Středověké písně cechu žákovského recenze

Lumpové, vagabundi, žrouti, pijani, rváči a posměváčci - takovými jmény častovali středověcí mravokárci autory textů, obsažených v této knize. Víno, hry v kostky, ženy, krčmy, potulka, lehkomyslnost - to byly časté hříchy, jimiž se tito autoři vyznamenávali a k nimž se docela hrdě hlásili. Ve XII. a XIII. století se z universit hrnula spousta vzdělaných lidí, kteří marně hledali prebendu v kruzích církevních nebo světských, což ovšem vedlo k žebrotě, příživnictví a životu ne zvláště příkladnému. K těmto lidem se pak družili i nedostudovaní, zběhlí či zkažení, kterým se zalíbil volný život vagantů. Vaganti skuteční, ba i lidé po vagantství jen pošilhávající velmi obratně veršovali a tím obohacovali své vyzáblé mošny, anebo alespoň obveselovali sebe i druhé. Tak vznikla v středověké poesii celá oblast, jíž se říká vagantská a v níž nejosobitější notou byla nota satirická. Vagantská satira nastavuje zrcadlo současným zlořádům, tepe mocné a nemilosrdně se šklebí všemu, co bylo předtím svaté a nedotknutelné. Literatura tím ovšem získala cenné dokumenty poskytující pestrý obraz doby, mnohdy výraznější, než jaký mohl zachytit štětec kronikáře. Písně potulného cechu žákovského zaznamenávají nejzajímavější a nejcharakterističtější plody této poesie. Je to první soubornější vydání u nás, jehož účelem je seznámit čtenáře se vším, co bylo pro vagantskou tvorbu typické, a zároveň i ukázat živou poutavost této tvorby, která plně zaujme i potěší dnešního čtenáře.... celý text