František Polák

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1889 - 1971

Populární knihy

Sedm let v Gulagu
Sedm let v Gulagu
Cestou ze sovětského koncentráku
Cestou ze sovětského koncentráku
Jak žili a umírali sovětští otroci
Jak žili a umírali sovětští otroci
Pravda o vězeních sovětského Ruska
Pravda o vězeních sovětského Ruska

Nové komentáře u knih František Polák

Sedm let v Gulagu Sedm let v Gulagu

„Velice dobré svědectví z Gulagu, cennější o to, že pochází od českého intelektuála. Dílo je sepsáno skvěle, má dobrou literární úroveň a strukturu. Autor si prošel tím nejhorším, co otrok v sovětském zajetí mohl zažít, nezůstává jen u svých zážitků. Všímá si i osudů a myšlenek spoluvězňů, zamýšlí se nad sovětskou realitou zotročení ruského mužika. Vnímá přítomnost osob zavlečených v roce 1945 do gulagu z Československa, dále ruských vojáků, kteří osvobozovali Československo, a také skončili v gulagu. Obraz totální represe a atmosféra nezměrného strachu. Samostatnou část knihy tvoří podrobný příběh jeho repatriace (získání souhlasu k odjezdu ze Sovětského svazu), který má absurdně Kavkovský a Orwellovský rozměr. Člověk se pořád diví. Ve škole jsme se učili o Svobodově armádě. Už jsme se neučili, že vojáci této armády byli hlavně vězni propuštění z gulagů (jako autor této knihy, v gulagu 1939 až 1942). Tato kniha mi však ukázala ještě další překvapení. Některé vojáky do gulagu vrátili. Jako autora této knihy, Františka Poláka. Když už byl se Svobodou roku 1942 v Buzuluku, byli do gulagu zase vrácen, a to s vědomím prezidenta Beneše, který ho obětoval pro dobré vztahy se Sovětským svazem“... celý text
— TipsyChipsy

Sedm let v Gulagu Sedm let v Gulagu

„Literární úroveň vzpomínek není valná. Časté opakování již sděleného, zasazení stejných motivů do nových dějů, či líčení života v táboře s chladným odstupem, je prokládáno plamennými odsudky komunistů, filosofickými úvahami o zotročení ruského mužika a studiemi jeho duše, strojenými dialogy, které nevyznívají příliš autenticky a zdrcující kritikou veškerého osazenstva tábora. Pokud autor tyto prostředky nepoužil zveličené ke zvýšení efektu svého díla, ale jsou odrazem jeho jednání, je zřejmé, že s takovýmto přístupem nemohl na místě nalézt spřízněné duše ke vzájemné podpoře a trávil tak roky strádáním ve vnitřní osamělosti. S opravdovou lítostí lze sledovat jeho osudy po propuštění, kdy se na českém velvyslanectví v Moskvě snažil domoci repatriace. Citlivost duše tohoto nepříjemně moralizujícího člověka odhalují verše, zařazené v další části publikace. Neméně překvapivá je i poslední část přibližující život pana Poláka s důrazem na jeho politické postoje. Za celkovou koncepci knihy si autoři zaslouží velkou pochvalu.“... celý text
— Lenka4

Tajné dějiny jezuitů Tajné dějiny jezuitů

„Slovné spojenie "tajné dejiny" neradno podceniť. V tomto prípade sa jedná o neuveriteľné nekvalitné sci-fi bez deja. Hlavným problémom je, že to autori myslia vážne. Keby to však bola beletria, s trochou humorného nadnesenia by sa dalo zo spojenia jezuitského rádu, iluminátov, ufónov, Experimentu Filadelfia a nacistov (áno, tieto témy a ďaleko viac v knihe naozaj nájdete) pretvoriť do zábavného fantasy románu. Ako literatúra faktu to samozrejme nemá nijakú hodnotu, pokiaľ by sme práve nemapovali demagógiu a propagandu. Jedna špecialita hneď z úvodu - život autora ukončili jezuiti nie len podľa českých prekladateľov, ale aj podľa autora predslovu k pôvodine. Ten sa volal Alberto Rivera. Jeho životopis môže evokovať aj iné vysvetlenia obsahu, ako je len zlomyseľná demagógia. Tie však už patria do oblasti psychopatológie. Pre záujemcov odporúčam vyhľadať meno "Alberto Rivera," prípadne článok Metz, Gary (1981), „The Alberto Story“, Cornerstone 9 (53): 29–31“... celý text
— Naum

Tajné dějiny jezuitů Tajné dějiny jezuitů

„O této knize se zmiňuje Ivana Čornejová v závěru svého díla Tovaryšstvo Ježíšovo a nedá mi to - musím její hodnocení ocitovat: (str. 248) - chtěla jsem to dát do zajímavostí, ale přesáhla jsem délku komentáře. Naprosto neuvěřitelná kniha pak byla vydána v roce 2001 v nakladatelství Adonai, s. r. o., pod názvem Tajné dějiny jezuitů. V této veleobsáhlé publikaci (753 stran textu) je sneseno snad úplně vše, co jsem se snažila jen v letmém přehledu naznačit v pasážích věnovaných pozdnímu hodnocení Tovaryšstva, většinou vycházejícímu z Tajných předpisů a teorie o perfidních spiknutích, která se táhnou celými dějinami jako ona proslulá červená niť. Zde jsou zvěsti o nekalých jezuitských rejdech dovedeny až do devadesátých let 20. století. Pokud čtenář jen nahlédne do obsahu tohoto díla, zjistí, že jezuité byli hybateli všech špatností, které se udály na této zemi od založení řádu až po současnost. Jen pro ilustraci: např. kapitola 45.4 pojednává o NATO - jezuitské organizaci pro infiltraci západních vojsk, zatímco v kapitole 45.25 nazvané Mezinárodní terorismus - další forma jezuitských organizací je „vysvětlováno“ pozadí terorismu, jak jinak než opět jako jezuitské! Tady se na s. 487 dočteme, že Jásir Arafat je napojen na Vatikán a generála jezuitů, a ti jeho prostřednictvím řídí islámský terorismus (včetně Hizballáhu, Hamasu i Tálibánu)!!! Fakt, že takové a podobné insinuace nevedly k diplomatickým notám lze vysvětlit pouze tak, že všichni alespoň trochu myslící lidé usoudí, že takovýto text je výplodem chorého mozku. Kromé toho toto obskurní dílo klame i svým zevnějškem. Český čtenář by si mohl myslet, že autory jsou jistí pánové Jiří Novotný a František Polák. Leč chyba lávky, až poprvé na s. 23-24 se ke svému údivu dozví, že se jedná pouze o překlad původní knihy Edmonda Parise The Secret History of the Jesuits, kterou naši čeští překladatelé „do této publikace převzali celou a na Parisovu památku doplnili o nejnovější poznatky a o nové události\". Kdy E. Paris svou knihu sepsal páni překladatelé a spoluautoři (jak se sami označují) „vtipně“ neuvádějí, zato neopomenou zdůraznit, že Parisův život „ukončily právě vražedné ruce jezuitů jako pomstu za odhalení souvislostí spojených s jezuitským řádem“. Nezbývá mi než s údivem konstatovat, že kniha tohoto druhu, nemající s vědou jakéhokoliv odvětví ani s literaturou faktu vůbec nic společného, může vyjít v roce 2001 v nějakém nakladatelství.“... celý text
— ciaram

Přejít na knížky autora