• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih George Friedman

Příštích sto let

„Naprostá ztráta času a nikoliv proto, že by mi vadilo hodnocení USA jako hegemona. Spíše jde o to, že pokud byste se zeptali na budoucnost nějakého astrologa, byly by jeho výpočty a vývody možná blíže realitě.“... celý text
— Jelitovna

---

Bouře před klidem

„Ale ano, znovu velmi zajímavá kniha. Sice už ne tak revoluční jako Příštích 100 let, ale přesto velmi poučná. Zajímavá procházka americkou historií, stručné vysvětlení rozdílu hodnot Američanů a ostatních národů a nepříjemná predikce budoucího vývoje, kterou se zatím trápím přijít na to jak jí nevěřit a vyvrátit.“... celý text
— E_Lan

---

Nasledujúcich 100 rokov - Prognóza na 21. storočie

„Sprvu som začala veriť v reinkarnáciu, zľakla som sa totiž, či autorova psychika nezažíva okupáciu Stalinovej duše. Nejde ani o samotné prognózy ako o choromyseľné presvedčenie vlastnej dôležitosti (USA) vo svete. Kapitola vojnové plány je taká bezduchá americko-japonská marvelovka, svetová vojna, to si už vyžaduje veľmi nízke IQ, aby čitateľ strávil text, to sa fakt nedalo čítať a to som zniesla aj Starikovove anti-anglosaské žalospevy, je to skrátka text slabomyseľného a duševne chorého človeka, pochlebujúceho cisárovi Nerovi a skladajúceho balady o schopnostiach svojho pána a jeho krajiny. Kniha citlivo pristupuje k ľuďom s IQ Eduarda Hegera, je to doslova očná masturbácia. Jeho vnúčence sa budú hanbiť za výkon svojho deda, ak nezdedia stratu sebareflexie:D Som hrdá na to, že môj dedo, ktorého som síce až tak nepoznala, zanechal po sebe lepšie výsledky, ktoré si vo Večerníčku pozerajú deti po celom Slovensku. A každý slušný a mentálne zdravý obyvateľ USA by sa hanbil za tie drísty, čo tento výkvet politiky vyprodukoval. Dala by som aspoň jednu hviezdičku za text o demografickej problematike, ktorá má hlavu a pätu, ale radšej dám rovno knižný odpad. Nie je potrebné hodnotiť choromyseľné texty. Je to odpad. Biologický. Pre nebezpečenstvo vážneho poškodenia kritického myslenia. Lepšiu prognózu by poskytla pečeň pána Zemana alebo Umberto Eco zo záhrobia. Človek je nepoučiteľný a to, čo autor považuje za výhodu USA a dáva mu bojachtivý adolescentný vek, sa nakoniec obráti proti nemu. Budú to sami obyvatelia USA, ktorí sa postavia proti vláde, nie sú zase takí ohlúpnutí vo vlastnej obezite, ako by sa zdalo a raz príde rad aj na nich. Je naivné si myslieť, že USA skončí inak, ako iné krajiny s podobnými mocenskými sklonmi. Sofistikovanosť nakoniec bude odhalená kľúčovými objektmi (ľuďmi) a postihne ju gilotína. Určite si to nenechá ujsť „upadajúce Nemecko a Francúzsko“ :D:D:D:D:D:D:D, „rozpadnuté Rusko“ :D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D, či „tureckí nájazdníci“ :D. Viem s určitosťou predpovedať, že na našich romantických kanáloch budú pribúdať turecké nájazdy, a áno, istotne my Slováci po boku Maďarov, Rumunov či mäsodarcov skazeného poľského mäsa vyvinieme tlak na východ :D:D:D To je kafé, ktorého zrnko nikdy nevidelo kolumbijskú plantáž. Autor nevie absolútne nič o dejinách európskych krajín, a už vôbec nie o tých ázijských. Nestabilným Poliakom však neverím ani ja. :D Táto kniha má veľmi málo spoločného s reálnou geopolitikou. Dojme aj skutočnosť, že sa Kanada tu vôbec nespomína, hoci susedí s krajinou autora knihy. Súhrnne povedané, táto kniha nie je o prognózach, ale o autorových túžbach, ktoré nerátali s brexitom, covidom či Orbánom. Celý čas čítate o americkej zakomplexovanosti z Japonska, záhadnom postoji k Číne, len nie o tom, čo by sa reálne mohlo udiať (až na demografický text), ale čo by chcel sám autor, aby nastalo. To je celá pointa tohto braku. Dúfam, že zvyšok sveta, kľúčové krajiny ako Čína, India, Rusko, Nemecko, Francúzsko, Brazília, JAR sa budú naďalej snažiť o multipolárnosť sveta a budú víťaziť napríklad nad ambíciami americkej politiky robiť zo sveta bipolárnu kohútiu arénu. S týmto musia politici pracovať, zatiaľ ale tí európski robia všetko pre dobro USA... tretia strana vždy bude ťažiť z konfliktu dvoch strán, to je pravda, ktorú ignoruje iba extrémista oháňajúcimi sa ľudskými právami, dobrom a zlom... kľúčové krajiny musia smerovať k multipolárnej zostave sveta. Určite najvážnejším problémom zostáva otázka otvoreného vesmíru. Kombinácia slov USA a vesmír je veľmi špatná, určite horšia než kombinácia slov Tom Cruise a prvý film točený vo vesmíre... a to už osobne v oboch prípadoch nepovažujem za nereálny jav... Problém, ktorý sa nazýva USA, môže vyriešiť iba snaha zvyšku sveta o spojenectvá za účelom ísť nie proti USA, ale vytvárať multipolárny svet. Pomôcť vyriešiť problém USA ešte môžu zásadne samotní Američania a ich voľbou. Zatiaľ môžeme nostalgicky spomínať na Donalda Trumpa.“... celý text
— zipporah

