• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Bryn Turnbull

Milenka prince z Walesu

„O předválečné mesalianci britské královské rodiny už něco vím, viděla jsem kdysi i dokument na téma Wallis – Edward. Když jsem letmo prolétla zdejší hodnocení, překvapil mě počet hvězd u mých oblíbených uživatelů (lépe oblíbené uživatelky), tak jsem se do knihy pustila, a rozhodně nelituju. Zajímavá a čtivě napsaná románově podaná historie má nesporné kouzlo. Při četbě jsem si vzpomněla na knihu Lady Clementine, resp. na můj úžas při její četbě. V Británii rozvod jaksi nepřicházel v úvahu, ačkoli běžně žili manželé s někým jiným, někde jinde; vše pro zachování dekora a statu quo: pokrytectví až to bolí! Příjemný překlad (i když slovo snídárna jsem slyšela poprvé), minimum tiskových chyb a velmi dobře volený způsob vyprávění příběhu tuhle knihu předurčuje k oblibě především dámské části čtenářstva. Není ovšem vyloučeno, že podrobnosti, které předcházely Edwardově abdikaci, mohou zaujmout i pánské čtenáře.“... celý text
— broskev28

---

Milenka prince z Walesu

„Líbilo se mi to, mám ráda historické romány, to obalení historických událostí smyšleným příběhem. Je to pak čtivé a pokud se autor příliš nenechá unést s nepřekrucuje fakta o 180°, člověk se dozví nové souvislosti a fakta. A to se tady moc povedlo.“... celý text
— Makaja

---

Poslední velkokněžna

„O velkokněžnách toho moc napsáno nebylo, těšila jsem se, ale žádné nové informace z knihy nenačerpány. Autorka pojala knihu jako historický román, vložila zvučná jména a kniha je na světě.“... celý text
— Kanylka

---

---

Poslední velkokněžna

„Poslední velkokněžna je historický román o nejstarší dceři ruského cara Mikuláše II., velkokněžně Olze Nikolajevně, která žila pouhých dvacet tři let. Román sleduje její životní osud ve dvou časových linkách, a to v době pár let před převratem a uvězněním, a pak je to v čase čekání na naději a následně na smrt. Zpracování knihy se mi líbilo, znovu jsem se setkala např. s Grigorijem Rasputinem, tajemným léčitelem následníka trůnu Alexeje, jehož vliv na carskou rodinu byl nesmírný... Poznala jsem první lásky Olgy Nikolajevny i její statečnost a loajalitu k rodině. Hezké čtení to bylo !“... celý text
— zuzana2599

---

Poslední velkokněžna

„Nelíbilo: po počátečním kratičkém prologu, kdy na scénu, kde se vzal, tou se vzal, dorazil otec Grigorij, tedy Rasputin, v roce 1907, se pak děj rozkouskoval na neustálé přeskoky mezi roky 1913/1917, 1914/1917, 1915/1917, 1916/1918, v jednotlivých částech. Zbytečné, mohlo to být plynulé vyprávění, podstatně čtivější. Ale autorka asi od počátku chtěla navodit atmosféru hrůzy a teroru při internaci carské rodiny po abdikaci cara a nástupu Prozatímní vlády - jakoby to čtenář nevěděl, kam jejich příběh dospěje. Stejně se nedá příliš spoléhat na historickou pravdu v románu, protože autorka zdůrazňuje, že se je to fikce, skrz naskrz fikce, s využitím skutečných postav (konečná tečka, po mnoha desetiletích, byla tedy opravdu neuvěřitelná). Babička Marie Fjodorovna mladé Olze říká: "Až ty a tvoje sestry dospějete, vdáte se do jiných panovnických rodin. Úkolem velkokněžny je vytvořit si život v cizí zemi a rodit děti pro ni, stejně jako to udělala tvoje matka a já." "Mít odvahu neznamená, že nemáš strach, ale že se důstojně vyrovnáš s tím, co pro tebe život uchystal." Překladatel a korektor se také nevyznamenali: namátkou _kubánští kozáci_! Kdepak by se asi tak vzali na Kubě, že, na Kubáni ovšem ano, odtud tedy kubáňští...“... celý text
— soukroma