• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Goran Vojnović

Moje Jugoslávie

„Tohle je tak krásně napsaná kniha, bože. Krásně napsaná kniha o tématu rozpadu rodiny (a Jugoslávie) vlivem osudu, který je nám mnohým nepředstavitelný. Hlavní postava Vladan se vydává hledat svého otce, který, jak si ptáčci šebetají, by měl být válečným zločincem. Jak tohle může jenom dopadnout? Upřímně. Kniha není ani tak o politice jako spíše o osudech, rodinných vazbách a snahou najít odpověď na otázku: "proč?". Snaha propojit se se svým otcem a zjistit, co ho k tomu vedlo, je snad úplnou podstatou tohoto příběhu. A je to cesta, kterou vám doporučuji s Vladanem projít. Krásný a smutný příběh.“... celý text
— Jrsnbl

---

Moje Jugoslávie

„R.2020 jsme byli v divném covidovém létě náhradou za jinou dovolenou poprvé na dovolené ve Slovinsku, do té země jsme se zamilovali a byli jsme tam od té doby každý rok - hory, jezera, moře, městečka, termály, skvělé víno a jídlo, příjemní lidé. Tak jsem před letošní další cestou hledala slovinského autora, ať se tedy i trochu vzdělám. Nu a SKVĚLÉ. Přečetla jsem jedním dechem za tři dny. Popis zmatených složitých myšlenek vypravěče, jeho ambivalentní postoj k otci, vyrovnávání se různých osob s nesmyslností a hrůzami války, selhávající vztahy děti-rodiče-prarodiče. Hledání kořenů zla místy až mrazivé. K odlehčení depresivity přiměřený sarkasmus, balkánské drobné životní radosti. Není potřeba se více rozepisovat, předešlé komentáře jsou OK. Nechápu při tom, že komentář byly zatím jen od tří čtenářů, nechápu, jak je možné, že kniha je pozapomenutá. Při tom do zemí bývalé Jugoslávie jezdí na dovolené davy a davy Čechů. Všem přečíst DOPORUČUJI.“... celý text
— elexmil

---

Proč na tebe každej sere aneb Čefurové, raus!

„Hrozně mě štve, jak při dnešní rychlosti knižního trhu, při neustálém chrlení nových titulů a předhánění se knižních influencerů, kdo přečetl víc novinek, mnoho starších, přitom velmi kvalitních knih za pár let úplně zapadne. Tohle je přesně ten případ, kniha, o které bych se nedozvěděla, nebýt našeho komorního knižního klubu, v němž letos čteme tituly podle země vzniku. A byla by to škoda! Tak trefná sonda do uvažování jednoho dospívajícího syna přistěhovalců, jednoho mladého sígra, který je ale citlivý, poměrně chytrý a sportovně nadaný, jenže naprosto nemá šanci se rozvíjet tak, aby byl jeho život lepší a výrazně jiný než životy jeho rodičů. Ta společenská předurčenost, dětská bezmoc, nalézání útěchy ve sportu, vliv kamarádů, to postupně stupňované napětí, kdy víte, že se stane něco fakt špatného, a zároveň naděje, slovní komika a perfektní vypointovanost dělá z Čefurů knihu, kterou si budete pamatovat. Určitě ji zkuste!“... celý text
— Šárka_D

---

---

Moje Jugoslávie

„Autor si vybral velmi silné téma, které je zajímavé i pro mnohé, kteří byli svědky, byť i vzdáleně a okrajově, rozpadu mnohonárodnostní Jugoslávie, ale nejen pro ně, protože se zde přinejmenším otevírá otázka sebe/reflexe toho, co se v devadesátých letech minulého století v bývalé Jugoslávii skutečně dělo. Příběh je nadto veskrze univerzální, protože paměť je nejen lidským prokletím, ale i darem, který není radno zahazovat, neboť zamlčováním určitých událostí, vlastní historie, svou historii stejně nevymažeme, naopak, čím hlouběji ji pohřbíme, tím neočekávaněji a nemileji nás může překvapit. V románu je pozadí rozpadu bývalé Jugoslávie vykresleno na rozpadu jedné docela obyčejné rodiny, a to z perspektivy dospívajícího chlapce. Zaujala mě do značné míry postava matky Vladana Duša, jejíž příběh je sice do značné míry zkreslen perspektivou Vladana, ale přesto dává tušit psychologickou komplikovanost jejího prožívání událostí, jimž je obdobně jako její syn nemilosrdně vystavena. Nemám, co bych vytkla, kniha je výborně napsaná (jsou zde sice určité nepřeložené nadávky, které jsou asi nepřeložitelné a jejich barvitost zřejmě lépe vyniká v původním jazyce), postihuje mentalitu lidí a snad odvážím se říct i skutečnou psychologii zla a jeho na první pohled nevinné projevy, stále přetrvávající národnostní bariéry a utužované ´předsudky´ (byť někdy i úsměvné, kdyby si člověk stále neuvědomoval tu nedávnou historii); postřehy, vnitřní konflikty a touhy hlavního hrdiny jsou drásavé, hluboké a nebanální, téma je vysoce společensky aktuální. Ceny autor za tuto knihu obdržel zaslouženě. Tuším, že překladatel to také neměl lehké a odvedl skvělou práci, ač tak soudím pouze intuitivně. Líbila se mi i grafická úprava knihy, kdy je na přední i zadní předsádce vyobrazena celá mapa bývalé Jugoslávie (nejen pro neznalé) včetně současných národních států. Nakonec si neodpustím poznámku, že přiznáním viny a jakousi očistou by si v případě nedávné občanské války, což je naprosto jasně právě případ bývalé Jugoslávie, měla projít konkrétní dotčená společnost a její obyvatelé jako celek. Nepromlčitelnost válečných zločinů v trestních řádech civilizovaných zemí má opravdu velmi dobrý důvod; nejde čistě jen o legislativní libovůli. V čem začal svou práci Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, který svou činnost ukončil teprve nedávno (v roce 2017), v tom by ve svém vlastním zájmu, v zájmu svých obyvatel měly pokračovat nástupnické národní státy bývalé Jugoslávie, resp. jejich justice. Neméně důležitý je hlas novinářů/novinářek, spisovatelů/spisovatelek či vůbec tlak veřejnosti na to, aby zločiny, které se staly nebyly zamlčovány, protože za minulostí se jen tak lehce tlustá čára udělat prostě nedá; v případě zamlčování se z minulosti stává začarovaný kruh (viz str. 233 v knize) a mnohdy i past pro budoucí generace.“... celý text
— BlueMind18

---

Moje Jugoslávie

„Výborne napísaná, zničujúca správa o odvrátenej strane dovolenkového Dobro došli a Nema problema. Jeden z najlepších textov o prežívaní vojny, ktorá znamenala koniec Juhoslávie.“... celý text
— lentolog