• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih Henry Fielding

Josef Andrews

„Po pár letech jsem si Josefa Andrewse musel znovu přečíst a potěšit se dobrodružstvím z anglického venkova. Už z poličky na mě Fielding čtverácky pokukoval a nabízel ten svůj koncentrát žoviální bodrosti, který ani po letech od poslední četby, ani po třech stoletích originálu neztratil na svém kouzlu. Byla to jízda. Navíc, v této knize, ačkoli je pojmenována po Josefovi Andrewsovi, tím nejzásadnějším charakterem pomilováníhodný farář Adams. Těžko hledat lidovější a lidštější postavičku, která svou pádnou pěstí (velikosti volského kotníku), ještě pádnější sukovicí, neochvějnou dobrotivostí, ručně opsaným a vždy připraveným Aischylem a varovným lusknutím prstů padá od maléru do maléru, zatímco kdesi doma má manželku s šesti ratolestmi a často spokojeně pokuřuje dýmku při rozhovorech, které mají pokaždé zábavnou stupnici počínající přátelským klábosením a končící neurvalou bouří. Příběh Josefa Andrewse je regulérní lidskou groteskou, kdy Fielding - i dle vlastních slov - špičkuje lidské typy. Nadčasově. I vy znáte služebnou Treperendovou, která si plete pojmy a je kam vítr, tam plášť. Stejně tak znáte paní Boobyovou, plnou třídních předsudků a ženské vrtošivosti. Nepochybně jste potkali hospodského Taháka a jeho ženu, stejně jako faráře Trulanta, který má o lidskosti více povídání než činů. A to nezmiňuju všechny. Tahle kniha je na Fieldingovi poměry kratšího střihu, stejně tak se může jevit v jeho genialitě trochu "slabší", přesto je zábavným putováním po anglickém venkově a kraji lidského druhu. I když nedosahuje velikosti Toma Jonese, je to potěcha pro pár odpolední, při nichž si autor nejen z lidské povahy střílí, ale zároveň docela tvrdě dovede zaútočit na stále trvající neduhy společnosti. Že mé nadšení z knihy přetrvalo několik let, je možno vidět v mém předchozím komentáři.“... celý text
— Kozel

---

Josef Andrews

„Četlo se to moc hezky, je zajímavé, jak se v 18. století psalo úplně jinak než v 19. je to takový spíš epos, kde postavy putují a potkávají se s různými postavamy, ale překvapilo mě, jak dobře dokázal Fielding vykreslit charaktery postav a některé prvky mi opravdu přišly nadčasový Až při čtení doslovu jsem se dozvěděl, že se jedná o parodii na jiné dílo. Jak tam těch postav bylo hodně, tak jsem zapomněl, kdo byl vlastně Andrewsův otec Wilson, musel jsem si tu danou pasáž znova dohledat. Ten závěr, kde se ukázalo, že Andrewsovy nejsou rodiče Josefa, ale Fanynky mi přišel až lehce kýčovitý, ale vesměs mám dojem z této knihy velmi pozitivní a určit si rád ještě něco přečtu.“... celý text
— engelmar

---

Amelie

„Mám Fieldinga velmi rád. Jeho Tom Jones mě naprosto uchvátil, což bylo ještě podtrženo staršími romány. Všechny autorovy až pikareskní a dynamické příběhy obsahovaly ohromnou dávku satirických šlehů a humoru, při nichž nebylo možno ubránit se hlasitému smíchu. Všechny obsahovaly ohromující průnik do lidských povah, stejně jako do neduhů společnosti; přičemž mnohé z postřehů neztratily na aktuálnosti ani po uplynulých staletích. Každý příběh nabízel nespočet trefných citátů a jakousi hřejivou lidskost. Ba co víc, formou, s níž Fielding svoje romány napsal, značně předběhl svou dobu. Při nejmenším o jedno století, kdy během devatenáctého věku svět obohatily kritické společenské romány britských autorských velikánů; v přední řadě s Dickensem, jehož dílo často nese podivuhodnou podobnost s dílem Fieldingovým. Amelie, k jejíž četbě jsem se dostal přece se zpožděním pár let od předchozích knih, je však v mnoha rysech odlišná, ačkoliv o nic horší. Kompozicí je jednoznačně nejsložitější a nejpropracovanější ve společenské kritice. Ona veselost ustoupila jakési zádumčivosti a určitému nádechu smutku, jako kdyby Fielding trpěl únavou (což vzhledem k nemoci a zkušenostem jistě trpěl), kdy dokonce jeho jindy bryskní vtip není tolik přítomný četností ani silou. Stejně tak z příběhu často sálá až přílišný sentiment, což je do jisté míry dáno příběhem, který by se dal velmi zjednodušeně označit jako "příběh obyčejného manželství". A nepochybně tímto poněkud nudným způsobem může na současného čtenáře Amelie působit, jestliže nebude ochoten prokouknout onen zahalující závoj. Ono manželství kapitána Bootha a Amelie by totiž dle dnešních měřítek zaručeně neprošlo - William je téměř neschopný ťulpas, zatímco jeho ženuška až nepochopitelně naivní a pasivní, ačkoliv vzájemně je spojuje až těžko uvěřitelná manželská láska a oddanost. Dalším rozdílem oproti starším románům jsou také dějové mantinely, kdy je příběh omezen prostorem i krátkým časem. Tentokrát se dynamicky nelítá po anglickém venkově, ale příběh je omezen na jednotlivá dějství a dialogy, až vyvolávají pocit divadelních obrazů provázaných maličkostmi. Dost však kritiky, která ani v době vydání originálu nebyla přívětivá pro poslední Fieldingův román a vedla ho k odmítnutí napsat další "románové dítě". Čímž, nezdráhám se říct, přišel svět o hodně. Pokud se čtenář zaměří na sílu Amelie, pak objeví neskutečně trefné fieldingovské šlehy proti korupci, pokrouceným výkladům zákonů, podléhání neřestem od karbanictví po kuplířství, závislosti na penězích, neštěstí vznikajících z jejich nedostatku, změny povah při jejich dostatku, prapodivnost manželských vztahů, falešnosti některých přátelství. Ač bych byl mohl shrnout tento román do jediné věty, přece se mi nechtělo při autorově velikosti, kterou mu přisuzuji. Nicméně, ona věta by zněla asi ve smyslu, že Amelie je především příběhem o lidských vášních, přičemž každý jeden z nás má své povaze jednu, které především podléhá a podřizuje veškeré své konání.“... celý text
— Kozel

---

---

Tom Jones

„Klasika v tom nejlepším slova smyslu. Samotný příběh je taková ta nalezenecká klasika, která nabírá tragikomický nádech, občas je to až parodické. Zvláště ty twisty jsou jak z nějaké frašky, ale má to své opodstatnění. Jako satira na dobové poměry je to místy dost odvážné a především ty situace z právnického prostředí a točící se kolem procesu s Tomem Jonesem mají dosti hořký a kritický podtón. I přes občasnou tragiku se celý román nese v odlehčeném duchu a především rozhovory a některé ty slovní kalambúry jsou brilantní. Celkově velmi dobrý román. Doporučuji. PS - Skvělá je audioverze natočená v roce 1995.“... celý text
— puml

---

Tom Jones

„abych se přiznal děj mne poněkud otravoval, ale to co píše takříkajíc pod čarou, jeho úvahy, nápady to mi příde geniální.překlad je skvělý a lituji lidí kteří si nedokáží vychutnat vytříbený vkus tohoto autora . v mém případě se tato knížka umistnuje mezi nejčestnější místa.“... celý text
— lykotheia