Kačudovič komentáře u knih

Přiznám se, že samotným obsahem by mě knížka normálně asi ničím nezaujala. Rozhodl jsem se pro ní jen na základě toho, že jsem četl většinu autorových knih a vždy jsem s nimi byl spokojen.
K samotnému ději...v rámci kontextu opět není co vytknout. Příběh hezky odsýpá, postav je v příběhu přesně tak akorát, aby člověk nemusel zpětně listovat a jejich dějové linky jsou zajímavé.
Jak už jsem ale zmínil, od autora jsem toho přečetl víc a tématicky mi jsou mnohem bližší jeho předchozí díla z prostředí Policie a tajných služeb. Tím ale určitě nechci snižovat kvalitu knihy, jen prostě každý preferujeme něco jiného :-)

6 08.09.2019

POZOR, KOMENTÁŘ OBSAHUJE MOŽNÝ SPOILER.

Vidím to obdobně, jako většina z nás. První polovina je strhující (to jsem četl i na místech, kam s knížkou úplně nechodím...), poté dojde ke zlomu. Tady už záleží asi na každém individuálně, co od knihy původně očekával.
Přiznám se, že já se těšil na detektivku bez nadpřirozena (ano já vím, stačilo se pořádně podívat na obálku). Takže jistému zklamání jsem se v tomto ohledu nevyhnul, podobně jako u Konce hlídky.

Vyčítat ale Kingovi, že do knihy zakomponoval styl, kterým se zařadil mezi nejprodávanější současné světové autory, by byl samozřejmě nesmysl. Jenom to beru z pohledu, že já k dokonalému zážitku z jeho děl ono nadpřirozeno nepotřebuji buď vůbec, nebo jen v menší míře. Zdravím touto cestou pány Andyho Dufresna, Paula Edgecomba, Teda Bowdena a také rovněž Annie Wilkesovou :)

To prosím neberte nikdo jako kritiku, i druhá polovina je v daném kontextu napsaná skvěle.

4 10.07.2019

Pro mě osobně se jedná o zásadní dílo. Díky knize a seriálu jsem se tehdy ještě v útlém věku poprvé dozvěděl o "krásách" Rudé hvězdy na našem území.
Vstřebat tehdy události zejména z vyšetřovací vazby bylo stejně náročné, jako pak potlačit touhu naházet pár koňských koblih do předvolebního stánku KSČM.

Ještě taková drobnost - knihu i seriál oceňuji o to víc, protože jinak mě koně ani westerny nijak zvlášť neberou.

5 03.06.2019

Mně se prostě líbí, že člověk od tohoto autora vždycky vstřebá nějakou zkušenost, kterou může použít v běžném životě. Minule to byl poznatek, jak je důležité nestát na pitvě blízko u mrtvoly v okamžiku, kdy jí je otevírána dutina břišní. Tentokrát jsem obohacen o fakt, že když od sebe oddělujete rozříznuté části lebky, je to stejné jako když otevíráte Kinder vajíčko. Nebo že v nařezaném mozku na plátky se dá listovat jako v knize.

5 21.04.2019

Za mě spokojenost. Přiznávám, že kromě samotného funkčního období některých prezidentů jsem o nich zas tak moc nevěděl. Takže z tohoto hlediska mám o něco rozšířené obzory.

Jinak vidím, že nejvíce kontroverzí vzbuzuje paradoxně náš současný prezident.
Na jednu stranu chápu, že označit jeho voliče víceméně za "sociálně, ekonomicky i vzdělanostně nejnižší vrstvy" je poněkud kontroverzní myšlenka.
Na tu druhou přiznávám bez mučení - mě to jako jeho "nevoliče" docela pobavilo :-)

1 08.10.2018

Velmi příjemné překvapení od (pro mě) doposud neznámého autora. Jen tak dál.

05.09.2018

Velmi kvalitní zpracování daného tématu. Při čtení ne zrovna veselých řádků mě neodbytně napadala otázka, jestli bylo zrušení trestu smrti správnou volbou. Respektive v rámci uspořádání státu je tato úvaha samozřejmě scestná, nicméně i tak stojí za zamyšlení, jestli by bylo k něčemu dobré živit ze svých daní prokazatelně usvědčené a zvrácené osoby popisované v knize. Potažmo dnes manžele Stodolovi, Zelenku nebo před časem Roubala. Ale to sem nepatří.

