Kačudovič komentáře u knih
Knihu lze hodnotit dvěma pohledy a to po stránce "pocitové" a řemeslné.
Co se týče té druhé jmenované, tady bych si asi dovolil vypůjčit a poupravit výrok Járy Cimrmana: "Co na webu aplaudováno, bude v knize zavrhováno." Tady plně souhlasím s postřehy ostatních čtenářů, postavit většinu díla na přepisu rozhovorů "z druhé ruky" může působit poněkud rozpačitě. Zvolená forma by se asi lépe uplatnila například v některém periodiku nebo internetové platformě.
V té "pocitové" rovině je dojem už lepší. Sáhodlouhé popisy notoricky známých děl a vypisování jejich "hlášek" sice asi není důvod, proč se člověk uchýlí k četbě této knihy. Nicméně pana Svěráka a veškerou jeho tvorbu mám rád, takže přenést se prostřednictvím autorky do jeho života a díla bylo moc příjemné.
Myslím, že kdo má rád Prahu, Vánoce, vlaky a osobitý styl psaní pana Rudiše, tak ten při čtení knihy bude zažívat příjemné pocity. I s přihlédnutím k faktu, že kniha je rozsahem čtiva velice skromná.
A třeba si i jako já uvědomí, že v naší krásné metropoli už vlakem dlouho nebyl a je třeba to rychle napravit :)
(SPOILER) Hodnotit mnohá počínání Pavla Kohouta dnešní optikou asi nelze. Přesto se o to pokusím.
40. a 50. léta: Věřím, že na mladého člověka musel silně zapůsobit fakt v podobě osvobození republiky Rudou armádou (participace armády USA zůstala bohužel v pozadí) a celková vládní i společenská orientace na Sovětský svaz. Takže vstup do strany (věřím, že to bylo z přesvědčení) bych mu nevyčítal. Následné "budovatelské nadšení" a původní vize "práce na společné věci"... to asi také ne. Je otázkou, nakolik reálně vnímal (respektive nechtěl vnímat) to, co se dělo potom. To byla asi nejnáročnější část knihy, vcítit se do pana Kohouta té doby v rovině osobní i pracovní bylo složitější a složitější.
60. léta: Zhroucení idealistických představ o Stalinovi, pravda o politických procesech, vývoj činnosti strany a celková změna společenského klimatu musela v myslích původních komunistů vyvolat mnohé otazníky. A po příjezdu sovětských tanků do Prahy - opět věřím, že mohlo dojít v hlavě kteréhokoliv člověka ke změně v osobním vývoji.
Následné 2 dekády - Chartou se pan Kohout myslím vykoupil z mnohého a následná šikana ze strany StB se nedá přát asi nikomu. Na závěr přišla nucená ztráta vlasti.
Je tedy férové přiznat, že knížky pana Kohouta mám rád, proto třeba nemusím být úplně nestranný. Možná jsem i naivní. Jeho mnohá počínání ale určitě neobhajuji, jen se je snažím pochopit.
A málem bych zapomněl, autor této knihy odvedl skvělou práci.
Další dílo, které se poněkud vymyká Mistrově tvorbě.
Myslím, že čtenář, který se orientuje v amerických dějinách 20. století, bude mít četbu značně "ulehčenou."
Nechci úplně hodnotit jednotlivé části knihy, spíš hodnotím celek. Obecné trauma ve společnosti, které v USA vyvolala válka ve Vietnamu, je zde vyobrazeno perfektně v příbězích několika postav, které život ve stínu tohoto válečného konfliktu nasměroval na různé strany, někdy i nepřímo proti sobě.
Rovněž autorův nápad propojit všechny novely do jednoho celku přidává knize mnohem větší emoční náboj, než by třeba vyvolaly samostatné příběhy na obdobné téma.
