Sarah11 Sarah11 komentáře u knih

☰ menu

Vinice ve Francii Vinice ve Francii Julie Caplin

Určitě to nebylo zlé, ale Vinici ve Francii řadím spíše mezi slabší díly ze série. Atmosféru autorka umí vybudovat skvěle, jak už jsme se ostatně přesvědčili v předchozích dílech, ale tady vidím promarněný potenciál v té zápletce s druhou světovou válkou, se kterou si mohla ohromně vyhrát, ale nakonec to tak nějak vlastně zahrála to outu a je to obrovská škoda.
S postavami zásadní problém nemám, jen mi lezlo na nervy, že jsem musela v každé kapitole číst o tom, jak už Hattie dlouho s nikým nespala. Myslím, že jsme to všichni pochopili už napoprvé a netřeba to opakovat pořád dokola.
Osobně bych knihu klidně i o sto stran zkrátila, protože tam bylo hodně pasáží, kde se vlastně skoro nic nedělo, ale jinak to bylo skvělé čtení, obzvláště na ty chvíle, kdy nechcete nad ničím moc přemýšlet.

24.01.2024 3 z 5


Hlava plná lásky Hlava plná lásky Ali Hazelwood

Autorka se stále drží stejné šablony, ale díky jejímu stylu psaní to na mě perfektně zafungovalo i napodruhé a věřím, že by to zafungovalo i víckrát. Kniha se čte velmi lehce a plynule, je to vtipné a osvěžující a postavy vám snadno přirostou k srdci. Atmosféru skvěle dokresluje originální prostředí a objevují se tu i závažnější témata jako postavení žen ve vědě a problematika jednotných přijímacích zkoušek, což knize dodává trochu větší hloubku.
Chemie mezi hlavními hrdiny funguje skvěle a překvapivě mi tady ani tak nevadila ta sexuální scéna, která sem, na rozdíl od Hypotézy lásky, zapadla mnohem lépe.
Jedinými dvěma mouchami je pro mě postava Rocío, která mi přišla zkrátka "too much" a neustálé vzdychání hlavní hrdinky nad tím, jak ji Levi strašně nenávidí, i když je později už nad slunce jasné, že to tak není.

24.01.2024 5 z 5


Poslední den Poslední den William R. Forstchen

Za mě má série také bohužel sestupnou tendenci. První díl byl skvělý, druhý se držel velmi těsně v závěsu, ale pár drobných mušek to mělo a tento je jednoznačně nejslabší. Na všudypřítomný americký patriotismus už asi nemá cenu znovu upozorňovat, kdo podobné knihy čte, ten je na to možná i trochu zvyklý, ale jestli to v předchozích dílech bylo ještě v nějaké přijatelné míře, tady už to doslova tryská proudem a často úplně zbytečně a nesmyslně.
Z hlavního hrdiny, kterému jsem fandila pro jeho racionální uvažování, udělal autor blázna, který si něco umane a žene se za tím hlava nehlava, třeba i na úkor lidí, které má na starost, a jak první díl šlapal a otáčela jsem stránku za stránkou, tady už mi to napětí trochu chybělo.
Na druhou stranu i přes to, že tady jde převážně o politické intriky, autor to pořád dokáže podat s až neuvěřitelnou lehkostí a plynulostí a jako taková sonda do lidské společnosti tahle kniha (potažmo série) funguje perfektně - peníze zkrátka vládnou světu, ať chceme, nebo ne.