Do kontextu knihy to sice nezapadá, takže tam tato otázka pochopitelně neobjevila... ale i tak by mě ještě zajímalo, jak se pan Markovič s odstupem času dívá například na "kolegy" z Stb a jejich metody při vyšetřování "třídních nepřátel." Nebo obecně jeho názor na tehdejší totalitní vládu. Protože jak známo, ve vyšetřovacích vazbách bohužel tehdy nekončily jen osoby typu Straky a spol...

4 27.08.2018

Ze začátku mi to přišlo místy zbytečně zdlouhavé, avšak v konečném kontextu jsem musel uznat, že zvolená forma byla tou správnou. Tempo příběhu se i díky tomu pozvolna rozjíždí, postupná gradace děje je parádní.
K páté hvězdě mi chybělo jediné - alespoň trochu cítit ne snad přímo strach, ale takové to příjemné mrazení v zádech. Jinak řečeno - něco z toho, co člověk zažívá zrovna u románů Stephena Kinga.
Neboť jak pravil jeden z mých oblíbených autorů: "Pokud chcete na stránkách knihy vyvolat v lidech strach, nezáleží O ČEM píšete. Důležité je, JAK to píšete."

4 17.08.2018

Velmi kvalitní zpracování vyobrazení pekla východní fronty. Syrový popis válečných zločinů a především odporných skutků páchaných na zajatcích a civilním obyvatelstvu má však svůj záměr - ukázat nesmyslnost války a s tím spojenou naprostou degradaci lidství.

Někdy si říkám, co mě vlastně nutí číst obdobnou literaturu, po které člověk zažívá všechno možné, jen ne příjemné pocity. Do jisté míry se nabízí citace z knihy - "Válka není dobrodružství." A říkám si, že čím víc z nás bude na základě tohoto druhu četby tento názor sdílet, tím to asi bude pro svět lepší.

9 16.03.2018

"Dosud jsem na hrdiny nevěřil, ale teď vím, že existují. Dita je jedním z nich."

5 27.02.2018

Učebnicový příklad toho, jak dokáže degenerativní prostředí negativně působit a následně poznamenat nezkaženou dětskou mysl. Smutné, o to víc nutí k zamyšlení. Opět autorova perfektní práce.

Jinak na toto téma mohu doporučit neméně kvalitní novelu Nadaný žák od Stephena Kinga.

8 02.02.2018

Tak Vám pane autore tedy pěkně děkuji. Kdybyste to všechno sepsal o něco méně zajímavěji, možná bych bych sám sebe poslechl a šel spát v rozumnou hodinu. Takhle jsem po třech hodinách spánku vstával na první dvanáctku a vskutku jsem celý den trpěl. Ale co se dalo dělat. Prostě jsem to MUSEL vědět, jaký bude závěr.

Místy se mi zdál děj sice poněkud "přitažený za vlasy," ale jako celek to bylo fenomenální.

Jinak se omlouvám za případně nevhodnou stylistiku komentáře, ale na téma Osvětim jsem toho přečetl už opravdu mnoho a zejména po rozboru "lékařských pokusů na lidech" mě zde popisované zločiny proti lidskosti asi nedokázaly emocionálně rozrušit tak, jak by asi měly.

3 21.01.2018

Těžko hodnotit.

Na jednu stranu vítám jakýkoliv jiný pohled a názor na určitou událost. Také je nutné si uvědomit, ve kterém roce byla kniha vydána a čemu byl autor vystaven za dob hrůzovlády zvráceného totalitního režimu.

To však nic nemění na faktu, že se na stránkách knihy odehrává naprosté literární zneuctění vlastní země. Které, jak správně uvádí Daydreamer se nezakládá na faktických základech, nýbrž místy jen pouhých autorových domněnkách a názorech.

Kromě zde již zmíněného "velkého divadla" mě zaujal především pohled, že "Mnichov byl největším diplomatickým úspěchem Edvarda Beneše." S tímto názorem souhlasí jistě především ti, kteří byli v roce 1938 vyhnáni ze svých domovů hajlujícím póvlem, nebo pozůstalí příslušníků tehdejšího četnictva a jednotek SOS, kteří byli zabiti při tomto "diplomatickém boji."

V současné době je na trhu spousta materiálu s touto tématikou od nestranných autorů, takže pokud má někdo zájem dozvědět se o tomto citlivém tématu více, stačí si jen vybrat. Přivlastnit si jednostranný pohled na celou událost na základě této knihy by bylo velikou chybou.

