Vyhledávání v diskuzi
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Richie1: Tak to jsem obojí četla :-) Patřím mezi ty, kterým se Benátčan a vůbec Weiss líbí. Nejvíc se mi asi líbilo Nahý jsem přišel na svět a nejmíň asi Mozart.
Cornwell je dobrý, i když tu Cornwellovu ságu zatím nemám přečtenou celou. Ale nelíbí se mi od něj všechno. Četla jsem Pevnost, kde víc popisuje historii a méně do toho zapojuje románové vyprávění. To mi nesedlo. - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Denib: V Benátkách jsem pobyl s Benátčanem Tizianem:
https://www.databazeknih.cz/knihy/benatcan-66370
Bohužel zrovna tohle je jedna z knih, které jsou obecně velmi dobře hodnocené, ale mně příliš nesedla. Dal jsem jen průměrné hodnocení, zatímco ta kniha má velmi pěkných 92%. Weissův styl mě holt nechytnul.
O vikinzích, respektive o Britech napadaných dánskými vikingy, čtu především ve výborné sáze od Bernarda Cornwella:
https://www.databazeknih.cz/serie/uhtred-z-bebbanburgu-505
Cornwel patří k mým velmi oblíbených spisovatelům historických románů. Je kvalitní jak stylem psaní beletrie, tak i solidností historických znalostí.
Ano, koukám, že i tobě se Cornwell líbil. :-) - Zobrazit vlákno diskuze
Postava hledá autora - pomozte jí!:
Omlouvám se za dlouhou prodlevu, jsem v práci, která mě neustále odvádí od PC.
Díky za slovo. Hlavně, že jsem Benátčana kdysi četla, ale vůbec mi to nedocvaklo.
Tak nové zadání, a protože je pozdě, tak něco lehkého: autora hledá novinář, který byl díky záhadným intrikám odsouzen k pobytu ve zcela výjimečném vězení, z něhož není úniku, aspoň ne běžným způsobem. - Zobrazit vlákno diskuze
Postava hledá autora - pomozte jí!:
Njn, Tizian bol správne, aj Benátčan je správne, tak sa musíte dohodnúť :) - Zobrazit vlákno diskuze
Postava hledá autora - pomozte jí!:
Tak to bude Benátčan od Weisse. Ale pokud mám pravdu, ať zadává biki. Bez ní bych to neuhádla. - Zobrazit vlákno diskuze
Ságy a knihy nad 700 strán:
Ken Follett- Pád titánů, Zima světa, Hranice věčnosti, Marie Cristenová- Požár v klášteře, Hodina Benátčana, Flanderská pečeť, Dámský mír, Robert Merle- série sedmi knih o lékaři Petrovi ze Sioraku - Zobrazit vlákno diskuze
Knižní šibenice - hra:
Benátčan (ale musela jsem hledat ;-) - Zobrazit vlákno diskuze
Kniha začínající stejným písmenem jako tvé křestní jméno:
Třeba Bez šance, Bábovky, Benátčan... - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Mám ráda ostrovy, ale na tenhle bych se v první polovině minulého století tedy dostat nechtěla, protože by to znamenalo jedině pomalý a mučivý konec. Ostrov je to malý, vcelku na něm nic není, jen pár budov. Protože ale byl strategicky umístěn ve Středomoří, neušel pozronosti Benátčanů, kteří z něj ve skutečnosti teprve ostrov malým stavebním zásahem udělali. Nachází se téměř na dosah od velkého ostrova, který je oblíbenou destinací i našich turistů, a lze si na něj dnes už bez omezení (kvůli pokroku ve výzkumu už půl století není zákaz vstupu třeba) udělat výlet na otočku na bílé pláže. O tom, co před válkou toto místo znamenalo, kdo se tam dostal a proč, vypráví jedna - přes ve své podstatě děsivý obsah - krásná kniha. Hledáme název místa uvedený v knize (běžně používaný) i název oficiální (abyste si zapátrali). - Zobrazit vlákno diskuze
Jakou knihu právě čtete?:
Pejsánku: příměr se žebřinákem a autem mi nesedí.
