Christine Leunens

Nová kniha

Za Amber - Christine Leunens

Silný příběh o lásce, ztrátě, posedlosti a zničujících volbách... Nový Zéland, 1979. Student filmařiny Ethan potkává na hudebním festivalu krásnou Amber a rychl... detail knihy

Populární knihy

Nebe v kleci

Za Amber

Prvotní polévka

Nové komentáře u knih Christine Leunens

Nebe v kleci

„„Jsme prý nová generace, privilegovaná, a proto budeme první, kterým se dostane výhod moderního vzdělávacího programu, v němž se budeme učit věci, se kterými se ti před námi neměli možnost setkat.“ Nebe v kleci mě šokovalo – i já jsem jako první viděla Králíčka a moc se mi líbil; příběh malého kluka, jehož nejlepším imaginárním kamarádem a vzorem byl Hitler, příběh filmově usazený v kulisách českého Žatce a s výbornými hereckými výkony mě nadchl. Jaké bylo mé překvapení, když jsem pročítala Nebe v kleci a zjistila jsem, že autoři filmu vlastně použili jen nepatrný zlomek této knihy! A udělali dobře, protože kniha Nebe v kleci má vlastně úplně jiné vyznění – zdaleka ne tak milé, lidské a optimistické. Ale jak jsem už dříve někde četla, je dobré (to) vědět. Proto jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Po jejím přečtení mě napadají mnohé otázky, které bych si dříve vůbec nepoložila. A určitě bych ji nechtěla vidět zfilmovanou . . . „Prostě to, co se člověk naučí jako děcko ve škole, to v něm zanechá solidní základ, a ten se nedá jen tak vyměnit za něco jiného, jedině z něj může člověk dál růst. Lidská víra v průběhu života nabývá podobu letokruhů, každý rok se zhmotňuje v nové vrstvě toho, o čem jsme postupně přemýšleli, pochybovali a čemu věřili. Příroda se nestará o to, zda si uložené úvahy nějak protiřečí, jen je lepí jednu na druhou a tvoří kmen osobnosti: pevnou ucelenou připomínku naší protichůdné minulosti.““... celý text
— broskev28

Nebe v kleci

„Chápu, že je těžké vyhnout se porovnávání s filmem ale přeci jen hodnotit knihu by člověk pouze na základě četby a ničeho jiného. Úvahy o tom, že "filmový Johannes byl sympatičtější" nebo na téma "co všechno ve filmu nebylo" do hodnocení knihy myslím vůbec nepatří. S kvalitou díla jsem byl spokojen - první část je i díky většímu počtu postav poněkud svižnější, poté nastává takové komorní, psychologické drama o dvou aktérech. To vůbec není jednoduché zpracovat, lehce se tak z výsledného textu může stát paskvil, ale to zde podle mého názoru nenastalo. I když například Kingova Misery ve mně zanechala hlubší dojem :-) Co přeci jen zamrzelo - o Else se čtenář nedozvídá prakticky nic, o jejím propojení s rodiči Johannese také ne. Jejich odbojová činnost a bezprostřední příčiny smrti rovněž zůstávají zahaleny tajemstvím, protože celé dílo je zpracováno striktně z pohledu hlavní postavy. Jelikož podstatou dramatu je konflikt, asi jsem i očekával větší prostor onomu "odhalení pravdy" v závěru knihy. Otevřený konec uplně nepotěšil, ale dal se očekávat. Jako celek ale určitě román hodnotím kladně :-)“... celý text
— Kačudovič

Nebe v kleci

„Film jsem neviděla a o příběhu neslyšela, po knize jsem sáhla kvůli výzvě. O to víc jsem byla překvapená a dostala mnohem víc, než byla moje očekávání. Ač je to příběh velmi těžký a znepokojující, rozhodně není černobílý. Fascinovalo mě, jakým způsobem autorka popisovala tehdejší události perspektivou zfanatizovaného chlapce, i jakým stylem byla kniha psaná, kdy zásadní zvraty byly napsány jako kdyby jen tak mimochodem. To mě bavilo moc. Postavy byly skvěle propracované včetně myšlenkových pochodů, pocitů i životních a duševních proměn.“... celý text
— pinkstrom

Nebe v kleci

„Těžko nazvat zážitek z četby skvělým - bylo to drsné, znepokojivé, nekomfortní čtení - ale také v mnohém originální, nepředvídatelné a velmi, velmi emocionálně působivé. Uživatel Milosz má pravdu, film se inspiroval pouze prvními kapitolami, je jednoznačně laskavější (i když na tkaničky asi do smrti nezapomenu), ale film Nebe v kleci by mohl být dechberoucí, s množstvím témat, na která Králíček Jojo nedosáhl... Příběh fakt není o holocaustu - a už vůbec ne o lásce. Spíš o hranicích pravdy, o několika významech slova "okupace", nepřekonatelné závislosti a způsobech přežití v měnícím se světě. Zejména druhá část, období těsně po válce a Johannův vědomý přechod do role izolujícího pečovatele, pro mne byla nesnesitelná a depresivní. Ta třetí, "vychládání" a rozplývání, je zase nekonečně smutná. Takže chcete-li lehké čtení, sáhněte po něčem jiném. Tohle je jako procházka po McEwanově Betonové zahradě s Ajarovým Momem a Fowlesovým Sběratelem po boku...“... celý text
— petrarka72

Nebe v kleci

„Knih o holocaustu jsem přečetla hodně už dost na to abych o každé napsala vlastní hodnocení nebo ji krutě zkritizovala. Ale tahle byla dobrá. Hodně. Celé je to vlastně příběh jedné německé rodiny za druhé světové války , kdy začaly segregace, transporty do "pracovních táborů " a další hrozně věci. Ale tahle story není o tom, co se tam někde v Polsku dělo. Mladí lidé, každý z jiné národnosti, se zamilují. Ale něco jim v tom brání. To něco se jmenuje zlo, nacismus, Hitler, poslušnost Říši,... dokážou se tomu všemu postavit a jednou v životě neposlechnout, co říká jiný? Kniha mi hodně připomněla Otčenáška a jeho Romea, Julii a tmu. V knize je taky ukázaný strach z prozrazení stejně jako v Deníku Anny Frankové. Ale musím říct, že s každou přečtenou knihou s válečnou tématikou jsem ve svých znalostech o něco chytřejší... Třeba už vím, že Heil Hitler nezdravili jenom ve válkách, jak jsem si původně myslela, ale v obchodech, na úřadech tohle normálně používali místo Dobrý den. Nebo, že učitelé měli od nacistů přesně dané instrukce, co a jak mají učit. Silná kniha, stojí za to.“... celý text
— simca9342

Přejít na knížky autora