23.01.2024 4 z 5


Kosení: Příběhy ze světa smrtek Kosení: Příběhy ze světa smrtek * antologie

Od Shustermana bych si nakonec stejně pravděpodobně přečetla i nákupní seznam, přesto jsem měla mírné obavy z povídek, protože mnohem více mi vyhovuje románová forma a povídky vlastně jinak vůbec nečtu. Můžu ale s klidným srdcem říct, že k obavám nebyl důvod. Ano, některé mě zaujaly více, jiné méně, ale tak to zkrátka bývá. Autor si nicméně pořád drží vysokou úroveň.
Líbilo se mi, že zprvu jsem vlastně vůbec nevěděla, kam se daná povídka bude ubírat, což mě nutilo číst stále dál a dál. Maličko jsme mohli nahlédnout pod pokličku postav nám již známých, ke kterým jsem se ráda vrátila, ale objevily se tu i postavy nové a neméně zajímavé.
Nejvíc se mi líbila Marsovská minuta, která se zabývá mládím a, dá se říci, zrodem jednoho z největších záporáků, což vlastně zjistíte až v úplném závěru, Vytrvalost paměti, kde se špičkují smrtky Gaudí a Dalí, a potom povídka (nevybavím si teď z hlavy název) o tom, jak si musela své místo mezi smrtkami vydobýt smrtka Curieová.

08.11.2023 4 z 5


Rok poté Rok poté William R. Forstchen

Rok poté je rozhodně skvělým pokračováním Vteřiny poté, drží se těsně v závěsu, ale první díl se mě přeci jen dotkl o chlup více.
Co velmi oceňuji je to, že i když je kniha plná politických intrik, techniky a vojenských strategií, vyjednávání a podobně, je lehce stravitelná i pro běžněho smrtelníka a vůbec to nenarušuje plynulost čtení. Naopak musíte číst pořád dál a dál a jste zvědaví, jak to celé vlastně dopadne.
Pokud se odpoutáte od toho, že při každé příležitosti se zpívá hymna a vzdává hold Americe a jejím zakladatelům, což už mi v některých situacích přišlo spíš úsměvné, a budete to brát trochu s rezervou, tak je to opět skvělá jízda, i když o něco pomalejší a v mnoha ohledech jiná než předchozí díl.

07.11.2023 4 z 5


Druhý život Druhý život Astrid Scholte

Námět knihy si mě získal už když jsem v minulosti narazila na její anglické vydání. Zatopený svět, kde lidé přežívají převážně na plovoucích plošinách a mnoho z nich vůbec nezná, co je to pevná půda pod nohama, a kde si hlavní hrdinka vydělává tím, že se potápí do mořských hlubin a hledá pozůstatky starého světa, které by mohla co nejvíce zpeněžit, mi přijde zkrátka jako skvělý základ k tomu, aby to byla skvělá kniha. Bohužel to ale nestačilo.
Čte se to dobře, ale na to, že to má být sci-fi, to autorka nepodala vůbec uvěřitelně, vlastně je tu docela dost logických mezer a je to celé hodně naivní. Hlavní hrdinka se tváří jako badass, ale ve skutečnosti mi přišla spíš otravná.
Zkrátka neurazí, nenadchne a je to jedna z těch knih, které vám velmi brzo zmizí z paměti. Možná pro nižší věkovou kategorii, ale mě jako -cet už to neohromilo.

07.11.2023 3 z 5


Vteřinu poté Vteřinu poté William R. Forstchen

Kniha Vteřinu poté až děsivě realisticky popisuje, jak se společnost začne hroutit, pokud přijdeme o něco pro nás v dnešní době tak samozřejmého jako je elektřina. Je neuvěřitelné, nad čím vším se nakonec musí přemýšlet a jak těžká rozhodnutí se musí učinit, když jde o holé přežití. Častokrát jsem se přistihla, že některé věci by mi vůbec nepřišly na mysl, protože mám jako spousta dalších v hluboko zakořeněné v hlavě, že tak to prostě je, ty věci tady jsou a vždycky budou. Je to zkrátka velmi silné čtení, které může v mnohém otevřít oči.
Jediný maličký mínus je ten šílený americký patriotismus ve stylu: "Ale my jsme přece Američané, my takové věci neděláme." Z každého se stane zvíře, když má hlad.

