David Benatar

jihoafrická, 1966

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih David Benatar

Nebýt či být: O utrpení, které přináší příchod na tento svět

„Antinatalismus, larvální stádium ultimátního filozofického trollení (viz. dále) Formálně takřka bez-vadné* jako i bezbřeze smutné; vždyť nositelé této šlechetné ideje jen uvolňují místo bezohledným zájemcům o život, jež se derou na jejich místo. Ostatně, nebylo by záhodno típnout život jak takový? (včetně rostlinného; jakýkoli život má potenciál nabýt elementární formy vědomí a tedy počitku strázně; takovou možnost nelze riskovat a jestliže nemáme spolehlivý mechanismus jak takovému vývoji zamezit, pak je nejetičtější udusit jej v samém zárodku) Tolik zbytečného utrpení na světě...a tak zbytečný svět bez života; velmi bio-centrický pohled na smysl matérie, jenž odvozuji od její biogenity...vím a stydím se. Však ani stud, ani bol, mi nezabrání vyzvat totalitu všehomíra na férovku: V uzel singularity sviň se kosme, ať "nic" má (ne)prostoru víc! Zvolání toto nechť je ustavujícím požadavkem Kvantového Anti-fluktuacionismu, či lidově slulejšího "NoBangu" (dvojsmysl je záměrný); mic drop do prázd................. * Benatarova axiomatická asymetrie vytváří falešnou etickou nerovnováhu, kdy není nemorální, když potenciální (ještě neexistující) osobě upřete možnost zažít libost (neboť nebude nikoho, kdo by jí mohl zažít) ale zároveň považuje za morální, když potenciální osobě upřete možnost zažít nelibost (proč, když stejně jako v předchozím případě nebude nikoho, kdo by jí mohl zažít?). Na oba případy buď lze aplikovat morální hledisko a tím pádem je první případ morálně -1 a druhý +1 , nebo aplikovat nejde a je to v prvním, jako i v druhém případě po nule (tedy 0+0)...autor se při tom tváří, jakoby šlo o rovnici 0+1. Tenhle rozpor žádné verbální žonglérství ve vzduchu neudrží. Hlavně ale chovám podezření, že se Antinatalismus sytí/kanibalizuje ponejvíc svou skandální podstatou; ano, jde o zvráceně kolmou linii uvažování a v tomhle smyslu je osvěžující o ní zavadit...ale jít/šplhat/spouštět se po ní vede tak nějak od nikud do nikam (o čemž něco vím)...a v tom je její lesk i bída, neboť toto "od nikud do nikam" implicitně ospravedlňuje a rámuje záchytnou sítí ideologie v níž se mohou podobně stižení najít. Dost extrémní, kognitivně-behaviorální terapie, ale to je křesťanství, gender, nebo třeba larping taky ;-) PS: Bych Benatarovi rád poslal obrázek (domeček, sluníčko) někdy stačí maličkost a udělá člověku radost, máte adresu někdo? Nevadí, stačí když se třeba jen častěj usmějem na blízké...tolik slonovinověžní vážnosti tady, že by se jeden pomalu bál skrz půlky fouknout vítr. Málo humoru...či spíš příliš hořkosti v něm? Toť problém.“... celý text
— józi.odkudkam

