Isabel Allende

chilská, 1942

Nová kniha

Dlouhý okvětní plátek moře

Dlouhý okvětní plátek moře - Isabel Allende

Strhující románová sága od nejčtenější španělsky píšící autorky Koncem třicátých let 20. století se Španělsko propadá do chaosu občanské války. Na útěku před st... detail knihy

Nové komentáře u knih Isabel Allende

Město netvorů Město netvorů

Kniha byla velice čtivá i přesto, že byla docela zdlouhavá a (pro mě) nudná - ke konci jsem už přeskakovala některé odstavečky. Dobrodružný příběh o jedné výpravě do pralesa... líbil se mi autorčin styl psaní a popis místa i příhod. Člověk s dobrou představivostí si knihu opravdu užije. Mladší čtenáře by tento příběh mohl okouzlit...... celý text
uzivatel83509


Sépiový portrét Sépiový portrét

Isabel Allende je autorka, která mě vždy znovu a znovu překvapí. Její hrdinové jsou světoběžníci, kosmopolité, ale Chile z jejích románů vždy vychází jako země, v níž stojí za to prožít život. Vidí chyby a nedostatky obyvatel i politického systému, a přesto svou vlast dokáže popsat způsobem, při němž se – alespoň mně – tají dech a je mi moc líto, že se tam nikdy nepodívám. První díl téhle volné série jsem nečetla, ale všechny postavy, jimiž je zalidněn právě ten druhý díl, mě oslovily. Některé hrůzně a neuvěřitelně: co to muselo být za ženu, tahle A Tou, když provozovala svoji živnost takovým způsobem? Rodiče nádherné Lynn, Eliza a Tao Čchien, jaký úžasný život spolu dokázali prožít v San Franciscu, navzdory všeobecnému pohrdání žlutou rasou! Nívea a její skvělá vychovatelka, jeptiška Maria Escapulariová, po ní pak Aurora a její soukromá emancipovaná učitelka, Matilde Pinedová. A samozřejmě tetička Paulina a její synové Severo a Mattías, majordomus a manžel Williams, fotograf Juan Ribero a mnoho dalších postav, namátkou jen slitovná tchyně Eliza . . . Krásné, i když náročné čtení: hustý text, malá písmena, přímé řeči jako šafránu, ale stojí to za to, takže určitě doporučuju! „Moje vzdělávání bylo dost nahodilé, dokud do mého života nevstoupila výjimeční chilská učitelka, slečna Matilde Pinedová, která mě naučila téměř všem důležitým věcem, které znám, kromě zdravého selského rozumu, jejž sama postrádala. Byla to vášnivá idealistka, psala filozofické básně, které nikdy nemohla publikovat, trpěla neukojitelným hladem po poznání a byla nesmlouvavá vůči slabostem ostatních, což bývá příliš inteligentním lidem vlastní. Nestrpěla lenost a věta „já nemůžu“ se v její přítomnosti nesměla vyslovit. Babička ji najala, protože o sobě prohlašovala, že je agnostička, socialistka a stoupenkyně feministického hnutí, což byly tři důvody, jež bohatě stačily k tomu, aby ji nezaměstnali v žádném školním ústavu. „Uvidíme, jestli trochu narušíte zpátečnické svatouškovství téhle patriarchální rodiny,“ řekla jí Paulina del Valle při jejich prvním rozhovoru, se souhlasem Frederika Williamse a Severa del Valle, kteří jako jediní vytušili talent slečny Pinedové, zatímco ostatní tvrdili, že tato žena jen podpoří všechny ty ohavnosti, co ve mně klíčí.“... celý text
broskev28


Dům duchů Dům duchů

Dům duchů jsem četla jedním dechem. Od Isabel jsem přečetla více knih, tahle byla první. Realita se prolíná s magií, jak to má v magickém realismu být. Fascinující hrdinové. Nikoli banální příběh lásky a touhy, omylů a prozření, na pozadí historických dějů. Clara, Blanca a Alba. Už jen v těch jménech ženských postav lze vnímat určitou symboliku.... celý text
Scarefish



Dům duchů Dům duchů

……. A pak se k moci dostali bastardi.
evask


Dlouhý okvětní plátek moře Dlouhý okvětní plátek moře

Knížku od Isabel Allende si vždycky přečtu rád, a tahle mi navíc padla do ruky pár dní po návratu z Katalánska. Zrovna jsem si říkal, že by se mi líbilo něco o Barceloně. Zkrátka, bylo to dokonalý načasování. Příběh Víctora a Roser se vlastně odehrává většinou v Chile, ale kořeny má hluboko právě v Barceloně a Katalánsku za španělské občanské války. Tam po prohře republikánů a vítězství generála Franca začíná cesta těchto manželů z nutnosti přes koncentrační tábory ve Francii za záchranou, až do vzdálené a neznámé Chile. Mimochodem byla pro mě naprostá novinka, že cestu stovek španělských uprchlíků do Chile vydupal ze země prakticky sám známý chilský básník Pablo Neruda (hluboce před ním smekám). Mělo to být jen na čas, než diktatura ve Španělsku skončí, ale ta trvá deset let, dvacet let, třicet let... a pak se kolo dějin pootočí, historie se zopakuje a někdejší uprchlíci před Francem musí prchat před tajnou policií generála Pinocheta. Ale to není zdaleka všechno, o čem se tu dočtete, život těch dvou je zajímavý příběh i bez diktátorů. Dovíte se dost především o životě v Chile ve 20. století, od 30. let přes socialistickou vládu Salvatora Allendeho a Pinochetovu diktaturu až do 90. let. Je to jiné než magicko-realistický Dům duchů, ale pořád velmi dobré čtení, které doporučím každému.... celý text
Finn69