Kačudovič
přečtené 606
Na útěku
2013,
Mahtob Mahmoody
Knihu autorčiny matky jsem společně s filmem četl, respektive zhlédl poměrně v útlém věku a pamatuji si, že obojí na mě silně zapůsobilo. Takže když jsem se poměrně nedávno dozvěděl o existenci knihy samotné "dcerky", dlouho jsem neváhal. Souhlasím s postřehy ostatních, některé pasáže jsou poměrně zdlouhavé. Nicméně se jedná o autobiografické zpracování vzpomínek a pokud autorka považuje za důležité se nějaké konkrétní kapitole svého života věnovat, nelze jí to asi vyčítat. Ze stejného důvodu nelze porovnávat dramatičnost díla. Matčina kniha měla samozřejmě větší spád, ale to bylo dáno především okolnostmi. Zde se ke slovu dostává zejména psychologie, vyrovnávání se s prožitým traumatem. Ostatně, já osobně jsem rád, že životy obou žen nebyly třeba tak napínavé jako v "prvním díle", protože prožívat podobný psychoteror a fyzické násilí delší životní úsek bych nepřál asi nikomu. I když pouze v případě, že se dá považovat život ve strachu z dalšího únosu a neustálé, celoživotní ohlížení se přes rameno, za snesitelnější. Do toho spadají i zdravotní problémy a neustálá paranoia. Místy jsem měl pocit, jako bych četl osudy některého ze skrývajících se nacistů po válce, kteří museli zažívat v mnohém totožné pocity. O to horší je fakt, že v tomto případě se nejedná o zločince, ale oběti. Myslím, že kniha odpoví na většinu otázek, které člověk po přečtení té dějově předcházející má. Zejména závěrečný krátký pohled "do hlavy" otce má nevýslovnou hodnotu.... celý text
Zdeněk Svěrák – Muž renesanční
2019,
Dana Čermáková
Knihu lze hodnotit dvěma pohledy a to po stránce "pocitové" a řemeslné. Co se týče té druhé jmenované, tady bych si asi dovolil vypůjčit a poupravit výrok Járy Cimrmana: "Co na webu aplaudováno, bude v knize zavrhováno." Tady plně souhlasím s postřehy ostatních čtenářů, postavit většinu díla na přepisu rozhovorů "z druhé ruky" může působit poněkud rozpačitě. Zvolená forma by se asi lépe uplatnila například v některém periodiku nebo internetové platformě. V té "pocitové" rovině je dojem už lepší. Sáhodlouhé popisy notoricky známých děl a vypisování jejich "hlášek" sice asi není důvod, proč se člověk uchýlí k četbě této knihy. Nicméně pana Svěráka a veškerou jeho tvorbu mám rád, takže přenést se prostřednictvím autorky do jeho života a díla bylo moc příjemné.... celý text
Vánoce v Praze
2024,
Jaroslav Rudiš
Myslím, že kdo má rád Prahu, Vánoce, vlaky a osobitý styl psaní pana Rudiše, tak ten při čtení knihy bude zažívat příjemné pocity. I s přihlédnutím k faktu, že kniha je rozsahem čtiva velice skromná. A třeba si i jako já uvědomí, že v naší krásné metropoli už vlakem dlouho nebyl a je třeba to rychle napravit :)... celý text
Fenomén Kohout
2001,
Pavel Kosatík
Hodnotit mnohá počínání Pavla Kohouta dnešní optikou asi nelze. Přesto se o to pokusím. 40. a 50. léta: Věřím, že na mladého člověka musel silně zapůsobit fakt v podobě osvobození republiky Rudou armádou (participace armády USA zůstala bohužel v pozadí) a celková vládní i společenská orientace na Sovětský svaz. Takže vstup do strany (věřím, že to bylo z přesvědčení) bych mu nevyčítal. Následné "budovatelské nadšení" a původní vize "práce na společné věci"... to asi také ne. Je otázkou, nakolik reálně vnímal (respektive nechtěl vnímat) to, co se dělo potom. To byla asi nejnáročnější část knihy, vcítit se do pana Kohouta té doby v rovině osobní i pracovní bylo složitější a složitější. 60. léta: Zhroucení idealistických představ o Stalinovi, pravda o politických procesech, vývoj činnosti strany a celková změna společenského klimatu musela v myslích původních komunistů vyvolat mnohé otazníky. A po příjezdu sovětských tanků do Prahy - opět věřím, že mohlo dojít v hlavě kteréhokoliv člověka ke změně v osobním vývoji. Následné 2 dekády - Chartou se pan Kohout myslím vykoupil z mnohého a následná šikana ze strany StB se nedá přát asi nikomu. Na závěr přišla nucená ztráta vlasti. Je tedy férové přiznat, že knížky pana Kohouta mám rád, proto třeba nemusím být úplně nestranný. Možná jsem i naivní. Jeho mnohá počínání ale určitě neobhajuji, jen se je snažím pochopit. A málem bych zapomněl, autor této knihy odvedl skvělou práci.... celý text
