Žít, abych mohl vyprávět tempo & emoce

Žít, abych mohl vyprávět je nejenom kompendium klíčového období života kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze, ale současně zasvěcený průvodce po jeho obsáhlé románové tvorbě. Tento „román o životě“ umožňuje objevovat nejrůznější aspekty směsice postav a příběhů, jimiž naplnil světoznámá díla, jakými jsou Sto roků samoty, Láska za časů cholery či Kronika ohlášené smrti. V bohatě vystavěném vyprávění nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982) se čtenářům otevírá pohled na čas dětství a léta dospívání, během kterých se formoval jeho životní příběh a kdy u sebe začal objevovat talent vášnivého literáta, zuřivého reportéra a ambiciózního autora časopiseckých povídek. Léta strávená psaním každodenních glos a komentářů pro kolumbijské listy El Heraldo, El Universal a El Espectador a později působením v zahraničních tiskových agenturách Márquez časem zužitkoval v mnohých vyprávěních a románech, jež se staly základními díly moderní literatury 20. století. Paměti, v nichž se mísí stejně jako v románech fantazie s realitou, se odvíjejí v kontextu politických událostí v Kolumbii let 1927–1957: začínají líčením dětských zážitků z rodné Aracataky v Magdaleně se všemi nostalgickými vzpomínkami na rodinu, zvlášť na babiččino fantastické vyprávění, přes novinářské začátky v nejrůznějších novinových a časopiseckých redakcích, kdy po středoškolských studiích začal studovat práva, jež však záhy opustil. Vzpomínání končí rokem 1955, kdy konečně vychází román Spadané listí, ve kterém zobrazil fiktivní městečko Macondo: právě v něm se odehrávají neuvěřitelné příběhy Márquezových proslulých povídek a románů...... celý text