• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Bryn Turnbull

Milenka prince z Walesu

„Líbilo se mi to, mám ráda historické romány, to obalení historických událostí smyšleným příběhem. Je to pak čtivé a pokud se autor příliš nenechá unést s nepřekrucuje fakta o 180°, člověk se dozví nové souvislosti a fakta. A to se tady moc povedlo.“... celý text
— Makaja

---

Poslední velkokněžna

„O velkokněžnách toho moc napsáno nebylo, těšila jsem se, ale žádné nové informace z knihy nenačerpány. Autorka pojala knihu jako historický román, vložila zvučná jména a kniha je na světě.“... celý text
— Kanylka

---

Poslední velkokněžna

„Poslední velkokněžna je historický román o nejstarší dceři ruského cara Mikuláše II., velkokněžně Olze Nikolajevně, která žila pouhých dvacet tři let. Román sleduje její životní osud ve dvou časových linkách, a to v době pár let před převratem a uvězněním, a pak je to v čase čekání na naději a následně na smrt. Zpracování knihy se mi líbilo, znovu jsem se setkala např. s Grigorijem Rasputinem, tajemným léčitelem následníka trůnu Alexeje, jehož vliv na carskou rodinu byl nesmírný... Poznala jsem první lásky Olgy Nikolajevny i její statečnost a loajalitu k rodině. Hezké čtení to bylo !“... celý text
— zuzana2599

---

---

Poslední velkokněžna

„Nelíbilo: po počátečním kratičkém prologu, kdy na scénu, kde se vzal, tou se vzal, dorazil otec Grigorij, tedy Rasputin, v roce 1907, se pak děj rozkouskoval na neustálé přeskoky mezi roky 1913/1917, 1914/1917, 1915/1917, 1916/1918, v jednotlivých částech. Zbytečné, mohlo to být plynulé vyprávění, podstatně čtivější. Ale autorka asi od počátku chtěla navodit atmosféru hrůzy a teroru při internaci carské rodiny po abdikaci cara a nástupu Prozatímní vlády - jakoby to čtenář nevěděl, kam jejich příběh dospěje. Stejně se nedá příliš spoléhat na historickou pravdu v románu, protože autorka zdůrazňuje, že se je to fikce, skrz naskrz fikce, s využitím skutečných postav (konečná tečka, po mnoha desetiletích, byla tedy opravdu neuvěřitelná). Babička Marie Fjodorovna mladé Olze říká: "Až ty a tvoje sestry dospějete, vdáte se do jiných panovnických rodin. Úkolem velkokněžny je vytvořit si život v cizí zemi a rodit děti pro ni, stejně jako to udělala tvoje matka a já." "Mít odvahu neznamená, že nemáš strach, ale že se důstojně vyrovnáš s tím, co pro tebe život uchystal." Překladatel a korektor se také nevyznamenali: namátkou _kubánští kozáci_! Kdepak by se asi tak vzali na Kubě, že, na Kubáni ovšem ano, odtud tedy kubáňští...“... celý text
— soukroma

---

Poslední velkokněžna

„Bryn Turnbullová ve svém historickém románu Poslední velkokněžna sleduje očima nejstarší dcery cara Mikuláše II., velkokněžny Olgy Nikolajevny, poslední roky vlády dynastie Romanovců. Předkládá nám tak nejen náhled na část historického období a jeho politickou situaci, ale i do soukromí a běžného života carské rodiny. Jsme také svědky Olžiných nešťastných lásek, kterých se musí vzdát, protože jí její původ předurčil jiný osud. Nedílnou součást příběhu tvoří otec Grigorij Rasputin - pochybný léčitel, který se stará o careviče Alexeje trpícího dědičnou hemofilií. Podle carevny Alexandry Fjodorovny je jediným, kdo dokáže jejímu milovanému synovi a následníkovi trůnu vždy pomoci. Rasputin tím carevnu dokonale ovládne a přes její přímluvy dosáhne velké pozornosti samotného cara. Jeho vliv u carské rodiny v kombinaci s jeho až skandálním chováním je později jedním z více důvodů, proč se lidé začnou proti carovi bouřit. Kapitoly popisující období od abdikace cara Mikuláše, přes pobyt ve vyhnanství, až po poslední chvíle života carské rodiny střídají veselejší retrospektivní kapitoly plné třpytivých světel plesových sálů, prvních lásek velkokněžny Olgy a Taťány či zážitků z oslav třísetletého výročí vlády Romanovců. Při čtení jsem obdivovala Olžinu odhodlanost a oddanost rodině a celé zemi - “Jsem dcerou ruského cara a rodinu neopustím. Jestli mě čeká smrt, zemřu na ruské půdě.” Z chování všech členů rodiny byla cítit silná vzájemná láska a respekt. Carovým posledním přáním ve vyhnanství bylo, aby je věznitelé nerozdělovali, ať se stane, co se stane, aby zůstali všichni stále spolu. To se mu také vyplnilo. Brzy ráno 17. července 1918 byli společně všichni členové carské rodiny krutě popraveni. Pokud vás někoho toto téma zajímá, určitě vám Poslední velkokněžnu doporučuji. Tím, že jde o historický román, není knížka vůbec těžká na čtení. Přijatelnou formou si tak přiblížíte část ruských dějin. 5/5 * Za poskytnutí knížky k recenzi děkuji Nakladatelství Beta!“... celý text
— LilyGorch