---

Druhotný sexismus: Diskriminace mužů a chlapců

„David Benatar je skvělý filosof, ale tohle není skvělá kniha. „Druhotný sexismus“ vlastně ani nemohl být tak dobrým dílem jako autorův majstrštyk „Nebýt, či být“, už proto, že na rozdíl od něj nepostupuje cestou logického dovozování. Zakládá se na kombinaci axiomu (že bychom měli usilovat o rovnost pohlaví) a empirických dat ze sociologických a lékařských studií. Se studiemi je obvykle ta potíž, že různým badatelům vycházejí různě (kupříkladu v Benatarově kruciální otázce, jaký je vlastně poměr obětí domácího násilí mezi muži a ženami). Kterýkoli filosof, jenž založí myšlenkový systém nebo jeho část na aktuálním poznání přírodních a sociálních věd, si koleduje o malér – v nejlepším případě o jepičí životnost svých tezí. A kterýkoli filosof sáhne po axiomu, ztratí schopnost oslovit ty, pro něž jeho teze tak samozřejmá není... Benatarovým hlavním oponentem jsou tzv. partyzánské feministky, tedy takové, jež neusilují o rovnost pohlaví, nýbrž o primát žen a dívek, a které popírají diskriminaci mužů. Pokud do téhle kategorie nepatříte, značná část jeho argumentace vám nejspíš bude připadat intuitivní, nadbytečná a repetitivní. Autor se (žel nikoli bezdůvodně) bojí překroucení svých slov, proto neustále opakuje, že nepopírá příkoří působená ženám. Zároveň si ale o desinterpretaci koleduje. Principem, jejž v knížce prosazuje, je gederová rovnost, nikoli zmenšení utrpení ve světě. V důsledku toho např. neřeší, jestli se brutální tělesné tresty v malajském vězení přestanou uplatňovat (jen) na mužích, nebo začnou uplatňovat (i) na ženách. Pro něj osobně nepochybně oba výsledky nebudou ekvivalentní, pro jeho knihu však nastejno vycházejí, a nezní to hezky. Připočtěme nedůvěryhodnost některých jeho myšlenkových pochodů (je třeba fakt, že muži mají k dispozici méně druhů antikoncepce, opravdu znevýhodněním?). Svým oponentkám vyčítá modelování „vysoce spekulativních“ situací, sám se k němu však uchyluje také (začít ve školách tělesně trestat dívky by prý mohlo být velmi účinné, jelikož by se bály trestu více než chlapci, které snad schopnost vydržet utrpení posiluje v mužnosti – wtf?!). Kvůli poněkud zvláštní struktuře knihy se témata a argumenty opakují, místo 300 stran by text mohl mít 100. Mimochodem překlad je ostudný a překladatelova předmluva odporná. Navzdory tomu to není špatná kniha. Upozorňovat na některé problémy – domácí násilí na mužích, znásilnění mužů, preferování matek při svěřování dítěte do péče – považuji za činnost svrchovaně záslužnou. Benatar navzdory svému genderovému hledisku není odtržený od biologické reality a bere v potaz např. vývojovou psychologii. Mnohé z jeho argumentů (třeba proti pozitivní diskriminaci) jsou dobré, vyniká skvělou znalostí lékařské problematiky (konec konců se odborně věnuje mj. filosofii medicíny) a je to galantní, jemný a inteligentní člověk. Oceňuji příklady z celého světa, nejen z anglosféry, včetně mnoha afrických (účast žen na genocidě ve Rwandě, obřízka u národa Xhasa atd.). A konečně – četla jsem tuhle knížku v reakci na povinnou univerzitní přednášku o genderu, která převážně spočívala v lamentování na diskriminaci žen ve školství a zdravotnictví. Po dočtení vidím, že přednášející manipulativně prezentovala jen úzký výsek skutečnosti. „Druhotný sexismus“ mi obecně dal o něco kritičtější, vnímavější a diferencovanější pohled na celý ten cirkus kolem genderu, čehož si cením. (Mimochodem, milý překladateli, výtisk mám z univerzitní knihovny – akademická půda tady až tak horká není.)“... celý text
— JulianaH.

