Alexej Salnikov

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ruská, 1978

Nové komentáře u knih Alexej Salnikov

U Petrovových řádí chřipka U Petrovových řádí chřipka

„Kdo si chce přečíst moderní ruský román, tak ať si vybere tuhle knihu. U Petrovových řádí chřipka je nepochybně vysoká literatura. Hlavní dějová linka není silná, je naopak chabá, roztřesená a rozpadlá na několik epizod a časových rovin, ale to k horečkám a chřipce perfektně sedí. Naopak je neskutečně živě popsána běžná realita pochybné rodiny v Jekatěrinburgu, který se tu jeví jako dost nevlídné místo plné nevlídných lidí. I nám, čtenářům bez nějaké zvláštní obrazotvornosti, před očima úplně vyvstává zanedbané město s obstarožními trolejbusy a paneláky. Co mě ale zaujalo nejvíc je skvěle prokreslená psychologie postav. Autor neustále popisuje, co se jednotlivým osobám odehrává v hlavě. Jak okamžité myšlenky, tak i trvalé rysy. Takový vhled nitra postav jsem snad nikde jinde neviděl.“... celý text
— Laaca

U Petrovových řádí chřipka U Petrovových řádí chřipka

„Alexej Salnikov by asi chtěl být postsovětským Bulgakovem. Což o to, stylisticky na to má, ale obsahově už je to slabší. Absurdita života v zemi, kde zítra již znamená sankce, je sice popsána místy vtipně, ale postrádám nějakou "patu".“... celý text
— Disease

U Petrovových řádí chřipka U Petrovových řádí chřipka

„Jedno z prvních, ne-li úplně první seznámení s ruskou literaturou. Ale trochu doufám, že nemá stejnou či podobnou šablonu. Kniha u které jsem dokázal držet pozornost asi padesát stránek a pak mi došlo, že to nemá cenu. Nahodilé příběhy a nahodilé scény, které prvoplánově postrádají smysl či myšlenku. Ta v jádru asi smysl má, ale hledat ho v tomto je síla. Knihu jsem dočetl. Kupodivu. Trochu mě držela nahodilost bizarních situací, která ale skoro vždy vyprchá po dalším odstavci. Když už se tato nezáživnost opakuje dalších 300 stran a vyprchává i bizár, tak končí i zájem. Silně mě zajímá film, co asi předvede a zachrání.“... celý text
— Kopta

U Petrovových řádí chřipka U Petrovových řádí chřipka

„Svéráz Petrovovic chřipky. Chvílemi to bylo čtivé, pak zase strašně dlouhé a popisné. Párkrát jsem knihu už už odkládala, že ji nedočtu, ale nakonec se vždycky objevila pasáž, kvůli které mělo smysl číst dál. Třeba besídka z pohledu malého Petrova mě bavila dost. A našlo by se i pár pozoruhodných souvětí k citaci. Možná některé nuance nedokážu docenit, protože z ruské klasiky jsem toho přečetla žalostně málo. Rozhodně pak nedokážu ocenit popkulturní odkazy, i když jsou vysvětlené v poznámkách. Ruské reálie, byť zkreslené chřipkou, mi připadaly tak vzdálené evropskému stylu života, že jsem marně přemýšlela, ve kterém roce se příběh vlastně odehrává. Ural je kraj rázovitý. Čekala jsem velkou pecku, ale bohužel se u mě nadšení nekonalo. Tři hvězdy.“... celý text
— LooneyCZ

U Petrovových řádí chřipka U Petrovových řádí chřipka

„Román se zpočátku tváří jako realistická, přímočaře vyprávěná kronika každodennosti v postsovětském Rusku. S každou další pikareskní epizodou ze života docela obyčejné, neambiciózní, jen zásluhou chřipky zapálené ruské rodiny, jste si ale méně jistí tím, v jaké časové rovině se děj odehrává, co je skutečnost, co fantazie, co sen, paralelní realita nebo nedokončená povídka intelektuála se suicidiálními sklony. Po dočtení poslední kapitoly, která mnohé ujasňuje, ale nic zbytečně nedoříkává, se mi Salnikovův první román jeví co do kompoziční vrstevnatosti a tematické bohatosti souměřitelným s tvorbou ruských mistrů jako Gogol nebo Bulgakov. Krom obrazotvornosti autora při popisu zvláštně povědomých ruských reálií, které se za posledních třicet let perspektivou autora změnily stejně málo jako mentalita tamějších lidí, je obdivuhodná i vypravěčská rafinovanost, s jakou napříč příběhem rozsévá vodítka, která až mnohem později získaji na významu a pomůžou nám pochopit některé souvislosti. Každý detail, přítomný zdánlivě jen kvůli autorově grafomanské snaze popsat do detailu každý výjev, může hrát roli. Ne náhodou je v jednom výroku parafrázován Čechovův výrok o pušce, která musí vystřelit, když už se jednou objevila na scéně. Oproti klasikům je Salnikovovo vyprávění svižnější a vtipnější. Zvlášť když z pohledu dítěte popisuje traumatizující účast na bizarní školní besídce nebo když barvitě líčí odyseu horečnatého hrdiny, který se různými dopravními prostředky, a nevraživosti spoluobčanů navzdory, snaží dopravit domů. Pro podobnost (post)socialistické reality u nás a v Rusku, ale také pro tematizování malosti, pohodlnosti a strachu odhodlat se ke změně a začít žít podle svých představ, není těžké porozumět tomu, o čem Salnikov vypráví. Těším se, až uvidím, jakou podobu tomuhle (sur)realistickému portrétu nemocné společnosti dal ve své filmové adaptaci Kirill Serebrennikov.“... celý text
— Matty

Přejít na knížky autora