Nové komentáře u knih Debra Jo Immergut
Zajatci
„Někdy jsem se v knížce ztrácela, než jsem si uvědomila o jakém období a příběhu se zrovna mluví. Překrývá se minulost, přítomnost a vzpomínky.
Někdy mi přišlo, že věta má zvláštní slovosled nebo zajímavě zvolená slova.
Prostředí z vězení dávalo příběhu strašidelnost.
Bylo zajímavé vžít se do myšlenek psychologa. Fakt to nemají lehké a pracovní věci si přináší do osobního života.
Závěr byl překvapivý a pro mě dost nečekaný.“... celý text
— zuzi.cte
Zajatci
„Knihu jsem přečetla s velkým sebezapřením, obsolutně mě nebavila.“
— alcsas
Zajatci
„Kniha mě absolutně nebavila a do čtení jsem se musela nutit...“
— aneta2901
Zajatci
„Hodně, ale opravdu hodně velká morbidita. Celé je to o nezvládnutých pocitech z dětství a dospívání, kdy se oba hlavní aktéři románu setkali s něčím neobvyklým. Jako vždycky v tom mají prsty rodiče. Však má čtenář co dělat, aby ty skoky z dětství do současnosti a zpět pobral a nezabloudil v nich. Jaksi stále nezralý vězeňský psycholog se pracovně setkává s dívkou, která ho ještě jako školáka okouzlovala. A od té doby to s ním jde s kopce, jenže si nemůže pomoci. Jojo, pověstná kovářova kobyla tu hrabe neokovaným kopytem...Miranda má před sebou neveselé roky ve věznici, dlouhé roky bez nějak výrazné naděje na zkrácení trestu. Během četby se postupně dovídáme, za co vlastně sedí. Její psycholog zas postupně porušuje, co se z etického kodexu porušit dá a je posedlý jak Mirandou, tak svým spasitelským komplexem. Že to nemůže dopadnout dobře, snad nikdo ani nečeká. Fajn se to čte, ale stačí jednou....a ta soda mě taky zarazila, jako pití fakt nic moc :D“... celý text
— orinka3
Zajatci
„Knihu jsem koupila, protože mě nalákala charakteristika na přebalu knihy, která slibovala, cituji: "Poutavý a psychologicky propracovaný román ". Neříkám to ráda, ale po přečtení je můj osobní pocit značně rozdílný. Upoutala mě ještě celkem první část knihy "Šance", v té jsem docela zvládla příběh sledovat a orientovat se v postavách, ale ve druhé části "Volba" jsem se opravdu beznadějně ztrácela. Možná byl román v takové míře psychologicky propracovaný, že jsem ho opravdu "nepobrala", ale trochu útěchou mi byl komentář od "soukroma" a "Evkae36", které se s podobnými pocity také potýkaly a i s dalšími jejich postřehy a hodnocením se zcela ztotožňuji.
Abych skončila trochu veseleji :-) - na straně 155, kde Frank objednal "pro sebe mizerné martini a pro Winnie jako obvykle jedlou sodu s trochou ananasového džusu" si, podle mne, možná autorka (spíš soda water) a překladatel (baking soda) trochu neporozuměli. Další možnost je i tiskařský šotek, který zaměnil n x l...“... celý text
— stju
