Tarjei Vesaas životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

norská, 1897 - 1970

Životopis

Tarjei Vesaas byl norský básník a romanopisec, považovaný za jednoho z největších norských spisovatelů 20. století a za možná nejdůležitějšího poválečného autora norské literatury.

Narodil se 20. srpna 1897 ve Vinje v kraji Telemark. Velkou část svého mládí strávil v samotě, útěchu a zotavení hledal v přírodě. Vzdělání získal v lidové škole a hlavně cestováním po Evropě. Pronásledoval ho pocit viny za to, že odmítl převzít rodinnou farmu, a tato vina prosakuje většinou jeho děl. Hluboce na něj zapůsobila zkáza, jejímž svědkem byl po první světové válce. V roce 1934 se oženil se spisovatelkou Halldis Moren Vesaas a v roce 1934 se vrátil zpátky do rodného Vinje.

Jeho literární kariéra trvala téměř půlstoletí (1923–1970). Používal minoritní jazyk nynorsk. Vesaasovo dílo charakterizuje jednoduchá, hutná, střízlivá a symbolická próza, jeho příběhy jsou často o prostých venkovských lidech, kteří procházejí těžkými a bolestivými duševními dramaty, která, podle kritiky, jsou popsána s nesmírným psychologickým vhledem. Často se zabývá tématy, jakými jsou smrt, vina a další hluboké, nezvladatelné a úporné lidské emoce; odehrávají se převážně na pozadí norského venkova.

Debutoval roku 1923 knihou Menneskebonn, ale prorazil až roku 1934 knihou Det store spelet (Velká hra). Mezi jeho nejznámější díla patří vrcholy norské poválečné prózy, romány – podobenství Fuglane (Ptáci, 1957) a Is-slottet (Ledový palác, 1963, Literární cena severské rady), o obtížnosti kontaktu mezi lidmi.

Tento plodný autor získal mnoho cen, mj. byl třikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Kromě řady románů napsal i čtyři sbírky povídek, psal rozhlasové a divadelní hry a vydal šest sbírek básní, odrážejících jeho lyrický talent, který se projevuje i v jeho prozaických dílech.

Za peníze získané za Literární cenu severské rady ustanovil dodnes udělovanou každoroční Tarjei Vesaas' debutantpris – cenu za nejlepší debutovou knihu v norštině, kterou uděluje Norský svaz spisovatelů na základě literárních kvalit knihy.

Mistrovství, s nímž používal jazyk nynorsk, významně přispělo k jeho přijetí jako prostředka literatury na nejvyšší světové úrovni. – Nynorsk = nová norština, která je rozšířena především v málo obydlených oblastech západní části země a používá ji méně než 20 % všech obyvatel. Zatímco bokmål je velkou měrou ovlivněn dánštinou, která byla více než 400 let úředním jazykem v Norsku, nová norština vychází z venkovských nářečí, která si uchovala staronorské prvky. V polovině 19. století na základě západonorských nářečí vytvořen landsmål (zemský jazyk), který byl roku 1885 uznán za druhý úřední jazyk. Jazyk prošel řadou reforem, které jej sblížily s nářečími východního Norska. Od roku 1929 se jazyk nazývá nynorsk. Nová norština patří spolu s islandštinou a faerštinou mezi západní severogermánské jazyky, zatímco bokmål mezi západní a východní větví.

Ocenění (1)

1964 - Literární cena Severské rady - kniha Ledový zámek