Koho historie příliš nebere - snad ho potěší autorova tradičně poctivá, řemeslná práce a možná i poznání, že ne všichni veteráni z Vietnamu se se svými duševními traumaty vyrovnávají tak, jako třeba asi nejznámější z nich - John Rambo :-)
Za mě spokojenost.
Kniha stojí a padá na dvou faktorech - atmosféra a postavy příběhu.
Tady autor zvolil dobře, zasazení do 60. let a vyobrazení tehdejší společnosti, strachu z režimu a jeho bezpečnostních složek funguje asi lépe, než samotné mysteriózní výjevy.
Hlavní postava děje, v podobě na prášcích závislého vyšetřovatele s pořádnou armádou kostlivců v mnoha skříních, sice asi příliš sympatií nezíská, z praktického pohledu je však vyobrazena skvěle. Stejně jako ostatní lidé kolem něj, většinou ti se stejnou, nebo obdobnou profesí.
Nevýhoda je, že ona mysteriózní zápletka vedle toho všeho nakonec může působit tak nějak zbytečně, skoro až rušivě. Souhlasím s postřehem, že posledních 50 stran jsem také spíše "přelétl," než přečetl.
Celkově bych knihu přirovnal k mixu autorových románů Trhlina a Na smrt.
Takže na závěr podotýkám, že ačkoliv mě finále knihy příliš nezaujalo, jako celek je zpracované výborně a 5 hvězd si zaslouží. Možná i díky tomu, že jsem s knihou a kocourem proležel oba víkendové dny v posteli a k nevelké radosti manželky tak úspěšně sabotoval veškeré domácí práce.
Nehodnotí se mi lehce - nejsem úplně cílová skupina. Takže jsem měl tendence se v knížce pozastavovat nad něčím, co je pro tento žánr asi normální a to by nebylo férové hodnotit. Takže tentokrát spíše jen na základě subjektivního pocitu líbilo/nelíbilo.
Samotná četba mě z výše uvedených důvodů nijak emočně neuchvátila, místy jsem spíše vyhlížel konec. Ale je třeba uznat, že kniha je poměrně obsáhlá a vůbec jsem neměl tendenci přeskakovat stránky, poctivě jsem se "nenásilně prokousal" do konce a o to víc oceňuju autorovu práci, že to tímto způsobem dokázal zpracovat, že dokáže zaujmout i ostatní knihomoly, mimo svůj stálý okruh čtenářů.
K samotnému příběhu - vzhledem k tomu, že není nikde uvedeno, že by se jednalo o inspiraci skutečným příběhem, jsem se vůbec nepozastavoval nad tím, jestli je děj reálný nebo ne.
O to víc mě překvapilo, pro kolik čtenářů bylo velké téma v podobě Alešových majetkových poměrů...chápu, že pro ty z nás, kteří mají hlouběji do kapsy asi víc, než by si sami přáli, může životní standart hlavního hrdiny vzbuzovat jisté rozpaky, ale je to spíše asi o povaze konkrétního člověka. Já osobně jsem mu přál, aby se se všemi obtížemi vyrovnal co nejlépe a mockrát mě napadlo, že je štěstí, že má možnost "svým" dětem zajistit takovou životní úroveň a bez omezení je podporovat při plnění jejich tužeb a snů.
A to samé bych přál i všem ostatním, pro které třeba výchova dětí nebyla takovým dobrodružstvím, ale spíše komorním dramatem. Držte se :)
(SPOILER) Chápu, že je těžké vyhnout se porovnávání s filmem ale přeci jen hodnotit knihu by člověk pouze na základě četby a ničeho jiného. Úvahy o tom, že "filmový Johannes byl sympatičtější" nebo na téma "co všechno ve filmu nebylo" do hodnocení knihy myslím vůbec nepatří.
