Životopis
Stendhal, vlastním jménem Henri Marie Beyle, byl jeden z největších francouzských romanopisců své epochy, představitel kritického realismu a romantismu. Byl nejen spisovatel, ale i psycholog, muž činu, politik a estetik.
Stendhal se narodil 23. ledna 1783 v zámožné měšťácké rodině ve francouzském městě Grenoble. Neměl příliš šťastné dětství, po smrti jeho matky mu byla nejbližší osobou sestra, jelikož s otcem si příliš nerozuměl.
Pseudonym Stendhal použil Henry Beyle poprvé ve spisu Dějiny malířství v Itálii v roce 1817; inspiroval se názvem německého města, rodiště historika umění Winckelmanna. Díky slušnému postavení jeho rodiny se mu dostalo dobrého vzdělání, stal se známou postavou pařížských diskuzních salonů, s napoleonskou armádou se zúčastnil ruského tažení a zažil Napoleonovu porážku u Moskvy. Jeho náklonnost k Itálii a její kultuře se objevuje ve většině jeho děl.
Bez zájmu vyšla jedna z prvních Stendhalových knih, později oblíbený spis O lásce, De l'Amour, 1822. Koncem dvacátých let začal psát Stendhal romány, z nichž prvním byl Armance aneb několik scén z Pařížského salonu (Armance, ou quelque scenes d'un salon de Paris, 1827), po něm následovalo jeho asi nejslavnější dílo Červený a černý (Le Rouge et le Noir, 1830).
Po červencové revoluci byl Stendhal jmenován konzulem v Terstu, ale protože rakouská vláda odmítla přijmout policejně stíhaného cizince, byl přeložen do papežského státu Civitavecchia. V Itálii strávil Stendhal víceméně zbytek života a zde také napsal další velké romány Lucien Leuwen 1832–1835 a autobiografické dílo Život Henri Brularda (Vie de Henri Brulard, 1836). Posledním z trojice velkých románů byla Kartouza parmská (La Chartreuse de Parme, 1839) a nedokončený román Lamiela, 1840. Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže 23. března 1842.
Stendhal ve svém díle stojí na rozcestí romantismu a realismu. Základním motivem všech jeho knih je hledání lásky. Hledá krásné okamžiky štěstí a osobního uplatnění. Jeho hrdinové se marně brání společenským normám – než pochopí, že je to zbytečné, prohrávají. Podléhají společnosti, opouští ideály a začínají se také přetvářet, aby si jich okolí vážilo.
(zdroj životopisu: ld.johanesville.net)
Henri Marie Beyle knihy
1918 | Život Napoleonův |
1961 | Červený a černý |
1969 | Kartouza parmská |
1988 | Lucien Leuwen |
1964 | Římské procházky |
1961 | Armance / Lamiela |
1974 | Armance |
1960 | Život Henryho Brularda / Egotistické vzpomínky |
1951 | Italské příběhy |
1950 | Balzac a Stendhal o realismu |
Štítky z knih
korespondence povídky renesance 19. století zfilmováno 16. století paměti, memoáry milostné romány romantismus hudba
Beyle je 30x v oblíbených.