02.10.2023 5 z 5


Kdyby ze světa zmizely kočky Kdyby ze světa zmizely kočky Genki Kawamura

Kdyby ze světa zmizely kočky je krátká novelka, která mě zaujala hlavně svým názvem. Kočičí marketing na mě zkrátka zabere vždycky. Protože ale podobný žánr knih v podstatě nečtu, byl to pro mě tak trochu krok do neznáma. V tomto případě se mi ale rozhodně vyplatil a byla jsem až překvapená, jak mě příběh tak malého rozsahu dokázal tak hluboce zasáhnout.
Přitom je to úplně prosté. Když je člověk mladý, má takový ten pocit nedotknutelnosti, toho, že se mu nemůže nic stát, a často si věcí neváží, nebo si možná ani neuvědomuje jejich důležitost, dokud nedojde na lámání chleba. Tahle kniha ale není jen smutná a melancholická, i když minimálně u kapitoly s kočkami jsem musela zamáčknout slzu, je taky překvapivě humorná, hlavně díky postavě Ďábla, který mi přišel úplně geniální.
Jediná moje výtka směřuje ke konci, u kterého bych ocenila, kdyby byl trochu více rozepsaný. Zajímalo by mě, jestli se hlavní hrdina nakonec usmířil se svým otcem a taky co se stalo s Panem Zelím. Jinak ale mohu s klidným srdcem doporučit.

02.10.2023 4 z 5


Políbila jsem Sharu Wheelerovou Políbila jsem Sharu Wheelerovou Casey McQuiston

Na Sharu Wheelerovou už jsem se těšila od té doby, co jsem na ni poprvé narazila v angličtině, ale zároveň mi dělalo vrásky srovnání s Papírovými městy od Johna Greena, které (jestli mohu soudit podle filmu) se mi nelíbily vůbec.
Bohužel tentokrát musím říct, že to byl skutečně krok vedle. Největším problémem a důvodem, proč jsem knihu nemohla tak dlouho dočíst, byl pro mě styl psaní, který mi přišel nesmírně kostrbatý a útržkovitý. Vůbec to hezky neplynulo, autorka tak nějak podivně skákala a spíš než jako ucelený kus textu to na mě působilo jako soubor různých rozhovorů, které byly totálně o ničem.
Druhý problém byly postavy, které jsem od sebe nedokázala odlišit, neustále se mi mezi sebou pletly a už teď, asi deset dní po dočtení, mám problém si vzpomenout na jejich jména. Chloe (doufám, že to byla Chloe) mi nesedla vůbec, myslela pořád jen na sebe a na své zájmy, běhala za Sharou jak pejsek a na svoji kamarádku úplně kašlala. Co se týče Shary, vlastně jsem vůbec nepochopila, proč celou tu šarádu spáchala, a o nějaké chemii mezi těmi dvěma tady nemůže být vůbec řeč.
A teď si pod sebou v téhle hyperkorektní době asi řežu větev, ale jak moc je pravděpodobné, že takové množství studentů a jejich rodinných příslušníků bude patřit do LGBT+ komunity?
Nevím, ale nejspíš mi úplně uniklo, co mi měla tahle kniha vlastně předat.

02.10.2023 1 z 5


Hrad ve Skotsku Hrad ve Skotsku Julie Caplin

Já jsem tedy knihu četla v létě, ale tohle je ultimátní pohodová a hřejivá kniha na mrazivé předvánoční večery a věřím, že pokud si ji přečtete v tomto období, ten zážitek bude ještě o kus lepší. Neskutečně jsem si užívala kouzelnou atmosféru zasněženého hradu a to, jak se vždycky všichni společně sešli u jídla, mě vždy zahřálo u srdce.
Izzy jako hlavní hrdinka byla skvělá. Byla pracovitá, odhodlaná a měla srdce na dlani, ale zároveň sebou nenechala zametat. A Ross... Ten mě snad bavil ještě víc. Byl to takový ten typický introvertní a na první dojem zachmuřelý spisovatel, který žije ve vlastním světě a ostatní si moc nepouští k tělu, ale když se dostanete pod pokličku, zjistíte, že je to vlastně miláček s obrovským srdcem. Chemie mezi hlavními hrdiny byla skoro hmatatelná a bylo to tak perfektně slow burn, až jsem si říkala, že už to asi nevydržím (v dobrém slova smyslu), bohužel když mělo konečně k něčemu dojít a já byla napnutá jak struna, tak to autorka utla a ochudila nás o perfektní žhavou scénu. Ne že bych to v knihách tak úplně vyhledávala, naopak mi to často přijde neohrabané, divné a zbytečné, ale tady to k tomu úplně vybízelo!

