Bohuslav Balbín z Vorličné
česká, 1621 - 1688
Populární knihy
/ všech 10 knih
Nové komentáře u knih Bohuslav Balbín z Vorličné
Rozmanitosti z historie Království českého
„Abych neučila baroko jen teoreticky, přečetla jsem letos řádku barokních děl. Moc jsem si to neužívala, až na dvě výjimky: pedagogické texty od Komenského a hlavně, hlavně Balbínovy Rozmanitosti. To je totiž něco! Po pár stránkách mě napadlo, jestli Václav Cílek není Balbínovou moderní reinkarnací :o) Jelikož jsem nadšená turistka a přírodovědkyně, bylo pro mě čtení jako rozhovor se spřízněnou duší. Spousta věcí, které mě zajímají, s občasnou odbočkou k humorné historce (papoušek!), ačkoli ochránce zvířat ve mně místy krutě trpěl.
Balbín občas dojímá roztomilou vědeckou naivitou (z dnešního pohledu), s níž dumá, nebo se dokonce pokouší navrhovat vysvětlení pro jevy z říše pohádek. Co má chudák dělat, když o nich opakovaně svědčí důvěryhodné zdroje. Ovšem leccos z přírodovědy už také ví a nové poznatky se snaží šířit. Často chválí své učené přátele, opírá se o jejich znalosti a cituje z jejich informací, jindy zas uvede protichůdné nebo zvláštní názory s dovětkem, že sám o tom netvrdí nic, čtenáři, přeber si. A stojí na straně empirie: "Taková odpověď... se mi zdála přímo směšná. Jako bychom pro přítomný jev měli dohledávat dávné doklady a jako by se měly nejdříve číst knihy o něčem, co člověk právě drží v hrsti."
Nakonec, když jsem si k jistému dni nakreslila do svého deníku medvěda hnědého a pár hub s jejich výtrusy pod mikroskopem a zapsala geologické poznámky, jsem si vesele uvědomila, že vlastně už třicet let píšu takové malé Rozmanitosti. A rozma-rně jsem si představila, jak moje ilustrované životní zápisky zvědavě luští mimozemšťan, který přiletěl zkoumat pozůstatky lidské civilizace. Věčná škoda, pane mimozemšťane, že postrádám Balbínův zábavný styl :o)“... celý text
— Hanka_Bohmova
Rozmanitosti z historie Království českého
„Na tehdejší dobu velmi rozsáhlé a komplexní dílo. Některým věcem jsem se zasmála, ale je jasné, že od 17. st. věda velmi pokročila. Navíc doprovodné komentáře "Rozmanitostem" jen přidávají na kvalitě.“... celý text
— leny.wood
Rozmanitosti z historie Království českého
„Moc hezké povídání“
— palka452
Bohuslava Balbína Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého
„Balbín je člověk uvažující velice moderním způsobem. Jeho argumentace je přesvědčivá a smysluplná. Týký se zejména toho, že mluvit domácím jazykem by měla být čest a ne hanba, že přirozený stud může být na škodu věci, že být milý k hrubému je hloupost apod.
Pak je tady taky z dnešního pohledu rozporuplný argument německou povahou, která je agresivní a nepřizpůsobivá. Němci jsou zkrátka hlupáci, kteří se nedokáží naučit cizí jazyk, a navíc jsou natolik arogantní, že přizpůsobivým Čechům vnucují vlastní. Jsem ochoten souhlasit, že mateřský jazyk může určit jak snadno budu vyslovovat cizí hlásky, to ostatní, nevím nevím...
Každopádně je to pozoruhodné dílo, přiblíží pobělohorský status češtiny a myšlení největšího českého intelektuála té doby (jelikož píše soukromě, pro přítele, a navíc v afektu, nahlédneme mu tak trochu do hlavy). Mě se dostalo do ruky vydání z roku 1869, kdy emancipace češtiny bylo stále žhavé téma, tudíž je vydání doplněno poznámkovým aparátem (který se rozsahem rovná dílu samému), ve kterém se krom vysvětlivek a historických dat objevují i horlivá přitakání editora a poznámky v tom smyslu, že ten a onen nešvar jest dosud v Čechách vidno. A to bylo rostomilé, když dnes víme, jak to dopadlo.“... celý text
— matej.kulistak
Pamětní nápis
„Balbínova skutečně tvrdá a ostrovtipná satira nenechává na Bořitovi nit suchou. Postupně se vystřídají čtyři stavy (duchovenstvo, šlechta, města a vzdělanci včetně samého Balbína), aby tomuto politikovi mohly zlořečit.
