mařinka.vonná komentáře u knih
Oddychovka... bavila mě Florencie, barvité popisy města, chutí... nebavila mě milostná linka, trochu moc červená knihovna nebo se hrdinka chová jako puberťačka... taky trošku černobílé vidění - Londýn spěch versus Florencie pohoda... myslím, že s rozrůstajícím se overturismem situace ve Florencii asi tak růžová nebude... ale na zvednutí nálady proč ne, jenom je třeba knížku brát s rezervou...
Pro mě čtenářský zážitek, barvitě vylíčený život v Povolží, osud německých osadníků v soukolí historie, barvy, vůně, chutě, pohádky i bolesti... autorka míchá reálnou historii se snovostí, historický román s magickým realismem... tak nějak nelze nemyslet na paralelu se současností...
Spíš motivační knížka než román. Oddychovka, která vás má povzbudit.
U téhle knížky mě trošku mrzí nevzhledná obálka a grafická stránka, nevypadá příliš lákavě. Navíc měla být trošku líp zpropagovaná a třeba by se svezla na neapolsko-ferrantovské vlně... chvíli to trvá, než se do ní člověk zahloubá, není to dílo na první dobrou... musím říct, že moc oceňuji, že to není o klišé učitel/studentka, ale víc o psychologii postav... kterým ne vždy dobře rozumíme... ale kdo rozumí dokonale sám sobě? které vztahy jsou jednoduché? Na závěr jeden pohled doplní dva další, možná ten záhadný, nevyřčený konec může vadit... Tahle kniha mi připomíná život, tak jak je...
Nějak moc nerozumím nízkému hodnocení, asi že kniha není pro každého... Jako v každém výběru povídek, některé jsou lepší, jiné slabší, ale velmi dobře sedí pohromadě. Autorka se zabývá toxickými vztahy, psychickými problémy, ale zároveň celkem lehce, někdy i s nadhledem, navzdory tématu nemám pocit, že by na čtenáře navalila jenom negativno, spíš je to takové, všichni jsme v zajetí svých vlastních představ, svých bludů, pojďme se na ně podívat s odstupem.
Mi ta zvláštní forma ani střídání děje nevadilo, spíš naopak... Autor rozhodně umí psát, ale rád si pohrává se čtenářem, napíše skvělé, cituplné pasáže o životě a umírání, aby je vzápětí vyplnil výčtem negativ nebo mýtickou pohádkou... Kniha mi přijde nekonzistentní a překombinovaná... při čtení autorova doslovu mě napadlo, že se snažil spoustu nápadů zbytečně naroubovat do sebe - zpracovat svoji povídku, filmy, příběhy jiných... možná, když by z knihy udělal dvě kratší, byly by lépe konzistentní...
Zvláštní kniha. Přijde mi, jako by byla utvořená ze tří částí. První, poznávání okolí, studium lidí, je nejvíc cynická. Druhá, poznávání lásky, pravdy a lži. A třetí, prodchnutá poznáním relativnosti života a smrti.
Začalo to slibně, ale bohužel skončilo spisovatelskou onanií. Leč čtenář si to zřejmě žádá, tak proč mu to neposkytnout skoro na 900 stranách. Tam kde ve Stínu větru lavíruje Zafón na hranici kýče a pohrává si s žánrem gotického románu, zbývá v případě čtvrtého dílu jen zbytečná upovídanost, přeslazený patos a efektní momenty z béčkových filmů.
Nevím, zda to autor myslel opravdu vážně, nebo se rozhodl dělat si ze čtenářů šprťouchlata.
Příjemné, čtivé, ale o životě v SSSR naprosto nevypovídající, vždyť přeci přelstít KGB je tak snadné...
Drsný španělský western.. vyprahlost suché půdy, boj o několik kapek vody, bolest a nenávist.. Hutnost a strohost vyprávění doplňují obrazné a poetické popisy pustiny.
Archetypální příběh o pouti životem, hledání a návratu... jak je v něčem tahle kniha originální, tak je zároveň i stejná, člověk má pocit, že tohle už někde četl.. Příběhy se zkrátka opakují a jsou stejně staré jako lidstvo samo.
Životní zážitky otce dvou postižených synů, který vypráví o svém životě bez příkras, leckdy s ironií a černým humorem. "Otec postiženého dítěte se musí tvářit jako na pohřbu. Musí nést svůj kříž spolu s maskou bolesti. Je nepřípustné nasadit si červený nos a rozesmávat lidi. Už nemá právo se smát, to by byl vrchol nevkusu."
"A kdybych mohl cestovat v čase, tak bych ten řetízek bez rozmýšlení přecvakl a ani na okamžik by mi nevadilo, že by obraz nikdy nevznikl." Zamyšlení nad jedním obrazem, touha po něm a meditace nad tím, jaké by to bylo, stvořit kolem něj příběh.
Jak už zde bylo napsáno, je to spíše taková hříčka. Spíš mi trošku vadí, že autor svou prvotinu přepsal a posunul ji do dnešní doby. Škoda protože tím shodil tu noir atmosféru, která mi přišla z knihy nejlepší. Navíc v té dřívější době by ta hlavní zápletka spíše prošla, mohla by být uvěřitelnější. Někdy mu přepis vypadne a ponechá třeba repliku jedné hrdinky: "myslíš si, že na tebe budu čekat věčně, už je mi 24.."
Dokonale popsala knihu veronique, pro mě osobně jedna z perel literatury.
Taková hodně americká kniha.. bavil mě svět slonů, Afrika, ale trošku moc přehnané dramatiky a ta duchařina do toho.. námět pro Hollywood?
Námět zajímavý, ovšem zpracování přespříliš americké, leckdy až kýčovité. Matka musí spadnout do kaňonu při fotografování, dívka se utopí v řece, první manžel a dítě musejí zemřít, dům shoří na popel z pár jisker... a to nemluvím o jazyku a stylu, který se hemží spousty klišé.
Hodně zajímavé dílo, které rozhodně stojí za přečtení.. nějak váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami.. ano je to možná někdy trošku zdlouhavé, na druhou stranu čtenář bude odměněn tlustopisným opusem z amerického jihu 70. let.. jak tady někdo zmiňuje, je to psychologický román a místy thiller.
Kniha vyšla letos v novém překladu v nakladatelství Dobrovský... Pro mě opravdu hodně silný zážitek.. Zároveň je to kniha, která opravdu vyžaduje tu správnou náladu a soustředění. Autorka má hodně osobitý styl, magický až čarovný. Leckdy jsem se musela ve čtení vracet, abych s novými událostmi pochopila správně ty už přečtené.. Výsledný zážitek ovšem stojí za to. Není to jenom o ději, ale také o všem to obrazovém podání, o různých příměrech a hraní se slovy.
Knihu jsem asi po 40 stránkách odložila, protože mi začalo připadat vrstvení slovních hříček a glos jako nějaká manýra, která nestojí na pevných základech. Automatický styl psaní mi nevadí, za předpokladu že má autor co říci, tady mi začíná připomínat duševní výlev. Ad. anotace, ano mám pocit, že nás měla autorka ohromit omračujícími jazykovými schopnostmi, které ale plavou příliš po povrchu. Celkem pěkný komenář ke knize vyšel v květnovém Hostu - rozhodně stojí za přečtení.