S kvalitou díla jsem byl spokojen - první část je i díky většímu počtu postav poněkud svižnější, poté nastává takové komorní, psychologické drama o dvou aktérech. To vůbec není jednoduché zpracovat, lehce se tak z výsledného textu může stát paskvil, ale to zde podle mého názoru nenastalo. I když například Kingova Misery ve mně zanechala hlubší dojem :-)
Co přeci jen zamrzelo - o Else se čtenář nedozvídá prakticky nic, o jejím propojení s rodiči Johannese také ne. Jejich odbojová činnost a bezprostřední příčiny smrti rovněž zůstávají zahaleny tajemstvím, protože celé dílo je zpracováno striktně z pohledu hlavní postavy.
Jelikož podstatou dramatu je konflikt, asi jsem i očekával větší prostor onomu "odhalení pravdy" v závěru knihy. Otevřený konec uplně nepotěšil, ale dal se očekávat.
Jako celek ale určitě román hodnotím kladně :-)
Pro milovníky statistiky bude četba knihy učiněná nirvána. Pro nás ostatní to bude trošku řehole - přiznám se, že po čase jsem to neskutečné množství dat přestal dopodrobna vnímat. Také nejsem úplně příznivec alternativní historie, takže časté úvahy "kdyby" mě příliš nezaujaly.
Čekal jsem trošku větší rozsah informací ohledně klíčových okamžiků vojenských operací, ale pokud tam byly, asi jsem je v záplavě čísel přehlédl :)
Své kvality ale kniha rozhodně má, já osobně jsem z ní načerpal nové poznatky ohledně bojů na východní frontě - a o to mi šlo především.
(SPOILER) Celá série se nese v podobném duchu - několik nepříliš sympatických postav, vedle kterých je "normální" vyšetřovatel příjemnou vzpruhou. A to vše v degenerativním prostředí, ve kterém hrají hlavní roli peníze a s nimi související finanční problémy a chamtivost.
Některé prvky se rovněž opakují po několikaté - vydírání, nalezení deníku oběti nebo ihned ochotní, komunikativní lidé s horlivě vypovídajícím vrahem na konci.
Ale to jen tak mimochodem, nehodnotím samozřejmě celou sérii ale tuto konkrétní knihu - a ta byla opět zdařilá. I když se v ní tentokrát neobjevily žádné kočky :-)
(SPOILER) Pokud bych někdy napsal knihu s mysteriózní zápletkou, budu trvat na tom, že se na obálce nesmí objevit jméno Stephena Kinga. Člověk se potom prostě nevyhne tomu, aby porovnával. A to mi vůči začínající autorce nepřijde úplně fér :-)
Je vidět, že paní Surmanová má Kinga načteného. Proto rozumím tomu množství textu, pro někoho až zbytečného. Přikládám to snaze vytvořit takové to "podhoubí" příběhu, v úmyslu vyobrazit postavy v jejich běžném životě, aby k nim čtenář získal nějaký vztah. Pak už záleží jen na umu autora, pokud to dokáže predikovat tak, aby to čtenáře nenudilo. Stephen King je v tomto směru naprostá špička, "naše" autorka to podle mého názoru rovněž zvládla.
Co se líbilo: Nápad, jeho zpracování, atmosféra, lokace, autorčina slovní zásoba a sexuchtivá, zhrzená knihovnice:-)
Co se líbilo méně: Závěr ve smyslu diktafon/žvanící padouch, policejní vyšetřování a jeho postupy a na závěr jen taková nedůležitá drobnost - nevím, jak moc bylo možné se v roce 1938 volně pohybovat kolem pevností :-)
Jako celek ale knihu hodnotím pozitivně a pro čtenáře tohoto žánru ji mohu doporučit.
Knížky pana Rudiše mám rád, historii rovněž. Tento formát mi však úplně nesedl, to se stává.
Wintenberg mi místy připomínal dědu Simpsona a jeho historky typu - "K tomuhle nikláku se váže historka z roku padesát osm. Tenkrát jsem vstal a udělal si topinky. Topinkovač jsem nastavil na dvojku. Středně propečený."
