Kačudovič
přečtené 604
Zdeněk Svěrák – Muž renesanční
2019,
Dana Čermáková
Knihu lze hodnotit dvěma pohledy a to po stránce "pocitové" a řemeslné. Co se týče té druhé jmenované, tady bych si asi dovolil vypůjčit a poupravit výrok Járy Cimrmana: "Co na webu aplaudováno, bude v knize zavrhováno." Tady plně souhlasím s postřehy ostatních čtenářů, postavit většinu díla na přepisu rozhovorů "z druhé ruky" může působit poněkud rozpačitě. Zvolená forma by se asi lépe uplatnila například v některém periodiku nebo internetové platformě. V té "pocitové" rovině je dojem už lepší. Sáhodlouhé popisy notoricky známých děl a vypisování jejich "hlášek" sice asi není důvod, proč se člověk uchýlí k četbě této knihy. Nicméně pana Svěráka a veškerou jeho tvorbu mám rád, takže přenést se prostřednictvím autorky do jeho života a díla bylo moc příjemné.... celý text
Vánoce v Praze
2024,
Jaroslav Rudiš
Myslím, že kdo má rád Prahu, Vánoce, vlaky a osobitý styl psaní pana Rudiše, tak ten při čtení knihy bude zažívat příjemné pocity. I s přihlédnutím k faktu, že kniha je rozsahem čtiva velice skromná. A třeba si i jako já uvědomí, že v naší krásné metropoli už vlakem dlouho nebyl a je třeba to rychle napravit :)... celý text
Fenomén Kohout
2001,
Pavel Kosatík
Hodnotit mnohá počínání Pavla Kohouta dnešní optikou asi nelze. Přesto se o to pokusím. 40. a 50. léta: Věřím, že na mladého člověka musel silně zapůsobit fakt v podobě osvobození republiky Rudou armádou (participace armády USA zůstala bohužel v pozadí) a celková vládní i společenská orientace na Sovětský svaz. Takže vstup do strany (věřím, že to bylo z přesvědčení) bych mu nevyčítal. Následné "budovatelské nadšení" a původní vize "práce na společné věci"... to asi také ne. Je otázkou, nakolik reálně vnímal (respektive nechtěl vnímat) to, co se dělo potom. To byla asi nejnáročnější část knihy, vcítit se do pana Kohouta té doby v rovině osobní i pracovní bylo složitější a složitější. 60. léta: Zhroucení idealistických představ o Stalinovi, pravda o politických procesech, vývoj činnosti strany a celková změna společenského klimatu musela v myslích původních komunistů vyvolat mnohé otazníky. A po příjezdu sovětských tanků do Prahy - opět věřím, že mohlo dojít v hlavě kteréhokoliv člověka ke změně v osobním vývoji. Následné 2 dekády - Chartou se pan Kohout myslím vykoupil z mnohého a následná šikana ze strany StB se nedá přát asi nikomu. Na závěr přišla nucená ztráta vlasti. Je tedy férové přiznat, že knížky pana Kohouta mám rád, proto třeba nemusím být úplně nestranný. Možná jsem i naivní. Jeho mnohá počínání ale určitě neobhajuji, jen se je snažím pochopit. A málem bych zapomněl, autor této knihy odvedl skvělou práci.... celý text