Nejsem asi úplně cílová skupina. Duchařský horor jsem už poměrně dlouhou dobu nečetl, přeci jen - doby, kdy jsem na tajňačku po večerech koukal na věřte - nevěřte a skoro si u toho nadělal do kalhot už jsou delší dobu pryč :-)

Jinak ale naprostá spokojenost. Sice nic, kvůli čemu bych nemohl spát. To například důchodová reforma a fakt, že musím ještě odpracovat 40 let mě po nocích děsí víc :-)
Ale atmosféru má román dobrou. S hlavní hrdinkou jsem sdílel její pocity po prožité tragédii a obdivoval její následnou zarputilost ve snaze zůstat s dětmi. Příběh tedy hezky odsýpá a kdyby svět nebyl plný práskačů a donašečů, klidně bych napsal, že mi stačily necelé dva v práci, než jsem se dočetl k poslední straně. Pro všechny případy - o přestávkách přirozeně...:-)

4 18.10.2017

Myslím, že člověk nemusí navštěvovat kurzy tvůrčího psaní, aby pochopil, že takhle nějak má typologicky podobná kniha vypadat. Hlavní zápletka se vytváří prakticky od první stránky, všechny otázky se postupně odkrývají, aby se nakonec ve finále vysvětlila ta největší. No, nejde to nedočíst?

2 01.10.2017

Přehlídka té nejhorší špíny v řadách StB, KGB a CIA v "přímém přenosu."

Na dané téma to pro mě asi bylo zatím to nejlepší, co se mi dostalo do rukou. Do děje jsem byl vtažen prakticky okamžitě, někdy asi až moc. Tímto se omlouvám paní, která mě asi považovala za mentálně narušeného, když jsem na zastávce polohlasně hecoval jednu z postav k útěku.

2 01.09.2017

Zklamání. Škoda, že si série po výborných dvou dílech nezachovala "přirozený" charakter. Těšil jsem se alespoň na finální střetnutí, ale i to zůstalo zdaleka za očekáváním.

5 12.04.2017

Jen několik poznatků...

Stylizace textu asi ne každému bude vyhovovat. Někdo bude spokojen, že příběh hezky ubíhá bez zbytečného "okecávání" kolem, někdo si zase bude těžce zvykat na místy jednotvárné, strohé vyprávění typu "Blumová šla tam a tam a dělala to a to." Styl striktně oddělených dialogů je také poněkud nezvyklý. Nelze si rovněž nevšimnout, že původní verze knihy nebyla moc obsáhlá, přesto se ji vydavateli podařilo "nafouknout" na 400 stran a může to působit rušivě. Tolik mezer mezi odstavci a čísel kapitol přes celou stránku jsem snad ještě neviděl.

Oceňuji nápad zakomponovat do příběhu téma pohřebnictví. Ale přeci jen, pokud autor trávil půl roku "na stáži" v pohřebním ústavu, domnívám se, že z daného tématu se dalo vytěžit mnohem více.

Jinak kniha budí dojem, že zabít spoustu lidí a zůstat mimo podezření je vlastně docela jednoduchý. Stačí si jenom vzít rukavice a neschopní, zaostalí kriminalisté, nejspíš s vyšetřovací technikou někde z pravěku přeci na nic nemohou přijít...Pokud to je ale skutečně tak, asi pozvu na výlet do Vídně několik svých "kamarádů."

Ale jak už to tak bývá, jako celek se mi to docela líbilo, druhý díl si určitě přečtu. Když už nic jiného, budu si zase moci postěžovat, že.

3 26.03.2017

"Boha jeho! Oni tu jebú. "

2 28.01.2017

Myslím, že postava Jana Husa si za svou morální sílu a nezlomnou odhodlanost stát si za svými slovy zaslouží bezmeznou úctu a respekt. Zvlášť od nás, kteří jsme se narodili ve stejné zemi a mluvíme totožným jazykem jako on.
Já jsem alespoň velmi rád, že takového člověka v naší historii máme a v tomto případě opravdu nechápu nikoho, kdo má jiný, ba dokonce negativní názor.

Jinak co se týče Husových protivníků v Kostnici...Asi nejlépe je vystihuje postřeh jednoho z žáků ve filmu Obecná škola. Svině.

2 15.11.2016