To spíš bych použila porovnání mezi stolováním s krásným porcelánem, ručně malovaným sklem nebo s plastovými hrnky a talíři.
A když jsem ve vláknu o právě čtených knihách - tak teď jsem dočetla milý romantický slaďáček od T. Kubátové a čtu další vtipnou/detektivní knihu ze série Smrtící..., tentokrát hrátky (vedle rozečteného F. Koukolíka a Benátčana). - Zobrazit vlákno diskuze
... a tohle jste věděli?:
Lvi na Pražském hradě
Na Pražském hradě byli chováni lvi jako symbol moci českých králů. V roce 1280 upomínají benátčané krále Václava II. aby zaplatil za lvy, které si objednala královna matka Kunhůta. Také na dvoře Karla IV. byli, mimo jiných šelem, chováni lvi; tehdy vznikla zvláštní funkce tak zvaného "levmistra" (Custos leonum).
(Jiří Volf, Jiří Felix - Ještě žijí . . .)
...tady mě trochu nesedí to datum...roku 1280 bylo Václavovi II devět let...vlády se však ujal až ve dvanácti...i když nárok na trůn měl již od sedmi let...jestli ho tedy v Benátkách už v devíti vnímali jako právoplatného krále? - Zobrazit vlákno diskuze
Nightlybird´s YJ Night pub:
„Brány paláce Jana Kněze byly „ze sarderu, v němžto byl uložen roh rohatého hada k tomu cíli, aby nižádný člověk nemohl dovnitř vnésti jed". Nad štítem bylo „dvé zlatých jablek, v nichžto bylo dvé karbunkulů", aby zlato zářilo ve dne a karbunkuly v noci."
Celý výpisek:
„Při jedné příležitosti začal studovat klenoty a objevil se na jistém maškarním plese jako francouzský admirál Anne de Joyeuse v úboru posázeném pěti sty šedesáti perlami. Tato záliba ho upoutávala řadu let a lze vlastně říci, že ho neopustila nikdy. Často strávil celý den tím, že ve zvláštních kasetách rovnal a přerovnával rozmanité kameny, které nasbíral, tak třeba olivově zelený chrysoberyl, který ve světle lampy zrudne, cymofan se stříbrnou, drátku podobnou žilkou, pistáciově zbarvený chrysolit, topasy růžové jako růže a žluté jako víno, žhavě šarlatové karbunkuly s mihotavými čtyřpaprskovými hvězdami, plamenně červené hessonity, oranžové a fialové spinely a ametysty se střídavými vrstvami rabínovými a safírovými. Miloval rudé zlato slunečního kamene a perleťovou běl kamene měsíčního a lomenou duhu mléčného opálu. Z Amsterodamu si obstaral tři smaragdy neobyčejné velikosti a barevné sytosti a měl tyrkys de la vieillt nche, který budil závist všech znalců.
Vypátral také podivuhodná vyprávěni o klenotech. Alfonsova „Clericalis disciplina" se zmiňuje o hadu s očima z pravého hyacintu a v romantické povídce o Alexandrovi se praví, že dobyvatel Emathie našel v údolí Jordánu hady „s náhrdelníky z pravých smaragdů, vyrůstajících jim se hřbetů". V mozku draka, o němž nám vypráví Filostratos, byl drahokam a „ukázáním zlatých písmen a šarlatového roucha" bylo možno tu nestvůru uvrhnout do magického spánku a usmrtit. Podle velikého alchymisty Pierra de Boniface démant propůjčuje člověku neviditelnost a indický achát mu dodává výmluvnosti. Karneol tiší hněv, hyacint přivolává spánek a ametyst odstraňuje vinné výpary. Granát vyhání zlé duchy a hydropicus zbavuje měsíc barvy. Selenitu přibývá a ubývá s lunou a meloceus, který odhaluje zloděje, účinkuje jen po krvi kůzlat. Leonardus Camillus viděl bílý kámen, vyňatý z mozku právě zabité ropuchy, a ten byl jistým protijedem při otravě. Bezoar, nalezený v srdci arabského jelena, čarodějně léčil mor. V hnízdech arabských ptáků býval aspilates, který podle Démokrita chránil nositele před jakýmkoli nebezpečenstvím ohně.
