Nové komentáře u knih Austin Wright
Tony & Susan
„Kdysi jsem viděl film Noční zvířata z roku 2016, a doteď si na ten film pamatuji, když jsem před nějakým časem zjistil, že film byl natočen podle knihy, rozhodl jsem se knihu přečíst. Ač mě film velmi zaujal, byl pro mě jako noční můra, intenzivní zážitek, který ale časem bledne ve svých detailech, a zůstává jen nejasný pocit něčeho temného. Kniha rozhodně není špatně napsaná, hlavně 1/3 knihy krásně odsýpá a umí i psychologicky upoutat, celkově se však pořád jedná o knihu, která po estetické rovině patří spíše k mainstreamovému thrilleru, nejedná se tak o uměleckou literaturu ve smyslu velkých autorů jako Dickens, Dostojevskij, Hugo, a ani nepatří vzhledem k současnému uměleckému světu mezi literární smetánku, ale jako odpočinková četba je to fajn. Přesto, že kniha dokázala být v mnohém zajímavější než film, pociťuji, že jestli se někdy do světa Tonyho Hastingse vrátím, bude to skrze filmové plátno.“... celý text
— Knišíl
Tony & Susan
„Ze začátku mi to přišlo jako dobrej nápad, kniha v knize. Mělo to i napětí a atmosféru. Docela dobře ukázano, jak se ze slušnýho člověka může stát krvelačný zvíře. Ale něco tomu chybělo, možná byl pro mne nejasný závěr. Viděla jsem i film, ale taky mi to moc nepomohlo.“... celý text
— Radimka
Noční zrůdy
„Tenhle thriller má v zahraničí stigma totálního kultu. A dlouho jsem bažil zjistit proč. Už to vím: je to román v románu, co kašle na obvyklou psychothrillerovou šablonu a soustavně drnká na struny podivna. První půlka je božská. Děsně napínavá a nekompromisní. Druhá zas zarejvá drápy do psychologie, zvolní (za mě trochu škoda) a kypří si půdu pro efektní závěr. Nejde o page-turner. O epesní příklad originálního pojetí psychothrilleru ale rozhodně.“... celý text
— vnimatkrasu
Tony & Susan
„První polovina skvělá, ve druhé knížka ztrácí tempo. Ale stále nadprůměr. Přečteno v rámci čtenářské výzvy 2021 "dopis".“
— Margerite
Tony & Susan
„Rovnou z kraje přiznávám, že první třetina mě naprosto odrovnala svou syrovostí a děsivou reálností. Lépe řečeno, reálným průběhem noční můry, která straší v mysli snad každého chlapa. Doslova paralyzovaný jsem se nedokázal od vyprávění odtrhnout a přitom se nahlas modlil ke komukoliv nahoře i dole, abych se nikdy do podobně bezvýchodné situace nedostal. Jenže jakmile se překlene počáteční konflikt, gradace příběhu najednou ztratí tempo, stejně jako vlastní zápletka. Dlouho se neděje nic podstatného, jen se hrdina vyrovnává s prožitou tragédií. Závěr pak poměrně rychle vyloží karty a bez zásadnějšího překvapení celou věc ukončí. Deprese na druhou.
Smysl druhé dějové větve mi však zůstal maličko utajený - tedy ne, že by nějak překážel, naopak, prožitky Susan při čtení rukopisu velmi korespondují s tím, co jsem prožíval já sám. Jenže důvody zaslání inkriminovaného textu zůstanou na domyšlení každému zvlášť. A pak, ta nepřímo nadhozená krize středního věku byla podle mě už úplně mimo mísu.“... celý text
— trudoš
