• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Hardin Craig

Dějiny anglické literatury II

„Tento druhý díl nabušené syntézy dějin anglické literatury bylo jako setkání se starými známými. Už otevření vyvolalo na tváři úsměv, když jsem spatřil vyobrazení Charlese Dickense. A vskutku, asi těžko hledat ikonu více definující anglickou, potažmo britskou, literaturu než velikána viktoriánské literatury. Opět je to skvělý vhled do vývoje ostrovní literatury; tentokrát zahrnující období od restaurace po počátek 20. století. Omezení rokem vydání 1950 (v originále) je jedna z nevýhod, s knihou svázaných. Sami autoři v poslední kapitole vymezují mantinely, a tak se čtenář nic nedozví o poválečné literatuře. Zapomeňte tedy na velikány detektivky (kterýžto žánr je vůbec podceněn), dětských příběhů (když už zmíněné, tedy téměř s opovržením) nebo fantasy, na jehož moderní slávu ještě nedošlo. Shrnuto - žádná Christie, žádný Tolkien. Když jsem začal nevýhodami, nemohu přejít jednu záležitost. Za velmi povážlivé považuji přehlížení významných autorek. Ačkoli je tu významný prostor (ještě aby ne) pro Austenovou a sestry Brontëovy (tak...a teď nevím, které i/y je správně), další jména jsou přehlížena. Nechci posuzovat, zda je to dáno dobovým stavem věcí, konceptem autorů či snad nějakým skrytým šovinismem. Faktem zůstává, že Mary Shelley je tu zmíněna ve dvou větách, a to pouze jako manželka Shelleyho, potažmo "ta", s níž opustil svou první ženu. Básnířce Browningové se snad autoři ani nedotkli. Ať je důvodem přehlížení autorek jakýkoli, nemohu si pomoct a považuji to za sprosté buranství. Přejdu raději k veselejším záležitostem a důvodům, proč tahle práce stojí za pozornost i po těch letech. Naprosto fantasticky je zpracováno období 17. a 18. století. Opětovně jsou jednotlivé éry podrobně a přehledně rozebrány v oblastech poezie, dramatu i próze. Medailonky nejvýznamnějších spisovatelů jsou informačně nabité. Obrazový doprovod velmi zdařilý, přičemž rukopis Swiftův překvapil mě svým moderním a snadno čitelným vzhledem. Období století devatenáctého začíná kvalitativně trochu klesat tím, jak se čím dál víc blíží ke století dvacátému. Chápu jistou nevyhnutelnou omezenost jakýchkoli velkých syntéz, leč zdá se, že pojednávat o literatuře (možná nejen jí) je možno pouze s určitým časovým odstupem. Při současnosti je možná kritika, ale ne objektivní posuzování. Abych to uzavřel, tyto Dějiny anglické literatury, ač téměř osmdesátileté, i dnes přináší mnohé benefity těm, kteří mají zájem o anglickou, tedy britskou, literaturu. Pro bližší pochopení, rozbor, znalost významných autorů a děl. Kniha je přehledná, s ohromujícím poznámkovým aparátem a seznamem českých překladů (opět, s přihlédnutím k době vydání v roce 1963). Vyplatí se ji prolistovat i opakovaně použít jako příručku.“... celý text
— Kozel

---

Dějiny anglické literatury I

„Výborný průvodce a příručka k vývoji anglické literatury. I přesto, že originál vyšel v roce 1950 a tento český překlad v roce 1963, stále je to relevantní syntéza dějin literatury. Nevím, zda od té doby vyšla česky jiná podobná kniha, která by byla krom jiného poněkud aktuálnější nebo adekvátnější. Mimochodem, Zdeněk Stříbrný, zde vystupující jako překladatel, vydal tu samou a pochopitelně upravenou dvoudílnou knihu po roce 1968, kde vystupuje jako autor. Knihy jsou to patrně dosti podobné a tato poznámka je spíše informativní. Přestože je nutno ke knize přistupovat s tím vědomím, že vyšla před víc jak šedesáti lety, pro přehled a poučení (a to opakované) v rámci vývoje anglické literatury stále dobře poslouží. I kdyby jen jako odrazový můstek. Rozhodně není nutno číst od první do poslední stránky, přestože zpracování je příjemně čtivé, na informace bohaté a přitom se nejedná o suchopárný literární rozbor jednotlivých knih. Skutečně přínosné. V prvním díle (českého vydání) jsou čtenáři představeny nejstarší literární památky anglické, včetně autorů a rozborů, stejně jako kontextů. Překvapilo mě, že středověká část nekončí nikým jiným než Thomasem Malorym a jeho knihou Artušova smrt. Velmi symbolické zakončení středověku a ještě zajímavější kniha, která vskutku lze považovat za takovou literární tečku za časem rytířství i středověku jako takového. Druhá část se pak věnuje čistě anglické renesanci, což je záležitost vskutku labužnická - ostatně alžbětinská doba s rozmachem divadla, završená Shakespearem, podtržená Sidneyem přejde k vrcholnému básnictví 17. věku, které nemohlo skončit jinak než naprosto epickou osobností v podobě Miltona. Kromě toho pro mě byla naprosto vynikající stať pojednávající o Artušovských legendách či přímo literárním kánonu. Při zmínce o Sidneym - je škoda, že dosud nejsou české překlady (nejen) jeho děl, neb z textu jasně vyplívá, že osobností byl nemálo důležitou, a to nejen na poli básnickém. Přímo ikonická postava novověkého kavalírství a tak trochu rebelantství. Dostupná je pouze před prakticky pár lety vydaná kniha o jeho životě a filozofickém okruhu od Marie Kastnerové, u níž mám trochu podezření, zda tak trochu nevyužila/nezneužila diplomovou práci, jejíž vedoucí byla o rok dříve. Ale to je jen bulvárně zavádějící perlička. Za samotnou knihu o Sidneyem jsem jednoznačně rád. V překladu je zcela vynechán bibliografický doprovod amerických autorů. Což je na jednu stranu sice pochopitelné, na druhou stranu je český ekvivalent prakticky nepoužitelný nejen s ohledem na rok vydání 1963. Pořád ovšem platí, že vezme-li kdokoli do ruky tuto knihu a přihlédne k roku vydání, stále mu nabízí opravdu informativně nabušenou, čtenářsky přívětivou a uživatelsky přátelskou syntézu prvních zhruba 1000 let anglické literatury.“... celý text
— Kozel