• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 34 knih

Nové komentáře u knih Georges Jean Arnaud

Lovci ledových lidí

„Příběhu celkem není co vytknout. Pokud čtenář absolvoval předchozí díly, tak ví, co může očekávat. A přesně to taky dostane. Konec je zase příslibem dalších dobrodružství, takže hurá do pátého dílu! K čemu bych ale výhrady měl, to je gramatika. Ve vydavatelství Najáda museli pracovat absolutní negramoti nerozlišující "mě" a "mně", "ji" a "jí" apod. Podezírám je, že si házeli mincí, kterou variantu použít.“... celý text
— jan7113

---

Mzda za strach

„Tato kniha mě osobně moc překvapila. Narazil jsem na ni náhodou a nečekal jsem žádné zázraky. Opak je pravdou, příběh je napínavý a čte se pěkně. Začátek je trochu pomalejší, jak se děj překlopí do fáze kdy řidiči vozidel vezoucí výbušniny vyráží na cestu smrti nabírá děj na spádu a kniha se čte parádně. Autora neznám ale mrknu po jeho dalších knihách.“... celý text
— rafan65

---

F-Station

„„Mám pro vás dobrou zprávu, inženýre glaciologu Rage. Právě vám přidělili parní lokomotivu LB 117, jeden z posledních vyrobených modelů. Funguje na všechny druhy paliva, dokonce i na sobí trus, v případě potřeby. Ale my vám dáme kupóny na uhlí a dříví. Šetřete s nimi a hlavně je neztraťte. Velice těžko se opatřují a za jejich zneužití byste mohl být i odsouzen. Tady máte poukaz na lokomotivu, vyzvednete si ji v depu 71Q. Vezměte s sebou odborníka, na reklamace nebude později brán zřetel.“ Toto bola v devatdesiatkach oblubena seria mojho otca. Teraz som rozcital prvy diel, lebo to tu na mna bliklo. Napad noveho glacialu dost zaujimavy. Len ta ludska spolocnost na kolajniciach mi hned z uvodu pride ako tazko udrziavatelna na udrzbu :) To uz skor sane a tazne psekove. Toto je ale dotiahnute podla mna ad absurdum. Potrebujeme urobit skusobny vrt. Nedaleko od trate. Tak rano postavime 100m trate tym smerom, to bude stacit. Ale budiz, zaujimavy svet so svojimi pravidlami vybodoval Arnaud uz od prvej kapitoly. V pozadi nejaka ta vojna medzikontinentalnych rozmerov ktora sa ale pravdepodobne odohrava tiez len v koridoroch zeleznic. Pancierove vojnove vlaky, jedna z najzbytocnejsich, rozumej najneucinnejsich zbrani napr. druhej svetovej, tu sa vyrabaju po stovkach. Boj o suroviny. Odhalovanie preco je svet aky je. Ma to potencial. Samozrejme, okorenene tvrdymi bradavkami, dlhymi pohlaviami (co v tej zime neviem teda, ale budiz :). Je to taka lahka francuzska vlna spotrebneho citania pre scifistov smrncnuta erotikou, pricom koitus sa odbije v jednej vete. Kludne to dajte citat aj mierne odrastenym detom, na nete videli uz ovela viac. Neviem si dost dobre predstavit citat 90 knih ci kolko vlastne k dnesnemu dnu tato seria ma. Ale ma to par stran, a ak je kazda kniha nejaky uceleny pribeh, je pochopitelna oblubenost. Ved Perry Rhodan, Mark Stone, Star Treky, malicke spotrebne brozurky napriklad do ranneho cestovania vlakom.“... celý text
— Corso

---

---

Zajatci ledu

„Příběh pokračuje ve stejné intenzitě. Lien se ocitá na palubě Kurtsovy pirátské lokomotivy a, ač neustále pronásledován, uniká z dosahu Transevropské Společnosti. Druhá příběhová linka se soustředí na Yeuze a Lienova syna, toho času zajatce Sibiřské společnosti – spolu s celým potulným divadelním ansámblem. Lien se vydává na západ, do Panamerické společnosti, Yeuze putuje na východ. Objevují se další a další detaily světa, konečně např. výčet dalších Společností. Objevují se indicie nezadržitelného úpadku lidstva, nevratnou ztrátou znalostí a technologií, ale též úpadku fyzické zdatnosti vlivem nedostatečné výživy. Lienův příběh mi tentokrát trochu připomněl příběh Wernhera von Brauna, taktéž cizinec v „Panamerické“, taktéž jedinec s unikátním souborem technických znalostí. Vtipná je propagace rozšířených stereotypů o Panamerické a Sibiřské společnosti, jedna přehnaně kapitalistická, druhá přehnaně asketická. Zatím mě to nepustilo.“... celý text
— thorir

---

Mzda strachu

„Perfektní nápad, slabší provedení. A teď nemám na mysli vypjatou atmosféru podvědomého strachu, ale umělecký styl projevu. Georges Arnaud do toho dává vše, přičemž premisa je až děsivě jednoduchá – převézt z jednoho bodu do druhého několik beden nitroglycerinu. Jenže to „dává vše“ se projevuje v netypické poetice, kdy místo akce autorovi víc záleží na metaforickém připodobnění té které situace. Díky tomu jsou třeba první a poslední kapitoly málem až nečitelné. Přesto se tomu nedá upřít adrenalinové napětí, kdy podobně jako hrdinové trnete nad každou nesnází, jež hrdiny na jejich cestě potkává. Ostatně nejde o nijak dlouhé čtení, těch sto čtyřicet stran člověk přečte prakticky jedním dechem. Mimo jiné se přiznám, že je to snad první kniha, u které mi nevadili nesympatičtí hrdinové, protože přesně odpovídají charakterům mužů, kteří jediní by do podobného kšeftu šli. Škoda že konec je trochu očekávatelný, ale zároveň si nedokážu představit žádný jiný, který by se k příběhu lépe hodil.“... celý text
— trudoš