Podolí tempo & emoce

Básnický debut pětadvacetiletého autora a hudebníka (nar. 1988) je zralým literárním počinem. Umně komponovanou sbírkou, které nechybí dávka osobního nasazení a životní i smyslové autenticity. Vzácná koncentrovanost a sevřenost i subtilní práce s obrazy je vedena tématem, kolem kterého rotuje takřka celá knížka – matčina blízkost a její smrt, nárazy a záchvaty samoty, vyhnání z jinošského „zázemí“, ohledávání místa domova i „vnitrobloků“; hmatání do minulosti, do ztráceného dětství, které existuje a současně se definitivně ztrácí pod tiše přítomným tlakem smrtelnosti. Sbírka se tak stává básnickým svědectvím o iniciačním probouzení a čtenář jejím světem prochází s vědomím, že se jedná o text, který básník může napsat jen jednou za život. Podstatné se ve Zbořilových verších odehrává na pomezí: vytržení z dosavadního a proražení do nečekaných souřadnic života. Závažné se potkává s banálním, intimní s otevřeností, interiérové zátiší s hlučnou městskou periferií. Zbořil sbírku přitom nerozmělňuje prázdnými lyrickými ornamenty, ani si nehraje s apartní jazykovou rafinovaností. Jeho básnická výpověď je takřka přímočará, místy prozaizovaná, ale přitom střídmě kladená, často s prudkými zámlkami a pointami. Může připomínat techniku akvarelu, kdy se jednotlivé barevné skvrny do sebe jemně vpíjejí a přitom vytvářejí jak souhru, tak napětí. Také ve Zbořilových verších je přítomen jistý druh něhy a existenciálního chvění, o čemž mj. „svědčí“ magický (ústřední) obraz celé sbírky – „bazén v Podolí“. Metafora ponoru, noření se, „prenatální“ plavání k mateřskému bezpečí i vyhnání z něj.... celý text