To jen v nadsázce na odlehčenou, v knize toho moc úsměvného není. Prolíná se v ní téma smrti a tragických osudů. Nebyl jsem schopen přečíst slovo od slova Winterbergova bedekru a jeho "záchvatů historie." Časem mi začal lézt na nervy a doufal jsem, že více prostoru dostane jeho spolucestující.
Ale jak už to tak bývá, nedokázal jsem knihu odložit a jako celek ta skladba komponentů nakonec zapadla perfektně do sebe.
Takže se nedivím vysokému hodnocení (k dnešnímu dni 85%) ale tentokrát se s ním bohužel nemohu ztotožnit.
Po knížce jsem sáhnul ve spěchu, takže jsem se rovněž nechal "nachytat" při očekávání detektivního příběhu. Nicméně, tady jsou nějaké postřehy. Ještě tedy nutno dodat, že moje poznámky vycházejí z předpokladu, že se jedná o vlastní autorčin životopis. Pokud to tak není, tak se jí omlouvám.
Co se líbilo:
Knížka je poměrně obsáhlá. Nejedná se úplně o strhující děj nebo časté dějové zvraty, přesto se četla dobře a nenudil jsem se.
Každá zmínka o absurdnosti doby, kdy rozhodovalo vlastnictví stranické knížky nad vším ostatním, je vítana.
Obdivuju autorčino odhodlání, se kterým se i přes nepřízeň osudu pustila do studia, ve snaze dosáhnout svých snů.
Také mi bylo sympatické, že přiznala "morální pochybení" v situacích, kdy byla vystavenu tlaku stranických orgánů a nelíčí sama sebe jako hrdinku a odbojářku.
Dějová linka o soužití v Rusku mi rozšířila obzory v tomto ohledu, takže díky.
Co se nelíbilo:
Hlavní postava mi byla až na výjimky docela nesympatická. Odhodlání dosáhnout cíle mi přišlo někdy na úkor pokory a ohleduplnosti k ostatním ve své blízkosti.
Opovrhování lidmi, co pracují ve fabrikách nebo se obecně živí rukama, mi přišlo poněkud nevhodné. Stydět by se myslím měli jen ti, kteří nepracují záměrně vůbec.
Celkově bych asi ústřední postavu "nechtěl mít doma" ale to už se dostávam někam úplně jinam :)
Přesto dávám zasloužené 4 hvězdy.
Trošku mi (narozdíl od prvního dílu) dělalo problém se začíst, ale pak děj nabral obrátky a nastavené tempo vydrželo i přes značný počet stran, takže s tímto spokojenost a autorovi patří uznání.
Co na mě však působilo vyloženě rušivě - to je naprostá fušeřina v korektuře textu. Pokud najdete hrubku už v anotaci, je to prostě špatně. A v průběhu četby tomu bohužel nebylo jinak.
A jen taková drobnost na závěr - pokud se kniha odehrává v rozmezí 1989 - 2004, tak asi nebylo úplně možné si do navigace nastavit adresu Letiště Václava Havla. Rovněž aplikace Google Mapy byla spuštěna až o rok později.
Ale nechci tím nijak devalvovat kvalitu knihy, obsahově je na vysoké úrovni.
Kvalitní práce s fakty, rozšířila mi obzory. Autorovi patří velké díky. Pana Masaryka je mi moc líto, ať už to bylo s jeho koncem jakkoliv.
Nemohu knize udělit plné hodnocení a je mi to upřímně líto. Do jisté míry si za to můžu sám, posledně jsem dočetl Karikovu obsáhlou ságu na totožné téma, takže jsem se nevyhnul častému porovnávání a rovněž uznávám, že vyvolat u mě emoce (přečetl jsem spousty knih na téma holocaust a všechno s tím spojené) je složité. Až mě to samotného mrzí, protože se tím připravuji o jeden z hlavních důvodů, proč asi většina z nás propadla kouzlu krásy na poli psaného slova. Ale to je můj problém.