---

---

Příštích sto let

„Četl jsem kdysi během vysokoškolských studií a chtěl vidět, jak moc se autor trefil s odstupem času. Ukrajina se stala bojištěm mezi ruským a západním pojetím světa a Čína s USA se připravují na nevyhnutelný konflikt v Tichomoří (vyhraje USA a "uhájí" snad i ten Taiwan). Role Polska jako mocnosti střední Evropy je sporná i přes válku na Ukrajině a do Mexika se autor netrefil zatím vůbec, a tak by se dalo pokračovat. Čtení zajímavé, do roku 2050 je ještě daleko!“... celý text
— Lajtwing

---

Příštích sto let

„Tato kniha je rarita a když jsem o ní začal v souvislosti s ruským útokem na Ukrajinu slýchávat stále častěji, rozhodl jsem si ji přečíst. Stejně jako řada dalších oceňuji kapitoly týkající se blízké budoucnosti okolo roku 2020 a správnost předpovědi zásadního konfliktu Ruska se Západem (byť třeba H. Schmidt předpovídal snahu Ruska ovládnout Bělorusko a Ukrajinu už v roce 2000). Friedmanem očekávaný rozpad Ruska, který už dokonce vypadá i docela realisticky, je jednou z nejinspirativnějších myšlenek knihy. Rozhodně bych ocenil i jeho vizi vojenského vzestupu Polska a východní Evropy, kam počítá země bývalého Východního bloku kromě SSSR, která se v kontextu současné války zdá skutečně prozíravá. Přesto zcela upřímně nechápu ignorování vlivu celé řady dalších zemí, případně nehodnověrné podložení vzestupu některých na úkor jiných. Afriku v podstatě zmiňuje jen v souvislosti s islámem a sférou vlivu Turecka, ignoruje například Indii a Číně předpovídá brzký rozpad a izolacionismus, zatímco vymírajícímu Japonsku pozici globální mocnosti. Samostanou kapitolou je pak Evropa. Ano, tento kontinent již zřejmě nebude centrem světového dění, ale ekonomický či v menší míře politický vliv EU (a jednotlivých významných členů) nebo Spojeného království se jistě jen tak nevytratí, jak by mohlo z knihy snadno vyznít. Zatímco se autor ohání demografií a pozitivním vlivem přistěhovalectví na ekonomiku USA, bez zjevného důvodu tak nečiní například u Německa nebo Francie, kterým přitom díky přistěhovalectví počet obyvatel také setrvale roste. Samozřejmě se stále většina popisovaných událostí může stát, jak je Friedman předpověděl, ovšem je to nepravděpodobné, v případě Evropy s výjimkou Ruska snad dokonce krajně nepravděpodobné. Pochopil bych, kdyby autor pro své scénáře vycházel z nějakých ověřitelných dat (například o jím deklarovaném rozvoji turecké ekonomiky jako základu pro úspěšnou expanzi), což se však většinou neděje. Na druhou stranu, v době vzniku by mi kniha nepochybně přišla hloupější než dnes...“... celý text
— Kotrlat