Vyhledávání v diskuzi
Hra se slovy:
Tadek tahal tablet, technikou takticky testoval tiskárnu, telefon, telegraf, telegram. Tiše tvořil, telegramoval táhlý text traktoristovi Tomášovi, titulky tyflopedce Tonce, telefonoval Taře. - Zobrazit vlákno diskuze
Uhodněte dětskou knížku (hra pro děti i dospělé):
Dobrodružství dvou malých chlapců, které se započne (a zaviní) ztraceným a zatajeným telegramem od otce. - Zobrazit vlákno diskuze
Postava hledá autora - pomozte jí!:
Autora hledá mladý muž, který si neprávem přisvojil šlechtický titul. Původně bezděky, protože o pravém dědici vůbec nevěděl, později záměrně, když zamlčel telegram s důkazem. - Zobrazit vlákno diskuze
Slovný futbal:
Telegram - Zobrazit vlákno diskuze
Hádejte autory:):
DádazPrahy: Hledaný autor opravdu není Angličan.
V jeho vlasti se mu však nežilo lehce. Byl několikrát zatčen, dokonce byl ve vyhnanství, velmi mu přitížilo, že podle tehdejších měřítek, vstoupil do "nesprávné" strany. S propuštěním mu dokonce musela pomoci přímluvou manželka jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů té země.
Sám autor stál na počátku dětské literatury ve své zemi, přesto jeho přístup už v té době v mnohém připomíná snahu dětských autorů dneška. Nepodává dětem pasivně suché informace, sám velmi erudovaný vědec, je schopen prezentovat vědecké informace způsobem i jazykem přístupným dětem. Najdeme tak v jeho knize nejen nejnovější zprávy o dění v přírodě, ale i redakční články, informace od "dopisovatelů", kterými jsou lovci, vědci, děti, hajní, také urgentní telegramy, dokonce i úkoly, praktické návody a hádanky. Vlastně spoustu z toho, co dnes nabízí dětem "moderní" dětské knihy. - Zobrazit vlákno diskuze
Poznej knihu podle tří indícií:
potom už možno "mladá garda" - ale to som tiež nečítala.Tam sa asi bojuje, ale či sa použije aj telegram... - Zobrazit vlákno diskuze
Poznej knihu podle tří indícií:
Sovětský svaz - válka - skupina dětí - pomoc rodinám vojáků - telegram (kdysi povinná četba) - Zobrazit vlákno diskuze
Poznej knihu podle tří indícií:
válka - skupina dětí - telegram - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
siena, celá léta jsem dávala krev. A měla jsem zvýšenou srážlivost. Neumíš si představit, jak mě milovali na transfusce - pokaždé, když někde operovali hemofilika, tak mi posílali telegramy.... - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Odkud a kam cestuje známý belgický labužník na základě telegramu. - Zobrazit vlákno diskuze
Hádejte autory:):
Teď budeme hledat velikána. Velikého jednak rozumem, vtipem, jiskrným jazykem, a jednak i tělesnými rozměry (přes 190 cm, cca 130 kg). P.G. Wodehouse prý kdysi popsal jakýsi velmi hlasitý zvuk "jako když hledaný autor padne na kus plechu".
Vydobyl si pověst rozumáře, skvělého diskutéra a velkého logika, ale(podobně jako náš Jára Cimrman) měl časté potíže s pamětí. Zapomínal místa schůzek, stávalo se, že nastoupil do jiného vlaku než měl a posílal své ženě telegramy s otázkou "nevíš, kde mám být?" Na což údajně většinou obdržel odpověď "Doma".
Přesto napsal asi 80 knih, stovky básní a povídek, tisíce esejů. Byl to romanopisec, dramatik, literární kritik, teolog atd.atd.atd... - Zobrazit vlákno diskuze
Pod květy skořicovníku:
HLÍDAČ JEN LEHOUNCE ZDŘÍMNUL
Hlídač jen lehounce zdřímnul,
rychlík jen slabounce škrt.
A na přejezdu tři mrtví.
Taková zbytečná smrt.
Svědek, nevěsta, ženich.
Veselka nazítří.
Někdo tam bude scházet.
Všichni tři. Všichni tři.