05.09.2023 4 z 5


Nové vyhlídky Nové vyhlídky Lilly Lucas

Příběhy z Green Valley jsou už zkrátka taková sázka na jistotu, když si chcete přečíst něco milého, oddechového s hřejivou atmosférou. Myslím, že Lena a Ryan stále zůstávají mými favority, ale Annie a Cole a pošťuchování mezi nimi bylo taky skvělé. Ocenila jsem, že se v příběhu vyskytují postavy z předchozích dílů a můžeme nahlédnout i do jejich životů.
Za jediný mínus považuji konec, který mi oproti zbytku knihy přišel dost uspěchaný a useknutý.

05.09.2023 4 z 5


Domek v Irsku Domek v Irsku Julie Caplin

Nevím, jak to ta autorka dělá, ale paradoxně mě od ní nejvíc vzaly za srdce knihy z míst, které jsem nikdy navštívit netoužila - Irsko je jedním z nich.
Moc se mi líbila kouzelná atmosféra venkova a rodinné farmy, a i když to pro některé recenzenty zavánělo ekoterorismem, na mě to tak vůbec nepůsobilo. Naopak se mi moc líbila myšlenka udržitelnosti, soběstačnosti a toho, že je dobré se zajímat o to, odkud pochází to, co jíme, a pokud si jídlo vypěstuji a připravím vlastníma rukama, budu si ho o to více vážit.
Hannah jako hlavní hrdinka mě bavila a Conor vlastně taky. I když se občas choval jako nabubřelý frajírek, Hannah ho uměla celkem slušně usadit.
Našla se tu i špetka tajemství a napětí, i když samozřejmě nebylo tak úplně těžké uhodnout, kdo má všechny ty naschvály na svědomí.
Za mě skvělá oddechovka a troufám si říct, že pro mě se Domek v Irsku zařadil na druhé místo v oblíbenosti hned po Pekárně v Brooklynu.

05.09.2023 4 z 5


Znamenitá mrtvola Znamenitá mrtvola Agustina Bazterrica

Kniha mě chytla od první strany a na rozdíl od většiny komentujících musím říct, že ten strohý a odosobněný styl vyprávění je zde dle mého názoru zvolen naprosto perfektně. Ani jednou jsem neměla pocit, že bych se v příběhu ztrácela.
Se scénami z jatek jsem problém neměla, ale našlo se i pár scén, které byly nechutné, ale pro děj úplně nepodstatné a působily jen jako snaha autorky ještě více tlačit na pilu a šokovat (např. nejméně jedna celá strana, která detailně popisuje zabíjení štěňat, nebo sex na zakrváceném řeznickém stole, zatímco je při tom sleduje její zaměstnanec).
Co se týče konce, tak ano, chápu autorčin záměr, ale určitě tady byl ještě prostor pro rozepsání, nemuselo to skončit tak náhle.
Zajímavé zamyšlení nad masným průmyslem, lidskou rozežraností, pokrytectvím a krutostí.