Autor dovede rozehrát věru složitou symboliku (např. šternberské hvězdy v erbu Martinicovy matky a manželky = horké letní Psí dny = „nesnesitelné dusno“ pomátlo Bořitův rozum; Martinic se opravdu narodil v srpnu). Od filologa Balbína lze očekávat i záplavu slovních hříček, založených nejen na latině, ale i na němčině a češtině (BerNARdus = narr = blázen, Bořita = bořit). Rýpe do Bořity kvůli jeho diletantismu (z bohosloví si prý osvojil jedině klidné svědomí), a dokonce do jeho vzhledu (už zrzavá jidášská kštice ho předurčuje ke zlodušství). Nejzajímavější jsou autorovy biografické prvky: zážitek hrůz třicetileté války (z městských hradeb zbyla jen brána, utrpení lidu, statečný boj klementinských studentů r. 1648). Pobavil mě ale i jeho nestárnoucí humor: čtenář, který stojí na Bořitově hrobě, má prý došlápnout víc. :D
1. DUCHOVENSTVO vyčítá zloduchovi, že si jako sufragán osobuje pravomoci kněze (když si sám pokřtil syna, dítěti prý puklo srdce hněvem). Martinic kritizuje, instruuje a odvolává kazatele, mluví do pořadí obrazů na oltáři i pozice ministrantů, a navíc projevuje přelétavou „mileneckou“ lásku k různým řádům – jedny opouští pro druhé. K tomu z kontribucí sponzoruje kostely, čímž odírá daňové poplatníky (vždyť lid je také chrámem, hřímá Balbín). Tady se stavějí proti sobě dvě spirituality: Martinicova vnější, jevová (kostely, pohřeb v mnišském rouše) a Balbínova vnitřní (odpustit lze jen odčiněný hřích, a zničení země české odčinit nelze).
2. ŠLECHTA žaluje, že z jezdců učinil pěšáky (připravil je o koně), že chce asimilovat rytířský stav a že je členem rady vymáhající statky získané příliš levně na úkor koruny. Zaznívá tu tvrdá invektiva, že Martinicova zbožná matka po modlitbě prý malého Bořitu odkopla se slovy: „Kéž bych neporodila!“.
3. MĚSTA mu spílají např. za zničení Slaného. Balbín tvoří duchaplnou slovní hříčku na Martinicův titul purkrabí: Burgern grawer, hrobař měšťanů.
4. VZDĚLANCI naříkají, že je katolická a oddaná vlast, tedy Čechy, podezřívána z rebelie (motiv Obrany). Především ale kritizují metody rekatolizace – nelze nikoho přimět k víře „bez důkazu“, české země brzy zemřou v důsledku silného pouštění žilou (emigrace) a exulanti jsou zbaveni možnosti „oblíbit si katolickou víru“. („Kdyby nebyli bezhlavě vypuzeni, / vrátili by se do lůna církve, / jen je pomalu a postupně, ale tím užitečněji přesvědčit, / pozvolna dokládat, že se skutečně mýlí.“)
„Jinak je přece třeba pohladit vlastní ženu,
jinak se dotýkat oltáře,
jinak se držet při tanci,
jinak mít v ruce Kristovo evangelium,
jinak psát proti viníkům ortely smrti,
jinak je třeba šířit hranice náboženství."
Z dopisů mě zaujala např. tato poznámka, která svědčí o Balbínově pozorvatelském talentu: „dva (studenti) mají nadání skvělé, až ohnivé, současně však také milé a tvárné“; jiný má „průměrné nadání a nadto byl zanedbán od učitele v některé nižší třídě. Jenže (…) daleko překonává bystrostí a zralostí, velmi dobře vyřizuje svěřené záležitosti, nadto je dobrým divadelním hercem podobně jako jeho bratr (…).““... celý text
— JulianaH.
Bohuslav Balbín z Vorličné - knihy
Žánry autora
Literatura česká Poezie Náboženství Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Štítky z knih
svatý Jan Nepomucký, asi 1340-1393
Balbín z Vorličné je 3x v oblíbených.