Leží tu na mokrém písku
mladí a spanilí.
Růže jsou rudější mnohem,
než když je koupili.
Někde se do noci svítí.
Maminka čeká tam.
Nepřijdou. Místo nich přijde
už jenom telegram.
Mlčící ústa mluví.
Žalují všemu a všem:
takhle si životy svoje
střežíme navzájem.
Tři tváře úsvitu bledší.
Strašná a zbytečná smrt.
A hlídač jen lehounce zdřímnul
a rychlík jen slabounce škrt...
Pavel Kohout, Básnický almanach 1956 - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Nezakecali, juž som tu:
Fotbalové utkání kterých dvou měst mělo tento průběh?
„První padl neutrální soudce. Dostal dvě rány do hlavy býkovcem, po jedné od přívrženců obou klubů. Byla mu na obou dvou místech rozražena lebka, a nežli skonal, zařval ‚Ofsajd‘, poněvadž jej nemohl pískat, když mu právě nová rána býkovcem rozmáčkla v hubě píšťalku. [Jednomu týmu] se ve všeobecné vřavě podařilo pověsit soupeřova kapitána na břevno u branky domácích. Centrhalf hostů zakousl oba beky domácích a byl sám skolen centrforvardem téhož klubu.
Ve všech denních listech Německa objevil se druhého dne ve sportovní rubrice tento stručný telegram: ‚Zajímavý zápas mezi […] nedohrán. Na hřišti zůstalo 1200 hostů a 850 domácích diváků. Likvidace obou klubů. Město hoří.‘ “ - Zobrazit vlákno diskuze
Postava hledá autora - pomozte jí!:
Na to, jak známý a oblíbený autor (i mezi zdejšími uživateli) je předmětem hádanky, to trvá neúnosně dlouho. Tak vás ještě postrčím: telegram s oznámením příjezdu osoby, hledající autora, odeslal přítel toho ohlašovaného. Současně měl v úmyslu poslat i vysvětlující dopis, jenže na to zapomněl, a když ten neodeslaný dopis po čase našel v kapse saka, nedalo už se nic dělat. - Zobrazit vlákno diskuze
Postava hledá autora - pomozte jí!:
Žádnej čaroděj. Prostředí, lidé i samotné vyprávění, to všechno je velmi střízlivé, i když někteří protagonisté se neustále, prakticky za všech okolností, snaží vnést do běhu věcí trochu romantiky. To patří k základním charakteristikám příběhu i zmíněných protagonistů.
Dále vám napovím, že příchod oné osoby, hledající autora, byl ohlášen telegramem. - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
"Dostavte sa zajtra ráno k maturitnej skúške" - dostala mama svojho času takýto telegram. A to ešte bola rada,že vôbec prišiel. - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Taky mám hádanku o městečku:
Mladý farář, sloužící v malém, zapadlém městečku, tu tam provozuje hříšné obcování se svou hospodyní. Ze svých hříchů se pravidelně zpovídá kolegovi, jenž působí v nedaleké obci a ve své domácnosti se dopouští podobných hříchů, takže se oba zpovídají vzájemně, jeden druhému. Když jednou extrémní počasí pánům farářům zabránilo navázat přímý kontakt (jeden druhého vždy jezdil navštívit na kole), vyměnili si zpovědi a rozhřešení v telegramech a byli v pokušení u této praxe setrvat, ale pokušení překonali, protože uznali že by si tím život příliš usnadňovali. Jméno městečka, kde žije výše zmíněný mladý duchovní, najdeme v titulu knihy, kde se o tom píše, i když v době, kdy se odehrává autorův příběh, je velebný pán již ve věku, kdy má tyhle mladické excesy za sebou.
