• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 24 knih

Nové komentáře u knih Jan Kostrhun

Beseda se spisovatelem

„Noo nic moc“
— palka452

---

Vinobraní

„Velice příjemné překvapení. Malebná novela popisující nejen život na vesnici, ale i pestrou škálu mezilidských vztahů s příjemnými prvky humoru. "Poslechni, proč mně, proboha vykáš?" zeptal se vrátné tak zděšeně, jako kdyby po něm chtěli, aby narukoval. "Každému vykám" odpověděla vrátná důstojně. "Mám na to befel. Aj mojému Tonckovi. Tady aj jemu vykám... Nejsme v hospodě, soudruhu!"“... celý text
— stanislav0373

---

Vinobraní

„Krátká balada z jihomoravské vesnice na konci léta v době zrání hroznů. Život na vesnici viděný očima životem zoceleného dědy a jeho vnuka, malého důvěřivého človíčka, který teprve poznává svět. Smutný příběh psaný zvukomalebným jazykem, na jehož konci i slzička ukápne.“... celý text
— babystar

---

---

Houpací kůň

„Trochu nevhodně zvolené čtení před spaním. Některé texty jsou totiž dlouhé, takže jsem se dostala třeba do poloviny a další polovinu jsem dočetla třeba až za dva týdny. Možná, že při plynulejší četbě bych hodnotila lépe. Jde o povídkovou knihu, kde motivem povídek je život na vesnici, práce v zemědělství v 60. až 70. letech 20. století, vztah ke zvířatům. Často se v povídkách objevují koně a jejich smutný osud po nástupu zemědělské mechanizace. Příznačné je, že autor propojuje úděl koní s údělem starší, odcházející generace zemědělců. Někdy pro mě bylo obtížné sledovat dějovou linku, protože autor skočil rovnýma nohama doprostřed děje a nic nechápající čtenář se teprve postupně dozvídal, kdo jsou jednotlivé postavy a co mají společného, co již mají v životě za sebou a proč jednají tak, jak jednají. Knížku pošlu dál prostřednictvím některé knihobudky, ale v četbě Kostrhunovy tvorby budu určitě pokračovat. Je to autor mého rodného kraje a čím jsem starší, tím je mi jeho lyrické líčení jihomoravské přírody a vesnice bližší.“... celý text
— BabaJaga11

---

Svatba ve vypůjčených šatech

„Poetické a zároveň realistické vyprávění o průběhu srpnové okupace během jednoho dne v jihomoravské vesnici.Místy s vtipnými postřehy.: ...."Jihomoravské vesnice do pěti set obyvatel si v ničem nezadají se Sicílií...." Příběh lásky Václava a Magdy,kdy se ona rozhodne pro emigraci,popis záchrany rodící jalovice a mnoha dalších osudů obyvatel, deníkové vzpomínky babičky Domanské líčící těžký život na vesnici v první polovině dvacátého století ; to vše bylo pro mne čtenářským zážitkem,i když styl není zrovna lehký. A nakonec i zajímavá obhajoba, proč být komunistou : ...."Pořád si říkám, že ti nahoře přece musí rozumět své práci. Každý z nich má už svoje za sebou, mají zkušenosti. . . Jsou komunisté. A já jsem taky komunista. Komu bych měl tedy věřit, když ne komunistům? Podle čeho bych se měl řídit, když ne podle Rudého práva? Jaké noviny bych měl číst, když ne Rovnost? Jak mohu nevěřit televizi? Jak mohu nevěřit prvnímu tajemníkovi, předsedovi vlády, předsedovi Národního shromáždění, prezidentovi?! ... Buďto jsem komunista a věřím, nebo nevěřím a nejsem komunista. Já jsem taky komunista. Vám taky věřím. Předseda se usmál. Nejsi komunista. Ještě ses jím nestal, přesněji řečeno ... Lidem důvěřuj, ale také si je prověřuj. Bezvýhradně věř jenom myšlence. Ideálu ... Do každé strany lidé vstupují nejen z ideje a s touhou po uspokojení vnitřních sil, ale někteří i z prospěchu..... Za mě je Kostrhunovo Vinobraní a Svatba ve vypůjčených šatech velkým literárním překvapením.“... celý text
— tonysojka