POZOR - Další část komentáře obsahuje SPOILER.
Ke knize samotné...příběh mě bohužel tolik nepohltil. Vím, že se jedná o románové zpracování tématu na pozadí historických reálií, ale i tak na mě několik věcí působilo vyloženě rušivě.
1) Pro představu - jste milionář s temnou nacistickou minulostí. Opravdu si nedáte tu práci po sobě zahladit stopy? Opravdu si nepohlídáte takovou banalitu, jako je nesouvislost s deportačními záznamy s vaší vylhanou verzí příběhu?
2) Skutečně je možné, že by vystudovaná právnička teprve za prahem tisíciletí takřka teprve narazila na téma holocaust? Navíc některé její vkládané otázky během Benova vyprávění mě vyloženě iritovaly.
3) Výslechy Gestapa byly v případě zajatých odbojářů, napojených na širokou okolní síť mnohem tvrdší a bestiálnější, než to bylo popsáno zde. Pokud byl Ben dokonce součástí skupiny pašující cestovní doklady, jistě by k němu podle toho bylo při výslechu přistupováno.
4) Otto Piatek se stal takřka přes noc z rotného kapitánem. To je povýšení o 5 hodností. Jak je to možné? Nebylo ani naznačeno, že by vůbec studoval školu pro důstojníky.
5) Představa, že se zajmete důstojníka SS, ohrožujete ho pistolí a vydáte se s ním do tábora po zuby ozbrojených vojáků...jaká je šance, že se z toho dostanete živý?
Tímto se omlouvám všem, kteří si z knihy odnesli krasný emocionální zážitek, já to, ani kvalitu díla nechci nijak zpochybňovat. Téma je silné, i přes mé výhrady dobře zpracované a není asi úplně morální na něj jakkoliv útočit.
Asi jsem jen čekal něco jiného a to ve smyslu hlubšího popisu vztahů mezi oběma bratry v dětství a dospívání. Dále samotnou činnost Otto Piatka během války a nakonec větší konfrontaci na konci knihy mezi oběma osobami.
Takže konecně finále - knihu řadím vysoko, ale na dané téma již existuje jiná, pro mě z toho čistě emocionálního hlediska zajímavější literatura. Taková Hana je o několik úrovní výše.
Je třeba ocenit autora za jeho přípravu k napsání románu. To rozpětí všech historických událostí, lokalit, metod, operací a celkové posloupnosti děje jistě vyžadovalo spoustu času ke studiu mnohého materiálu. Výsledek (z literárního hlediska) nemohl asi dopadnout lépe. Nechci říct, že klasická literatura faktu v člověku nevzbudí emoce, ale v případě historické ságy, kdy s postavami člověk "prožívá" téměř celý jejich život, je to prostě jiné. Takové...osobnější.
Co se týče děje, dozvíme se snad o všech zvrácenostech, které se před válkou i během ní staly, a to někdy dost podrobně. Není to úplně čtení pro slabší povahy, zejména pro ty, kteří mají děti. Pokud však chce někdo poznat zejména "technické a organizační záležitosti" vyhlazovacích procesů, je takhle kniha vhodnou volbou.
Je však třeba se obrnit jistou dávkou cynismu, protože jsou v knize opravdu pasáže, kdy se mi příliš nechtělo dočíst danou kapitolu. Těch ošklivých věcí a celkového negativismu v podobě naprosté samozřejmosti a lehkosti zabíjení všech věkových kategorií bylo opravdu dost.
Na druhou stranu si nemyslím, že by styl popisovaných metod byl nějak "úchylný nebo perverzní," takové pocity jsem měl snad jen u Nabarveného ptáčete.
Jinak postavy nejsou "ploché," postupem děje se vyvíjejí, některé většinou až za hranici snesitelnosti.
