Populární knihy
Nové komentáře u knih Chuck Hogan
Nákaza
„„Démoni se té noci nakrmili a praskali krví jakom klíšťata.“ Guillerma del Tora budem nadosmrti zbožňovať za to, ako mi famóznym Faunovým labyrintom roztrhol srdce. Je to mimoriadne multifunkčný umelec s láskou k hororu a najnovšie si do svojho rozmanitého portfólia pridal ešte aj písanie kníh. No povedzte! Trilógiu o nákaze spolunapísal s Chuckom Hoganom a opäť sa vracia k milovanej upírskej tematike. Už jeho debut Cronos ňou bol v r. 1993 predchnutý, nevraviac o druhom Bladeovi a o Guillermových krásne apokalyptických plánoch na trojku, ktorej odvážny scenár však vyplašené štúdio zmiatlo zo stola a natočilo tú blbosť s Ryanom Reynoldsom a Jessicou Biel. Keď sa to tak vezme, uvedomíme si, že upírska mytológia je prítomná ako keby v celej jeho tvorbe, tu viac, tu menej tlačená do popredia. Ale je tam. V Nákaze prepukla nákaza (ehm) naplno. Je to ako Prekliate Salemu, ale vzniklo to o desaťročia neskôr, takže tvorovia boli odvážnejší a vampírmi nenechali infikovať nejaké trápne zapadnuté mestečko, ale rovno celé USA. Pravdupovediac, celkovo mi to pripadalo značným spôsobom kingovské. Pri čítaní som si nevedel pomôcť. Bolo to napísané zručne a pôsobivo, ale napriek tomu ma to vcelku nudilo, postavy ma nebavili a čo sa deja týka, pravdupovediac mi to pripadalo ako moderný remake Draculu a práve Prekliatia salemu, akurát aktualizovaný na 21. storočia s tomu odpovedajúcimi vychytávkami. Deti noci tu vystrájajú hnusné veci, ale proste mi to napriek snahe pánov spisovateľov pripadalo ako priemer. Na mňa kniha najlepšie fungovala v „poviedkových“ momentoch, kedy sme „len“ sledovali, ako sa postupne „epidémia“ šíri mestom, domami, jednotlivými bytmi, ulicami, ako zlo preberá čoraz mrazivejšiu nadvládu nad mestom, pričom kompetentní plus-mínus nič ani len netušia (a opäť: komu to pripomína Prekliatie Salemu?). V týchto okamihoch som si veľmi pochvaľoval a vravel som si: „uhm, uhm, uhm“. No ale spravidla o dve tri strany neskôr sa to opäť prepadlo do letargie. A také je aj moje hodnotenie. V sérii nebudem pokračovať.“... celý text
— Ivan Kučera
Pád
„Klasicky vatovitý prázdný díl jako u většiny trilogii. Bavili mě snad jen intermezza ze Setrakianova mládí. Asi to dojedu čistě z povinnosti.“
— CharlesWard
Nákaza
„Neskutečně chytlavá prvotina.“
— CharlesWard
Noc až navěky
„Vlády nad světem se ujali vampýři, v čele s Mistrem. Lidé jsou zotročeni, pronásledováni a internováni v krvavých táborech. Budoucnost světa, jak se zdá, leží na bedrech poslední malé skupinky bojovníků, hýčkajících si odkaz vzácné knihy Occido Lumen, kterou však neumějí přečíst. Naposledy přicházejí Guillermo del Toro a Chuck Hogan bojovat společně s nimi za záchranu světa. A je to jízda na horské dráze s vypnutými airbagy. S odkrýváním karet konečně vylézá na povrch bohatost jednotlivých motivů celé románové série a ukazuje jejich hloubku. Odkazy do hluboké minulosti k archandělům, božím vyslancům, fungují překvapivě velice dobře (možná i díky tomu, že postrádají velebící náboženský podtext) a dotvářejí celou opulentní a hrůzostrašnou mozaiku. Jestliže jsem si u předchozích dílů stěžoval na určitou těžkopádnost, tady ji už tolik nevnímám. Autoři pod vidinou finálového rozuzlení nejspíš zapřáhli do vozu další pár koní a zvýšené tempo, stejně jako koncentrace událostí, tomuto temnému opusu svědčí. Závěr je pak strhující a vrchovatě mě odškodnil za všechno mé utrpení, které jsem se Zhoubným kmenem chvílemi zažíval. Tento cyklus zrál jako víno a jen chloupek dělil Noc až navěky od páté hvězdy.“... celý text
— ludek.n
Pád
„New York se proměnil v bitevní pole, na němž soupeří o existenci lidé a vampýři, sloužící jako pěšáci svému temnému Mistrovi. Existuje možná jediná naděje, prastará kniha Occido Lumen, v níž by mohlo být ukryt způsob, jak se s vampýří hrozbou vypořádat. Pokud už nebude pozdě. Druhé pokračování Zhoubného kmene má stejně pochmurnou a temnou atmosféru jako jeho předchůdce. Na rozdíl od něj je však bohatší na události, sevřenější a kutající více do hloubky. Také už odhaluje více než dost z plánů jednotlivých soupeřících skupin, což prospívá napínavosti děje a jeho větší atraktivnosti. Na druhou stranu se text stále potýká s oparem těžké průchodnosti. Tenhle hutný nápor na receptory unavuje do té míry, že člověk chvílemi ztrácí s knihou kontakt a prodírá se hlubinami zápletky jen se sebezapřením. Autoři naštěstí drží ještě stále hlavu nad hladinou a nenechali se strhnout ani davovými scénami k velkolepým masakrům, takže za to pochvala na otevřené scéně. Přes všechnu tu zkázu a zmar, jsem neztratil naději...“... celý text
— ludek.n