20.07.2023 3 z 5


Láska po španělsku Láska po španělsku Elena Armas

Bylo to zábavné, milé, vtipné, ale druhá Hypotéza lásky, ke které je kniha často přirovnávána, to prostě není. A taky to mohlo být minimálně o sto stran kratší a na příběh by to nemělo vůbec vliv. Autorka hodně sází na dialogy, ale někdy mi přišlo, že jsou to samé slovní přestřelky a stále stejné myšlenkové pochody hlavní hrdinky a děj stojí na místě.
Celou knihou se prolíná téma přístupu k ženám na pracovišti, ale i když většinou jen tak klouže po povrchu, je dobře, že nevyšumí do ztracena a dojde i k nějakému řešení.
Hlavní hrdinové mi sedli a překvapivě mě tentokrát ani tolik neobtěžoval ten sexuální výbuch v závěru knihy, i když jsem měla pocit, že z Aarona se najednou stal úplně jiný člověk.
Myslím, že tady zkrátka musíte přistoupit na to, že je to romantická komedie a nebrat to tak úplně vážně.

20.07.2023 4 z 5


Chata ve Švýcarsku Chata ve Švýcarsku Julie Caplin

Tak jako u většiny knih od Julie Caplin, ani tady nechybí skvělá a přátelská atmosféra, která je jako pohlazení po duši. A i když nejsem příznivcem lásky na první pohled, tady mě autorka dokázala přesvědčit a přišlo mi, že ti dva zkrátka mají být spolu.
Oba hlavní hrdinové mi přirostli k srdci. Mina svým elánem a odvahou se do všeho vrhnout po hlavě (i když ona sama to ne vždy vnímala jako pozitivní, já ji skrytě obdivovala) a Luke svou dobrosrdečností.
Žádný velký zvrat se nekoná, ale někdy je prostě takové lehké čtení s jasně daným koncem k nezaplacení.

19.07.2023 4 z 5


Stačí jen dotyk Stačí jen dotyk Colleen Oakley

Knihu jsem pořídila kdysi v Levných knihách, ale kdovíproč jsem potom její přečtení roky odkládala. Teď můžu s klidným srdcem říct, že nebyl důvod. V mnoha ohledech pro mě byla překvapením. Nejdříve jsem žila v tom, že je to young adult, takže jsem byla zprvu trochu zmatená ohledně věku hlavních hrdinů, navíc jsem měla úplně jinou představu o příběhu, takže jsem vůbec netušila, jakým směrem se bude ubírat, což mě ale bavilo a nutilo číst stále dál. Autorka píše čtivě, poutavě, po každé kapitole máte chuť na další. Na to, že kniha zpracovává spoustu těžkých témat - ať už je to zamyšlení nad tím, co s člověkem udělá absence lidského doteku, agorafobie a do jakých extrémů může zajít, nebo třeba (nejspíš autistické?) dítě poznamenané ztrátou rodičů a jeho následná adopce, byla překvapivě místy opravdu vtipná. Slovní přestřelky mezi hlavními hrdiny byly perfektní.
Co se právě hlavních hrdinů týče, musím říct, že s problémem si je věkově zařadit jsem se potýkala v podstatě v průběhu celé knihy, protože v mnoha ohledech bych je podle chování skutečně zařadila do young adult, na druhou stranu se ale vyskytly i situace a myšlenky, které drtivá většina teenagerů zkrátka neřeší. Když opominu tento fakt, tak mě ale bavili, líbilo se mi, že byli lidští a měli své chyby, takže se s nimi dalo velmi dobře ztotožnit.
Jediné, co mě naštvalo, byl bohužel závěr. Nejenže mi to přišlo najednou celé tak zvláštně uspěchané, ale hlavně jsem měla pocit, že autorka totálně zazdila poselství celé knihy. Takže ve finále je to opravdu jen o fyzickém doteku? Nebylo by právě skvělé hledat způsoby, jak být spolu i přes všechnu nepřízeň osudu? Mám pocit, že s tím naopak autorka mohla ještě úplně krásně pracovat. A nebo jsem prostě jen beznadějná romantička?

