Nové komentáře u knih Georges-Marc Benamou
Mnichovský přízrak
„Zajímavý román psaný z francouszského pohledu o okolnostech, které se dotkly a ovlivnily především Československo. Odkrývají zejména psychologické pohnutky premiéra Daladiera a jeho osobní účast na aktu zrady. Nejen pro nás bolestné trauma. Román ovšem nabízí širší pohled na okolnosti, které vedly k podepsání Mnichovské dohody.“... celý text
— ujira
Mnichovský přízrak
„V této tragické události českých dějin máme tendenci Édouarda Daladiera spíše přehlížet. Pokud je mi známo, nevyšla u nás o něm ani žádná ucelená biografie. Jeho kariéra před osudovým rokem 1938 je však velice zajímavá a názorně se v ní zrcadlí problémy francouzské republiky v meziválečném období.
Kniha je psána čtivým stylem a ačkoliv čtenář ví, jak celé jednání v Mnichově dopadne, dokázal autor udržet atmosféru napětí až do úplného konce.
Nicméně se domnívám, že Benamou nevytěžil z tohoto tématu maximum a mohl podat mnohem dramatičtější popis Daladierových myšlenek. Příliš nechápu, proč věnoval v kapitole o samotné konferenci v Mnichově tak dlouhou pasáž jednání Hitlera a Mussoliniho, u něhož Daladier nebyl přítomen, a v němž Hitler podrobně vysvětluje své plány (byť údaj o začátku války k roku 1942 se skutečně zakládá na tehdejších úvahách).
Celkově bych tedy konstatoval, že čtenář nebude zklamán, ale pokud trochu zná pozadí událostí roku 1938, bude mu příběh připadat poněkud neúplný.“... celý text
— Rilian
Mnichovský přízrak
„Nekonečně pochmurné, nesnesitelné čtení...
Mnichov. Bolestné trauma, které v české duši přetrvává po generace. Téměř si ho hýčkáme. Jenže ono se není co divit. Hned, jakmile se objevil na pultech, Mnichovský přízrak jsem si koupila. A teď, po letech, zase objevila. Hitler vyhrál. Spojenci nás zradili. Člověk odmítá i neodmítá uvěřit. Velmoci vždy hrají svou hru. Nemohl mě tak nenalákat francouzský pohled na zradu Francouzů situovaný do 60. let minulého století. Holčičí pocity mladé americké novinářky zpovídající zestárlého Daladiera nejsou tím nezajímavějším na tomto románu a neměly by čtenáře odradit. Jen kulisa skutečných událostí vyprávěných poutavým, přesvědčivým jazykem. Je zajímavé, jak stud a nikoli skutečný spojenecký závazek nakonec vedly britského premiéra appeasementu k tomu, aby Čechoslováci byli připuštěni k jednání o svém osudu alespoň za dveře, když už nemohli být přede dveřmi s těmi, kdo o nich/nás rozhodovali. A je smutné, jak zbabělost přetavená ve vzletné myšlenky o zachování míru ochromila dalšího "spojence", Daladiera, ale i francouzský lid.
Ano, vše pochopitelně známe. Nicméně část v knize věnovaná onomu osudnému dni 29.9.1938 předkládá strhující rekonstrukci hodinu po hodině, a výmluvně popsané úvahy a pocity jednotlivých aktérů. Nutno uvést, že autor vychází z historických faktů, ze zahraničních archivních pramenů a z Benešových "Pamětí". Vlastně bychom neměli zapomínat, že sám Edvard Beneš v zájmu zabránění krveprolití našeho lidu předem tajně připravoval únikový kompromis o odstoupení rozsáhlých území s dvěma miliony československých Němců... Což ovšem nijak neomlouvá postoj spojenců. Velká čtyřka se spokojeně rozešla, aniž vůbec tušili, aspoň někteří, že se právě dohodli na druhé světové válce.
"Nemůžeme po spřátelené zemi chtít, aby spáchala sebevraždu, ale možná můžeme požádat aby si uřízla nohu" (Daladier ve svých alibistických úvahách o Československu po prvním kole Mnichovské konference. Jak patetické, alibistické a tragicky naivní... )“... celý text
— Rihatama
Mnichovský přízrak
„Poslouchám jako radioknihu na ČRplus a skvěle zpracováno.“
— olga8832
Mnichovský přízrak
„Téma emotivní, protože se nás bytostně týká, ale jinak kniha nepříliš zajímavě napsaná. Dočteno z vlastenecké povinnosti. ;)“
— SuperSojka