Takže ve finále pociťuji spokojenost s řemeslnou stránkou románu a znechucení nad jeho obsahem. Je však nutné si uvědomit, že se nejedná literární fikci a není proto důvod před daným tématem zavírat oči.
Až mi zase někdo bude vyčítat, že jsem cynik a pesimista, dám mu přečíst zrovna tuhle knihu. Dotyčný snad pak lépe pochopí, že soustředit se na hezké věci ve světě, kde se může takhle chovat člověk k jinému člověku za účelem vlastního obohacení...je prostě složité.
Pro mě osobně je veliká ostuda to, že jsem o existenci knihy neměl vůbec tušení. Přičemž jméno autora samozřejmě znám a jeho Kladivo na čarodějnice snad ani neznat nejde.
Ale k ději.
Nestává se mi to úplně často, ale tady opravdu i přes značně množství stran nemám absolutně co vytknout. Autor fenomén husitství nijak neidealizuje, ani jej přímo nekritizuje. Zcela přirozeně popisuje pozvolný přechod z původních náboženských ideálů po společnost ovládanou mamonem a touhou většiny nahrabat si pro sebe co nejvíce. Rovněž je "krásně" popsán přerod z původních "božích bojovníků" po žoldáckou skvadru, která ve válce viděla jediný způsob vlastního přežití.
Z těch pozitivnějších událostí samozřejmě nemůže chybět opakované semknutí jednotlivých husitských frakcí proti vraždící a rabovací lůze s křížem na prsou a její následné vypráskání ze země. I původní samotné nadšení pro společnou věc se čte moc hezky, stejně jako pozdější obecné vnímání a strach celé Evropy z Čechů.
Co se týče postav, hodně prostoru dostává samotný Žižka a později Prokop Holý a je to jen a jen dobře. Kromě historicky známých osob se v ději objevují i ti ostatní, od obyčejných měšťanů až po zloděje, kteří kradou "od huby" vlastním lidem. Naštěstí je mezi nimi i takový Janek Tlamka, kterého si člověk snad ani nemůže neoblíbit.
Co říci závěrem...Ani se nechce věřit, že dílo vzniklo v době hluboké totality, kdy se to po naší zemi jen hemžilo kolegy tehdejšího agenta Bureše. A ačkoliv by takový Zdeněk Nejedlý s tímto vyobrazením husitství asi těžko souhlasil, já ho tématicky řadím na úroveň dnešních Vondruškových Epopejí.
A ještě jeden poznatek - dnešní novináři by se mohli tímto učit, jak se dá napsat kritika bez toho, aby byl někdy i sprostě hanoben jeden z národních symbolů odporu proti útlaku a vnucování cizí vůle.
Autor nechává promlouvat druhé - a je to jen a jen dobře. Samotné výpovědi zúčastněných osob jsou natolik sugestivní, že není potřeba žádných dodatečných komentářů. Jediné, co mi k úplné spokojenosti chybělo, byly postřehy některého z bachařů. Ale asi to mělo nějaké svoje opodstatnění, proč se v knize neobjevily. Ostatně, abych citoval jednoho z obyvatel tamních ubytoven: "Ve vězení jsou takový...jistý tajný věci, o kterých se nemluví."
Přiznám se, že samotným obsahem by mě knížka normálně asi ničím nezaujala. Rozhodl jsem se pro ní jen na základě toho, že jsem četl většinu autorových knih a vždy jsem s nimi byl spokojen.
K samotnému ději...v rámci kontextu opět není co vytknout. Příběh hezky odsýpá, postav je v příběhu přesně tak akorát, aby člověk nemusel zpětně listovat a jejich dějové linky jsou zajímavé.
Jak už jsem ale zmínil, od autora jsem toho přečetl víc a tématicky mi jsou mnohem bližší jeho předchozí díla z prostředí Policie a tajných služeb. Tím ale určitě nechci snižovat kvalitu knihy, jen prostě každý preferujeme něco jiného :-)