Sylvia Plath

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Victoria Lucas · pseudonym

americká, 1932 - 1963

Populární knihy

/ všech 9 knih
Pod skleněným zvonem
Pod skleněným zvonem
Noční tance
Noční tance
Deníky Sylvie Plathové
Deníky Sylvie Plathové
Ariel
Ariel

Nové komentáře u knih Sylvia Plath

Pod skleněným zvonem Pod skleněným zvonem

„Novela, která nezmění svět (a ani se o to nesnaží), jen se potácí v zeitgeistu, podobně jako Esther. Doslov byl podivně odkloněný od ústředního tématu, stejně jako kniha samotná. Už je na dřeni, není tedy kam jít jinam než na hladinu a dusit se iluzí nebes s odleskem oken.“... celý text
— moonell

Sklenený zvon Sklenený zvon

„Osobná spoveď mladého dievčaťa s duševnou poruchou, jej pohľad na vzťahy, na život, pozícia ženy v 60tych rokoch, spôsob psychiatrickej liečby v tomto období. Kniha veľmi smutná a náročná a pritom sa čítala veľmi dobre.“... celý text
— Dani25

Pod skleněným zvonem Pod skleněným zvonem

„Je těžké jednoduše popsat tento román. Je to vhled do mysli člověka, kterého tíží závažné psychické problémy a myšlenky na ukončení vlastního života? Částečně ano, vše je ale popisováno z první osoby, tedy neobjektivně a bez hloubky, které mají romány psychologické. Jde o obraz americké společnosti v 60. letech a jejího vztahu k ženám a dospívajícím dívkám? Také by se to tak dalo označit, autorka nám ale neposkytuje komplexní popis společnosti či jejich problémů, jen skrze hlavní postavu nastiňuje celkovou atmosféru - vztah k mužům, tíhu očekávání, pracovní příležitosti, první sexuální zkušenosti... Vše ale stále vidíme jen očima vypravěčky Esther, slyšíme pouze její příběhy, čteme o jejích pocitech či vztazích k okolí. Tohle všechno však knize neškodí. Naopak to z ní dělá velmi osobní a osobitou zpověď člověka, který vede těžké bitvy hned na několika frontách současně - s lékaři, kamarádkami, muži, se vztahem k rodině i s vlastní hlavou. Čtenáři je vše odhalováno postupně skrze historky vypravěčky. Poté však přijde zlom a ocitne se spolu s Esther ve světě vykachlíkovaných ordinací, elektrošoků, nedůvěry a rezignace. Celý román je psán poněkud strohým a přímočarým stylem, bez složitých obrazů či vykonstruovaných metafor, zároveň však realisticky k povaze hlavní postavy. Když už metafory autorka používá, jde o několik opakujících se obrazů, jejichž význam se mění a prohlubuje v závislosti na tom, jak se vyvíjí samotný příběh. Román ve svém průběhu neprovokuje k hlubokému uvažování, což čtenáři umožňuje na chvíli opravdu vnímat svět očima Esther. Díky tomu čtenář prožije její příběh společně s ní, tedy lidsky a bez přerušování pro filozofování. Při srovnání s životem samotné autorky dostává celá kniha ještě další, tragičtější rozměr. Bez této hloubky by možná románu něco chybělo. Při takové osobní zpovědi však nelze jen tak oddělit autora od díla a posuzovat ho čistě samostatně. Je tedy třeba "Pod skleněným zvonem" hlavně prožít, vnímat Sylvii Plath i Esther jako reálné lidi a možná na chvíli potlačit racionální uvažování a nechat průchod emocím a empatii. Tohle se mi, myslím, povedlo, a společně s krátkou biografií autorky tak kniha vytvořila zajímavou (ač chvílemi emočně náročnou) čtenářskou zkušenost, která se nedá srovnat s žádnou jinou.“... celý text
— deathofstjimmy

Ariel Ariel

„Velmi pekna smutná poezie která, baví i dalším přečtení. Kuryri Na mise listu slovo slimaka ? Moje ne.Kdepak.To mě neláká V konzerve kyselina octova Tu se mi nechce brat doslova Prsten co v slunci zlaté zabliskal Lži samé lži a navíc zal Na listu mráz ten neposkvrneny Kotel co věcné bubla, hovori jenom sám k sobě na vrchu každé z devíti černých Alp V zrcadlech poprask. S jakou zlobou tristi i moře to své sede - Ach lásko, lásko moje roční dobo“... celý text
— ozzak

Ariel Ariel

„Sbírka má napříč básněmi konzistentní vyznění. Vypovídá o pocitech nevolnosti, paralýzy, zbytečnosti. Vrací se bílá a černá barva, chlad, smrt a mluvčí básně v nich vnímá vlastní strnulost a ohroženost. Jediné, co plyne jsou neodbytné myšlenky. I skutečnosti, které bychom běžně vnímali pozitivně (vlastní děti, narozeninový dárek) se stávají ohrožujícími. Autorka se nebojí neologismů (dobových) a drobných jazykových experimentů. Mám jen trochu pocit, že právě neodbytnost myšlenek vede k rozmělňování jinak působivých výpovědí (moc slov). A taky, že nezanedbatelnou část působivosti sbírka má kvůli autorčině osudu, ne sama jako text.“... celý text
— matej.kulistak

Přejít na knížky autora