• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Zakázaný deník - Alba De Céspedes

Komorní rodinné drama z pera spisovatelky, která se stala mezinárodní bestselleristkou už před druhou světovou válkou a musela bojovat proti předsudkům spojeným... detail knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Alba De Céspedes

Zakázaný deník

„Valerie je na první pohled spokojená žena. Má hodného manžela, děti na prahu dospělosti a práci, která ji upřímně baví. Vše se ale změní nákupem obyčejného sešitu. Ze sešitu se stane její jediná soukromá věc, její osobní deník. Deník ji probere z letargie a nutí ji bilancovat a přehodnocovat celý život. Pomalu si začíná uvědomovat, že na úkor rodiny přišla o samu sebe. Z ženy Valerie se stala pouze jakási bezpohlavní „maminka“. Deník jí připomene promarněné sny a zapuzené vášně. Pomalu si začne uvědomovat, že její život není tak šťastný, jak si myslela. Knížka začíná poměrně nenápadně, na začátku na mě působila vlastně docela nezajímavě. S každou další stránkou ovšem nabývá na komplexnsoti, stejně jako samotná Valerie. V knize se nabalují různá témata, vzájemně se proplétají a dávají vzniknout velmi chytré a mnohovrstevnaté knize, která výrazně překračuje škatulku „červené knihovny“, jak prý bývala v době vydání označována. Takový příměr je mimo a vypovídá spíše o omezenosti člověka, který ho použil. Hlavní tématickou vrstvou Zakázaného deníku je poukázání na postavení žen ve společnosti, a to se zaměřením především na rodinný život. Kniha ukazuje, že i zdánlivě dokonalý rodinný život může skýtat velkou řadu nástrah. Tou je především ztráta vlastní osobnosti, která souvisí s potlačením tužeb a soukromí ve prospěch rodiny. Hned na prvních stránkách si Valerie uvědomuje, že i pro svého muže už není Valerií, ale „maminkou“. Začne si tak pokládat otázku, jak mohou roky soužití dva lidi sblížit, ale zároveň je tak propastně oddálit. Velmi zajímavá je také linie vztahu Valerie a její dcery Mirelly, která se bouří proti zažitým normám. Valerie sice žije napůl v moderním světě, stále je ale svazována starým světem svých rodičů. Kvůli tomu v ní vzniká obrovský rozpor. Má jediná větší výtka směřuje k poměrně zaměnitelnému stylu. Kniha je napsaná dobře, je čtivá, zároveň ale po stylistické stránce postrádá výraznější osobitost. I 70 let od napsání je Zakázaný deník stále aktuální kniha, která ukazuje na důležitost feminismu i v dnešní společnosti. Stáří jí naopak přidává na intenzitě sdělení, protože nutí k uvědomění, kolik věcí se od roku 1950 téměř nezměnilo. 4/5“... celý text
— JakeTheDog

---

Zakázaný deník

„Naprosto úchvatná kniha! Přestože autorka napsala knihu před více než sedmdesáti lety, má stále co říci i současnému čtenáři.“
— 666

---

Zakázaný deník

„Elektronické knihy nikdy nemajú taký dosah na tejto sieti ako knihy fyzické. Ale pri tejto knihy zbystrite! Pretože si pozornosť zaslúži! Alba de Cespedes je zabudnutá autorka z Talianska. Zabudnutá preto, pretože pred rokmi, za éry iného politického režimu, sa u nás vydávala, ale potom sa na ňu voľajako zabudlo. A moje nové obľúbené české maličké vydavateľstvo @nakladatelstvi_meridione napráva jej zabudnutie, a konečne vydáva jej román Zakázaný deník. Román je napísaný vo forme denníkových záznamov a píše ich matka Valeria. Tá, ktorá doteraz riešila len život manžela a svojich dvoch odrastených detí, si zrazu začne uvedomovať potrebu svojej vlastnej izby (Woolfová) na písanie, sebaaktualizáciu, pre vlastnú tvorbu. Cez jej denník spoznávame jej život, ľudí, ktorí ju obklopujú, ale i jej premýšľanie, názory či predsudky, ktoré vyplývajú z ducha doby. Román sa odohráva v roku 1950, a viete, čo je na ňom najextrémnejšie? Rola Valerie, ktorú sa spoločnosť snaží vtesnať len do role matky a manželky, je doteraz aktuálna! Áno, aj v roku 2024. Tých tém, ktoré sa tam vyskytujú je veľa. A vôbec, knihu si rozhodne prečítajte! Vrelo odporúčam! Ja som bola unesená!“... celý text
— adorjas

---

---

Výčitka

„Pět hlavních postav v megalomanském dialogu, který je vlastně pěti izolovanými monology, předávanými formou korespondence či deníkových záznamů. Ne každému může tato podoba románu vyhovovat, a zpočátku není jednoduché všechno to vylévání citů a frustrací akceptovat. Je nicméně překvapivé, jak Alba de Céspedes dokáže zaujmout a své čtenáře připoutat k tématům o kterých vypráví. Najednou cítíte spříznění se všemi těmi de facto odtažitými problémy pětice aktérů, které vám zpočátku byly lhostejné. Stojíte jím po boku, přestože jsou vám možná nesympatičtí, nebo nechápete jejich činy a postoje. Citová odtažitost na straně jedné a podivné milostné vzplanutí na straně druhé je v obou případech jakýmsi útěkem od reality, strachem před druhými i sebou samými. I když se to nezdá, pomalu se stupňuje i napětí až k finálovému rozmítání, které sice možná neodpoví na jedinou z otázek, zato nenechá kámen na kameni. Výčitka je čtení tiché, nenápadné, ale zajímavé.“... celý text
— ludek.n

---

Výčitka

„Zajímavý příběh.“
— Kabuky