Jak se jmenuje městečko a kniha? - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Zloženky, telegram a daňové priznanie patria k tým zápornejším objavom. - Zobrazit vlákno diskuze
Jak je důležité (ne)uhádnout pachatele?:
Zaujalo mě, že v mnoha komentářích k detektivkám se jako významný hodnotící prvek vyskytuje zmínka o tom, že komentátor vůbec neuhádl pachatele. Mám detektivky rád, tak jsem se zamyslel nad tím, jak dalece je právě tohle kritérium pro mě důležité. Není to jednoduché. Důvody, proč čtenář až do konce nepřijde na to kdo je vrah, bývají různé. Nehodlám tu ovšem rozebírat mentální schopnosti čtenářů. Zajímá mě hlavně to, jakým způsobem autoři své pachatele maskují a jakou šanci má čtenář dospět sám k řešení dřív, než velký detektiv v závěru všechno vyklopí. Nemám k dispozici žádnou studii na toto téma, ani se ji nechystám sám napsat, ale čistě sám pro sebe si autory dělím na poctivce a švindlíře - poctivec roztrousí v textu všechny stopy vedoucí k řešení a záleží jen na čtenáři, jestli se mu je podaří posbírat a správně interpretovat. Švindlíř některá fakta zatají a vybalí je až v detektivově závěrečném expozé. Začalo to už "na začátku" u Psa baskervillského. Dokud Sherlock Holmes dr. Watsonovi neprozradí (skoro na konci příběhu) , že Stapleton je vlastně Baskervill, může čtenář z posbíraných náznaků odhalit nanejvýš to, že v případu jde o opravdového psa - ty krádeže bot sira Henryho na začátku příběhu jsou moc pěkně vymyšlené. Mezi klasické švindlíře patří třeba i Agatha Christie. Zvlášť Hercule Poirot mívá v oblibě posílat telegramy do všech koutů Britského impéria i mimo ně, odkud mu pak přicházejí odpovědi ozřejmující motivy pachatelů, o nichž nikdo nemá ani tušení, dokud se s nimi on sám nevytasí v závěrečném shrnutí případu.
K jasným poctivcům lze počítat například Elleryho Queena (autoři si na tom velmi zakládají a v každé detektivce čtenáře upozorní na to, že v tuto chvíli má k dispozici všechna fakta, umožňující odhalit pachatelovu totožnost) nebo Josefa Škvoreckého. Samozřejmě, mezi čistě poctivým a švindlířským přístupem existuje celá souvislá škála odstínů: Jsou i detektivky, kde není těžké přijít na to, kdo je pachatel - a autor se to ani příliš tajit nesnaží. Jde jen o to, jak mu to přišít.
Ale zpátky k naší otázce: nakolik je pro čtenáře důležité, jestli (případně jak brzy) se mu podaří přijít na to, kdo je vrah? A co vlastně to vypovídá o kvalitách dané detektivky? Který z uvedených dvou přístupů je pro čtenáře zábavnější? Jsem zvědav, co mi povíte. - Zobrazit vlákno diskuze
Čeština ze všech vinglů:
„Jablkové svinstvo“, výstižný to název pro závin, po generace vyvolává salvy smíchu u studentů, když se probírají snahy brusičů rodného jazyka z 19. století o vytvoření nové češtiny. Autor tohoto výrazu, Jakub Hron Metánovský (1840-1921), byl však z hloubi duše přesvědčen, že „čeština je schopna popisovat, líčit tak přesně, určitě, obecně a podrobně jako řečtina a latina, takže může s každou světovou řečí zápasit v silách výrazových, ve zvučnotách hlasových, v líbeznotách a sladkostech slechových, jakož i ve skladbách větových.
Jistě, byl to podivín. Žil sám, nábytek ve svém domě v Metánově u Kamenice nad Lipou měl připevněný na kladkách, aby ho mohl při úklidu vytáhnout ke stropu, kde ostatně v zimě spal i pracoval, protože tam bylo nejtepleji. Nosil boty s tlustými podrážkami, vypočítanými podle aritmetického průměru výšky bláta na metánovských cestách, vypočítal si i nejvhodnější tvar pokrývky hlavy (hranoid) podle odporu vzduchu při chůzi a zdravení, byl autorem celé řady kuriózních vynálezů (ujal se jedině jeho „buňát“, tedy „nezkotitelný“ kalamář s obsahem ¾ litru inkoustu – z jedné náplně prý Karel Čapek napsal celé RUR). Jeho žáci, přátelé a sousedé mohli vyprávět desítky nejroztodivnějších historek. Nepochopení a posměchu čelil soustavnou prací, pílí a vůlí. Co činil, činil v dobrém úmyslu a přesvědčení, poctivě a opravdově, s vírou v člověka a ve snaze mu pomoci pochopit svět a popostrčit ho k lepšímu zítřejšímu.
