Životopis
Arto Paasilinna (20. 4. 1942, Kittilä – 15. 10. 2018, Espoo) patří z nejoblíbenějším finským spisovatelům; autor převážně humoristických románů. V současnosti je nejprodávanějším finským autorem. Jeho knihy se překládají do celé řady cizích jazyků.
Narodil se v obci Kittilä za severním polárním kruhem. Měl čtyři bratry a dvě sestry, z nichž někteří jsou též významnými osobnostmi finské kultury. Erno Paasilinna byl novinář a spisovatel, který za svou sbírku esejů Yksinäisyys ja uhma (Samota a vzdor) získal několik literárních cen. Reino Paasilinna byl poslancem Evropského parlamentu. Mauri Paasilinna je spisovatelem a pracuje ve státní správě.
Pracoval pro noviny Nuoren Voiman Liitto, Nuori Voima-lehti a také pro týdeník Apu. V roce 1975 začal být nespokojen s prací novináře. Prodal svou loď, aby byl finančně zajištěn a mohl napsat svou první knihu Jäniksen vuosi (Zajícův rok). Kniha měla dobrý čtenářský ohlas a Paasilinna se stal nezávislým spisovatelem. Knihy Zajícův rok a Vlčí léto laponského mlynáře byly zfilmovány.
V roce 2006 navštívil Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kam jej pozvala ředitelka veletrhu, překladatelka z finštiny a bývalá kulturní atašé v Helsinkách Markéta Hejkalová.
V říjnu 2009 prodělal mozkovou mrtvici, částečně ztratil paměť a od dubna 2010 žil v domě s pečovatelskou službou. Zde také v roce 2018 zemřel.
(zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Arto_Paasilinna)
Arto Paasilinna knihy
2018 | Tři chlupatá zvířata |
2005 | Stará dáma vaří jed |
2006 | Autobus sebevrahů |
2006 | Les oběšených lišek |
2004 | Zajícův rok |
2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
2015 | Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude |
2007 | Vlčí léto laponského mlynáře |
2009 | Syn boha hromovládce |
2012 | Šťastný muž |
Štítky z knih
přátelství sebevražda mýty a legendy mytologie humor zfilmováno stáří útěk víra venkov
Paasilinna je 145x v oblíbených.