina! Zabila jsem je!"

Brutální vražda. K té došlo ve zchátralém domě kousek od Belfastu. Když policie dorazí na místo činu, jsou zděšeni! Tři lidé jsou mrtví, jeden je ve kritickém stavu a dívka, které se podařilo uniknout, neustále tvrdí, že je zabila ona. Na stromě za domem visí pět zdeformovaných panenek a uvnitř domu je nápis Kdo unesl Eden Mulliganovou?

,,Bylo to něco neobvyklého - chladnokrevný vrah záměrně rozpoutal masakr."

,,Rose věděla, že jakmile někdo jednou vykope tělo, vyjdou najevo tajemství."

Eden Mulliganová je matka, která beze stopy zmizela v roce 1986. Nikdo nezjistil, co se stalo, slehla se po ní zem.

,,Rose cítila, že bz ohledu na to, co se s Eden skutečně stalo, neobešlo se to bez násilí a intrik."

,,Rose si pomyslela, že mrtví zkrátka někdy mohou promluvit. Může to trvat celé roky, ba i desetiletí, ale nakonec se jejich těla nejdou. Země vrátí, co v ní bylo ukryto."

Vyšetřovatelé musí vyřešit čtyřnásobnou vraždu, ale zároveň i případ Eden Mulliganové. Jak spolu ty dva případy souvisí? Co se stalo před 30 lety? Kdo to má na svědomí? Mají spoustu otázek, ale žádné odpovědi. Jsou ale přesvědčeni, že doznání jediné přeživší je falešné a že musí zjistit, co se Eden Mulliganové skutečně stalo.

,,Málokdo dokáže dlouho udržet tajemství, ledaže by mu hrozilo, že za prozrazení zaplatí příliš vysokou cenu."

,,Každý případ měl svá tajemství, pohřbená pod tíhou času. Hrany pravdy se postupně obrušovaly a svědectví doznávala změn. Tenhle případ nebude jiný."

,,Až umřeme, spravedlnost umře spolu s námi."

---

Kniha mě zaujala krásnou a zajímavou obálkou, neskutečně zajímavým popisem. Knihu jsem si chtěla okamžitě přečíst. Mám ráda odložené případy, když se ptáte na ty správné otázky, tak nikdy není pozdě zjistit, co se stalo. Navíc mám ráda, když se v tomto žánru propojuje minulost a přítomnost, takže jsem byla zvědavá, jak to autorka podá. Knihu jsme sice přečetla skoro hned, ale musím říct, že z toho autorka mohla vymáčknout víc.

Neříkám, že se mi kniha nelíbila. Přišlo mi, že mezi hlavními hrdiny bylo nějaké to jiskření, takže jsem čekala, jestli se mezi nimi něco stane. I to propojení osobního života, problémů a starostí, plus ten pracovní život... bylo to zajímavé.

Líbí se mi, že autorka v knize popsala, jak náročná je práce takového detektiva. Jak vás to muže psychicky vyždímat, jak to ovlivňuje soukromí život. Zajímavé je i to, že v knize bylo popsáno, jak náročné je to pro člověka, který zažil něco takového. Co mě dost štvalo byl i přístup policie ohledně zmizení. Bohužel, i takové případy jsou. Někteří takové případy neberou vůbec vážně a ani si neuvědomují, jaký to muže mít vliv pro rodiny obětí.

Příběh mě chytl hned, během čtení jsem byla zvědavá, co se stane, jak to dopadne, občas jsem měla husí kůži, ale někdy se to docela natahovalo, přišlo mi, že se něco opakovalo. Během čtení mě napadaly různé otázky, některé věci jsem předvídala, jiné byly překvapivé. Napadali mě různé teorie, co se asi stalo. Nejvíc mě zajímal případ Eden... Jak někdo může jen tak zmizet? Žádní svědci, důkazy. Co se asi stalo?

Na konci už pro mě žádné překvapení nebylo... Dalo se to čekat. Ale dost mě mrzelo, že mi přišlo, že ani jeden případ nebyl dotažený úplně do konce. Čekala jsem, že se na konci dozvíme u obou případů, co se přesně stalo, že tam budou přesně popsány ty situace, ale... u obou případů mi zůstaly nezodpovězené otázky. Ale musím říct, že do dalšího dílu rozhodně půjdu, protože mě zaujala opět popisem, zajímá mě, jak se bude vyvíjet vztah mezi hlavními hrdiny.

---

Chladné stopy Sharon Dempsey

Jsou mrtví. Všichni jsou mrtví. Je to moje vina! Zabila jsem je! To jsou slova Iony Gardenerové, která se celá od krve dopotácí na policejní stanici a přizná se k vraždě čtyř lidí ve zchátralém domku kousek od Belfastu. Když polic... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---