Jakub Hron Metánovský byl středoškolským učitelem matematiky a fyziky, předčasně penzionovaný pro podivínství. Se šesti křížky na zádech se dal ještě zapsat ke studiu na právnické fakultě a pak na medicíně. K rigorózu nebyl připuštěn. Uchýlil se do rodného Metánova a pokračoval nezdolně v práci jako „libomudrun a sespisovatel“. Za celý život vydal asi 20 knih, z nichž nejzajímavější jsou snad „Čujba a jsoucnost prostora“, „Přítaž a odpud hvězd“, „Důležitost kořenů slovných v řeči lidské a duch řeči lidské“, „Skutky lidské čili Jeden tisíc špatností žijby a konby lidské“, „Libomudrovna čili Druhá část myslavny“ a „Větavna neurčitá“. Pro tato dílka však musel být vytvořen zvláštní slovník, z něhož jsme vybrali patnáct slov, abyste se pobavili jejich „překladem“.
Čujba – myšlení, drátověsť – telegram, hámitenstvo – materializmus, hbitkolo – velociped, horšišťan –pesimista, chraňokapka – deštník, jacháda – cesta, mrazůvka – zmrzlina, nejlepšišťan – optimista, robava –práce, slávitelský slintatel – pochlebovač, souchňapák – policista, umba – umění, věčatenstvo – realizmus, vidinatenstvo – idealizmus. - Zobrazit vlákno diskuze
Audioknihy:
...dávám do přehrávače ...a zároveň další kousek KNAUFI /je taky vynikající film/
Agatha Christie - Vražda v Orient-expresu
Známý detektivní příběh, v němž Hercule Poirot hledá vraha jednoho z cestujících luxusního vlaku uvízlého v zasněžených balkánských horách. K napsání jedné z nejslavnějších detektivek inspirovala anglickou královnu zločinu nezvykle krutá zima, která v roce 1929 způsobila, že legendární Orient-expres uvízl na své pravidelné cestě Balkánem ve sněhových závějích. Jen co vlak zastavil, zamrzly stroje a cestující i posádka zůstali na několik dní ponecháni napospas svému osudu… Každý se svým tajemstvím, každý se svou záhadnou minulostí… Hercule Poirot, jehož Agatha Christie učinila hlavním aktérem příběhu, nastupuje do Orient-expresu v Istanbulu, neboť je naléhavým telegramem žádán, aby se vrátil zpět do Anglie. Ve vlaku jeho pozornost upoutá bohatý Američan Ratchett; ten později Poirotovi nabídne vysokou odměnu za to, že jej ochrání před hrozícím vražedným pokusem. Belgický detektiv návrh odmítá - a následujícího rána je Američan ve svém kupé nalezen mrtev, s řadou bodných ran!
Režie Igor Froněk. Vydalo vydavatelství Euromedia Group 27. 3. 2008.
6 CD, 34 kapitol, délka cca 6 hod. 50 min.
Čte: Pavel Novotný - Zobrazit vlákno diskuze
100 věcí, které by měl člověk přečíst, vidět a slyšet:
...a dnes si dáme číslo 76
Cherie, Priest
Americká autorka fantastiky, narozena 30. července 1975 ve floridské Tampě, jako dítě z armádní rodiny se spolu s rodinou dost často stěhovala po Spojených státech. V roce 1998 dokončila bakalářská studia angličtiny a o tři roky později rovněž magisterská studia řečnictví. Vyrostla jako členka církve adventistů sedmého dne, dnes se už ale k žádnému náboženství nehlásí. Dvanáct let žila v Chattanooze ve státě Tennessee, což využila i ve své první románové sérii, dnes bydlí spolu s manželem v Seattlu v americkém státu Washington. Vedle beletrie píše také knižní recenze, je redaktorkou v malém, ale progresivním nakladatelství Subterranean Press.
Tahle, pro mne neznámá spisovatelka píše sérii steampunkového subžánru.
Zatím v češtině vyšly čtyři díly.