19.07.2023 4 z 5


Bledý snílek / Píseň úsvitu Bledý snílek / Píseň úsvitu Samantha Shannon

Umí autorka psát? Rozhodně ano. Potřebovali jsme ale tuhle knížku? Určitě ne.
Kdybych měla tyto dvě novely porovnat, Bledý snílek u mě vede na plné čáře. Tam se totiž dozvídáme alespoň něco nového. Maličko nahlédneme do Pageiny minulosti a sledujeme její začátky u Sedmi ciferníků a do toho tady máme až v podstatě detektivní linku, což mě bavilo.
Co se týče druhé (a bohužel podstatně delší) novely, tam už jsem se musela do čtení trochu nutit, protože to není nic, o čem už jsme nečetli v předchozích dílech a přišlo mi to zbytečně zdlouhavé a nepřínosné.
Mnohem více bych ocenila, kdyby se autorka zaměřila na další plnohodnotné díly, protože bych se ještě v tomto životě ráda dočkala kompletní série.

04.06.2023 3 z 5


Čajovna v Tokiu Čajovna v Tokiu Julie Caplin

Japonská kultura mě fascinuje a tady jsme se toho mohli dozvědět opravdu hodně, což jsem si neskutečně užívala. Naprosto miluji a obdivuji tu moudrost, vyrovnanost, klid, soulad s přírodou, radování se z každodenních maličkostí... A ačkoliv jsem totální odpůrce jakéhokoliv psaní do knih, tady jsem mnohokrát měla nutkání vzít do ruky zvýrazňovač a některé z pasáží si označit.
Paradoxně mi ale víc než ústřední dvojice sedly vedlejší postavy. Tři generace Japonek, přičemž každá má odlišný pohled na vlastní kulturu a tradice, mě moc bavily.
Fiona mi nevadila, i když mám v sérii určitě jiné oblíbenkyně, ale Gabe mi příliš k srdci nepřirostl. Nemůžu si pomoct, ale působil na mě spíš jako takový úchyláček. Todd a Alex u mě tedy stále vedou.

04.06.2023 4 z 5


Vzpomínky na něj Vzpomínky na něj Colleen Hoover

Kniha je rozhodně už od úplného začátku čtivá a díky krátkým kapitolám vám stránky mizí pod rukama. Oba hlavní hrdinové mi sedli a dokázala jsem se do nich velmi dobře vcítit. Autorka bravurně popisuje pouto mezi matkou a dítětem a jak neskutečně silná dokáže mateřská láska být. Líbilo se mi, že ač se Kenna nespočetněkrát ocitla na samém dně, pořád se kvůli své dceři dokázala vzchopit a jít si tvrdě za tím, co chce.
Škoda jen, že příběh v podstatě nemá žádný zvrat, žádné vyvrcholení. Tak trochu jsem čekala, že se nakonec ukáže, že té osudné noci to třeba nebylo úplně tak, jak jsme si mysleli.
Konec mi přišel až moc sladký, měla jsem pocit, že všechno se nakonec otočilo až moc rychle a nechce se mi věřit, že by to v reálném světě skutečně tak bylo, ale vlastně jsem za ten happyend někde v hloubi duše docela ráda.

04.06.2023 4 z 5


Všechen můj hněv Všechen můj hněv Sabaa Tahir

Nedokážu přesně určit, čím to bylo, ale kniha mě zkrátka nezasáhla tak, jak jsem doufala. Jako bych všechno sledovala jen tak z povzdálí a ne a ne se do příběhu naplno ponořit.
Autorka se zde zabývá hned několika těžkými tématy, ať už je to rasismus, alkoholismus, ztráta blízké osoby, domácí násilí, pocit vykořenění a toho, že vlastně nikam nepatřím a nezapadám, nebo finanční tíseň a zoufalé činy z toho plynoucí. Oceňuji náhled do pákistánské a muslimské kultury, i když pro mě osobně to povětšinou nebyly nové informace.
Objektivně je to velmi dobrá kniha, ale za mě tomu chyběla ta pomyslná třešnička na dortu, i když vlastně nevím, co by to mělo být.
Mimochodem, velký palec dolů pro nakladatelství Host za obálku a celkové zpracování knihy - levně působící papír, celková kombinace barev na obálce, uvnitř modré písmo... Proč?

04.06.2023 4 z 5