Králové ceylonští projížděli svým hlavním městem s velikým rubínem v ruce, jak předpisovaly obřady korunovační. Brány paláce Jana Kněze byly „ze sarderu, v němž to byl uložen roh rohatého hada k tomu cíli, aby nižádný člověk nemohl dovnitř vnésti jed". Nad štítem bylo „dvé zlatých jablek, v nichžto bylo dvé karbunkulů", aby zlato zářilo ve dne a karbunkuly v noci. V Lodgeově prazvláštní lyrické povídce „Margarita z Ameriky" stojí psáno, že v komnatě královnině bylo lze zříti „všechny cudné paní z celého světa, vyvedené ve stříbře, jak hledí z krásných zrcadel z chrysolitů, karbunkulů, safírů a zelených smaragdů". Marco Polo viděl, že obyvatelé Zipangu vkládají do úst zesnulým růžové zbarvené perly. Jedna mořská nestvůra byla zamilována do perly, kterou potápěč přinesl králi Perozesovi, usmrtila toho zloděje a nad ztrátou perly truchlila po sedm měsíců. Když Hunové vlákali krále do ohromné propasti, odhodil perlu – tu příhodu líčí Prokopios – a nikdy už nebyla nalezena, ačkoli za ni císař Anastasius nabízel pět centnýřů zlatých peněz. Malabárský král ukázal jistému Benátčanovi růženec, jejž skládaly tři sta čtyři perly, každá za jednoho uctívaného boha.
Když vévoda z Valentinois, syn Alexandra VI., jel navštívit Ludvíka XII. Francouzského, měl – podle Brantôma – koně obtíženého pláty zlata a na čapce ve dvou řadách rubíny, z nichž tryskala veliká záře. Karel Anglický jezdil na koni ve třmenech ověšených čtyřmi sty dvaceti jedním démantem. Richard II. nosil šat v ceně třiceti tisíc marek, pokrytý balasrubíny. Hall napsal, že když jel Jindřich VIII. před korunovací do Toweru, měl na sobě „kabátec zlatem krumplovaný, zdobný pás, posázený diamanty a jinými drahými kameny, a kolem krku nádherný náhrdelník z velikých balasů". Milci Jakuba I. nosili náušnice ze smaragdů zasazených do zlatého filigránu. Eduard II. daroval Piersu Gavestonovi celou zbroj z rudého zlata, zdobenou hyacinty, s límcem se zlatými růžemi, posázenými tyrkysovými kameny, a s přilbicí perlami parsemmée. Jindřich II. nosil ošperkované rukavice s manžetami až k loktům a rukavici sokolnickou měl pošitu dvanácti rubíny a padesáti dvěma velikými orientálními perlami. Vévodský klobouk Karla Smělého, posledního svého rodu vévody burgundského, byl ověšen hruškovitými perlami a ozdoben safíry.
Jak nádherný býval kdysi život! Jak skvostný ve své okázalosti a zdobnosti! Už jenom četba o přepychu těchto zesnulých je podivuhodná!"
*
Dost mi to připomnělo knížku „Naruby“, des Esseintes, to byl taky takový estét. Co se mne týká, proti všem těmhle cetkám stavím ptačí hovno na hlavě. Howgh.
Je zde prostor k pátrání. Moje vysvětlivky tvrdí:
„Vypátral podivuhodná vypraveni o klenotech – Nic z toho, co se v těchto odstavcích praví o drahých kamenech a o dávných názorech na jejich zázračnou moc, není jisté Wildovou smyšlenkou. Jsou to vesměs citáty (možná, že ne vždy přesné) z různých, většinou prastarých spisů, které Wilde opravdu vypátral a prostudoval.
Všechny tyto Wildovy prameny není však možno si opatřit, ba mnohé nelze ani zjistit. Proto také k nim nemůže být připojen podrobný komentář. V žádné dostupné encyklopedii nebylo možno najít např. jména Pierra de Bonifáce a Leonarda Camilla a ani s ochotnou pomocí odborníků se nepodařilo přesně určit některé minerály, označené tu starobylými názvy."
Třeba bychom byli úspěšnější. - Zobrazit vlákno diskuze