Zemětřas
V době občanské války přilákaly zprávy o zlatě na zamrzlém Klondiku na pacifický severozápad tisíce dobrodruhů. Každý chtěl zbohatnout. Ruští těžaři si dokonce najali vynálezce Levitica Bluea, aby jim zkonstruoval stroj, který dokáže těžit zlato pod ledem. Tak se zrodil Zemětřas. Již při první zkoušce se však stal neovladatelným – zničil několik bloků v centru města a otevřel puklinu, ze které začal stoupat jedovatý plyn. Ti, kdo se ho nadechli, se změnili v živé mrtvoly…
Uplynulo šestnáct let. Zničené a zamořené město dělí od okolí vysoká zeď. Jen kousek za ní žije Blueova vdova se svým patnáctiletým synem Ezekielem. Ten se jednoho dne ve snaze očistit jméno svého otce vydává na výpravu zpět do zničeného města. Do města plného hladových nemrtvých, vzdušných pirátů a ozbrojených zločinců.
Ohlasy:
Román získal v roce 2009 cenu Locus, byl nominován také na cenu Nebula a Hugo.
Martin Šust o knize: „Román sám v podstatě mixuje dvě v současnosti stále populárnější prvky - steampunk a příběhy o zombies. Jde o dobrodružné čtení, kterému sice lze
vyčíst tu a tam nějaké to klišé, ovšem v jádru jde o zajímavé spojení kvality a čtivosti. Román má snad vše, co zaujme žánrového čtenáře - atraktivní téma, v současnosti velice populární prvky příběhu, dobře vytvořené postavy a skvělé prostředí.“
a další -
02_Clementine
Maria Isabella Boydová, úspěšná konfederační špionka, se během let stala natolik známou, že je pro výzvědnou službu prakticky nepoužitelná. Jako vdova propuštěná ze státních služeb a na hranici bídy neochotně přijímá nabídku Pinkertonovy národní detektivní agentury v Chicagu. Aby toho nebylo málo, jejím prvním úkolem je zakázka unionistické armády. Federaci totiž velice leží na srdci osud nákladní vzducholodě Clementine, kterou k nelibosti Strýčka Sama přes Skalnaté hory neúprosně pronásleduje jiná vzducholoď. Clementine převáží utajovaný vojenský náklad, který musí být co nejdřív doručen do Louisville. Podle dostupných zpráv je oním pronásledovatelem uprchlý černoch, po kterém už patnáct let úřady pátrají. Celou tu dobu se kapitán Hainey pohybuje po celém kontinentu, zanechává za sebou vyloupené banky, krade válečné stroje a pašuje zbraně od pobřeží k pobřeží. A Maria ho má chytit.
03_Bitevník
Mercy Lynchová pracuje ve vojenské nemocnici. Po smrti manžela v zajateckém táboře ji už ve Virginii nic nedrží, a proto se vydává najít svého zraněného otce, který se s ní touží setkat.
Cesta napříč kontinentem se mění v dobrodružné putování. Mercy postupně vystřídá vzducholoď, vlak i říční parník. Když dorazí do St. Louis, zjišťuje, že jediný vlak, který pokračuje dál, potáhne děsivá unionistická parní lokomotiva jménem Bitevník. Původně rychlá a klidná cesta se mění v boj o život poté, co je vlak přepaden hordou lupičů a později jižanskými vojáky. Mercy vrtá hlavou, proč se vlak setkává s takovou pozorností a odporem. Má to snad něco společného s tajemným nákladem?
Mercy by ráda viděla svého otce dřív, než zemře. Pokud však chce z vlaku vystoupit živá, musí překonat intriky Unie a útoky Konfederace.
04_Ganymédes
Na dně jezera Pontchartrain spočívá děs budící ponorka Ganymédes. Válečný stroj, který by dokázal ukončit válku, kdyby se našel někdo, kdo by jej dokázal ovládat. A kdyby v jeho útrobách nenašel smrt každý, kdo do něj kdy vstoupil...
New Orleans není zrovna místem, které by Andan Cly toužil znovu navštívit, ale poté, co dostane telegram s pracovní nabídkou, naskytne se mu možnost spojit dva výnosné obchody. Tomu nelze odolat! Vydává se tedy na cestu, aniž by měl tušení, do čeho se pouští. - Zobrazit vlákno diskuze