---

Nebýt či být: O utrpení, které přináší příchod na tento svět

„Oh wow, tohle je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Richard Dawkins kdysi řekl, že si přeje, aby na jeho pohřbu hráli Triumfální pochod z opery Aida, neboť přijít na svět bylo velkým vítězstvím. David Benatar si myslí opak: Better never to have been, jak zní titul originálu. Benatarův gnosticismus a z něj vyplývající antinatalismus si zčásti notují s Schopenhauerem, ale jihoafrický filosof jde dál. Schopenhauer klade důraz především (byť nejen) na to, že plozením dětí poškozujeme své zájmy; opak nám dokáže namluvit pouze slepá vůle k životu manifestovaná pohlavním pudem. Benatar zdůrazňuje spíše, že plozením poškozujeme zájmy svých potenciálních dětí (případně množením zájmy zvířat). Neboť existence nemá žádnou výhodu oproti neexistenci ani v ideálním světě, naopak existence ve světě plném utrpením je zásadní újmou. Trvat navzdory faktům na tom, že Země je přívětivé místo a život zahrnuje více intenzívnějších slastí než bolesti, je podle Benatara projevem evolučně daného, avšak nemístného optimismu. Autorův gnosticismus pro 21. století má obdivuhodnou argumentační stavbu, logickou a srozumitelnou. Přesvědčení, že nenarodit se je vždy lepší než se narodit, promýšlí do všech důsledků, přičemž se svědomitě a gentlemansky vypořádává s námitkami odpůrců. Jeho smysl pro humor (knihu věnuje svým rodičům), laskavá jemnost, racionalita a erudice z něj během prvních stránek udělaly mého nejoblíbenějšího filosofa současnosti, který mi vrátil důvěru ve smysl etiky jako akademické disciplíny. Gnostické přesvědčení o újmě ze zrození samozřejmě nemá za následek pouze antinatalismus; nese s sebou také implikace pro otázky interrupce, sebevraždy (ač autor rozlišuje mezi životem hodným započetí a životem hodným pokračování!), eutanázie, umělého oplodnění, vyhynutí lidstva, ba i množení domácích a hospodářských zvířat (Benatar je nejen bezdětný, ale také vegan, což jeho etice dodává okouzlující autenticitu: žije podle toho, o čem je přesvědčen). Svojí kontroverzností nepochybně šokuje lidi s konvenčními morálkami; tak např. každá těhotná žena podle něj nese břemeno zdůvodnit, proč nešla na potrat (do 7. měsíce). To proto, že přivedeme-li na svět někoho, kdo bude litovat (a k lítosti máme dost racionálních důvodů všichni), vytvoříme tím nějaký subjekt neštěstí, ale potratíme-li někoho, kdo by byl býval na světě rád (kdyby jednou začal v morálním smyslu existovat), nebude tu nikdo, komu by bylo uškozeno. (Můj komentář samozřejmě nemá za cíl reprodukovat argumentační strukturu díla, Benatarovo vysvětlení má značnou komplexitu.) Je to totálně extremistické... a já s tím totáně souhlasím. Filosof zmiňuje agresivní reakce, které jeho antinatalismus vyvolává - pochopitelně, protože existuje evoluční preference pro optimistický sebeklam a natalistické reprodukční chování. A sama jsem byla překvapená, že jakmile o jeho knížce promluvím, spolehlivě tím namíchnu každého v doslechu. Pro mě je nicméně Benatarovo dílko filosoficky mistrným rozvedením názoru, který je mi hluboce vlastní od puberty a který nacházíme vlastně už v pozdně antické gnózi, v díle "heretického" křesťanského myslitele Markióna z Pontu (doporučujícího všeobecný celibát a mírumilovné vymření), u Schopenhauera a v buddhismu (s jeho představou o světě coby koloběhu utrpení, z nějž můžeme vyváznout vyvanutím a nereprodukováním života). Když jsem v pubertě sdělila svému tatínkovi, že přivést na svět děti od něj nebyl právě nejaltruističtější a nejmorálnější čin, málem jsem dostala do zubů. :D A přitom je tento názor jenom částečkou ve vytrvalém a hlubokém proudu indoevropského myšlení (a ne pouze indoevropského, jak ukazují citáty z židovských náboženských textů v posledním oddílu knížky). Jaká čest, být na stejné lodi se šarmantním vedoucím johannesburské filosofické katedry... :) "Tím však nechávám otevřenou otázku, zda by mělo existovat zákonné právo mít děti. (...) Zákonné právo na svobodu projevu například existuje ne proto, aby chránilo projev, který každý považuje za dobrý a moudrý, ale naopak aby chránilo projev, který někdo považuje za zlý či hloupý." (s. 139) PS. Poklona nakladatelství Dybbuk za dobrý překlad (až na tu chybějící čárku v titulu) a esteticky potěšující vydání!“... celý text
— JulianaH.

---

---

Druhotný sexismus: Diskriminace mužů a chlapců

„Knížka jako taková by to nebyla moc špatná, až na několik argumentů níže. - Příšerný překlad a prokousávání se mnohými větami je srovnatelné s bojem Sísyfovým. - Přemluva překladatele, která vůbec nemusela být a která dost provokativně a troufale používá různé výrazy směrem k feministkám obecně (nechť posoudí ti, kteří do knihy alespoň nahlédnou). - Opakování. Autor se bohužel pravidelně opakuje. S počátečním obecnějším úvodem, který zahrnuje cca 80 stránek (ve kterém jsou mimochodem zajímavé statistické údaje), se přesouváme na takové opáčko těch základních témat probíraných v úvodu knížky, ale do hloubky (tady přichází na scénu ten příšerný překlad, který je v těchto kapitolách obzvlášť znát), více filozoficky atd. a předkládá zde různé argumenty pro své tvrzení. Což teda začíná být v téhle části knížky celkem nudné. Samozřejmě, každé pohlaví má svoje a je super, že existují i takovéto knížky zaměřené na mužské pokolení. Jenže jak se říká - mělo to potenciál a ve výsledku se to tak zbytečně zkazilo. Chápu, že kniha měla jaksi předkládat výčet nevýhod býti mužem, ale zahrnout do toho kapitoly, jakože třeba muž si nikdy není jistý tím, zda je otcem dítěte či ne a že kdyby chtěl každý muž genetický test, tu zatracenou ženskou urazí a tudíž je tímto vlastně jaksi potlačována jeho přirozená touha vychovávat svého vlastního potomka... mi nepřijde moc relevantní. Ve výsledku je to takové zmatené, své udělal i nepovedený překlad, troufalá předmluva překladatele a některé kapitoly jako třeba viz výše. Celkově je to zbytečně pokažená knížka, od které jsem měla velká očekávání. Když už tam šlo o ten teror teda...“... celý text
— hu_87

---

Nebýt či být: O utrpení, které přináší příchod na tento svět

„Kniha má matematicko-logickou osu, která je velmi dobře vystavěna. Je dobré dát si práci s pochopením, aby nedocházelo k chybným interpretacím. Překlad i redakce v pořádku.“... celý text
— Plast

Žánry autora

Literatura naučná Filozofie Věda

Štítky z knih

děti hledání smyslu života feminismus gender přelidnění sexismus

Benatar je 4x v oblíbených.