• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Jiří Krupička

Flagelantská civilizace

„Chtěl jsem dát 5 hvězd, ale posledních 80 stran to zabilo. Esej přešel do filozofie. Hledání Pravdy a mudrování nad moderní fyzikou. Když Krupička kritizuje, je konkrétní a přesný. Filozofie je slabá. Je tam spousta nepochopení. Někdy bitka se slaměnými panáky. Občas to jsou takový jatka, že se nedá poznat, kdo vyhrává. Meditaci si plete s transem. Na posledních stranách už byly místy blbosti. Jogín se promedituje do bezvědomí? Kde o tom slyšel? Proč neví, že účel jógy je přesný opak? Je to vážně škoda. Podobné omyly to významně znehodnocují. S kritikou Západu se nedalo než souhlasit, ale tohle? Pobavilo mě, že navazuje na Wilberovu kritiku multikulturalismu ve Stručné historii času. Na konci nevědomě potvrzuje jeho rozdělení na objektivní pravdu a subjektivní pravdivost. Vnější věda a vnitřní prožívání. Krupička na to také upozorňuje. Tahle náhodná návaznost v knihách je zajímavá. Škoda, že Krupička Wilbera nečetl. V tom máme výhodu my pozdější, kteří máme možnost skládat obraz ze všech předchozích myšlenek. Krupička potvrzuje pravolevé Wilberovo dělení. Uvádí, že člověka (levý horní kvadrant) vytvoří jen společnost (levý spodní). Mluví o vědě (pravý horní), se kterou si vědecká komunita (pravý spodní) neví rady. Na začátku si vypomáhá tím, že často cituje z tisku a reaguje na to. To usnadní vytvořit myšlenkovou nit. Kritizuje pseudohumanismus a levicový liberalismus. Odsuzuje kulturní relativismus. Začátek je radikální. Díky jeho pobytu v Kanadě kritizuje západní společnost už v polovině 90. let. V Kanadě má rozklad náskok několik let před USA. A k nám se to dostává až v poslední době. Napsal to na základě zkušeností, o kterých se nám ani nezdá. Byl 10 let ve vězení a psal to, když mu bylo 85. Takže si nebere žádné servítky. Západ, ke kterému mnozí stále vzhlíží, neexistuje už 40 let. Postmoderní filozofie přivedla Západ k rozkladu. Krupička píše o tom, čemu dnes říkáme woke ideologie. Stačily dvě porevoluční generace a začíná se to objevovat i u nás. Pro někoho pokrok, pro jiné rozčarování. Migrace je útok na demokratickou společnost. Multikulturní státy nemají volby, ale sčítání lidu. Pokud je antirasismus smysluplný, tak nepřímo říkáme, že zdravý rozum je rasistický. Na začátku se to podobá knize Šílenství davů a postupně to přejde k Podivné smrti Evropy. A končím to tím, že řeší, co je Pravda a kvantovou fyziku, které nerozumí nikdo. Takže i tady jsou nepřesnosti. Statisticky to asi nebude sedět. Kriminalita právě v 90. letech klesala. Naopak se objevily ojedinělé excesy. Je to důležitá kniha, ale nedivím se, že nízko hodnocená. Lidem asi vadí agresivní podtón a faktické nedostatky. Kritika je rozhodně oprávněná. Filozofický závěr mě až na spojitost s Wilberem naprosto minul. Protože Vývojová psychologie byl základ Wilberových fází, musím nyní utéct za Ježíšem do Jeho království. Určitě doporučuju. 85%“... celý text
— Eldar80

---

Zkouška dospělosti

„Už ani nevím, jak jsem Krupičku objevil, snad v textech Františka Koukolíka. Každopádně jsou to oba autoři, jejichž knihy čtu s chutí a respektem. Protože Krupičkovo dílo bylo v té době už víceméně rozebráno, chvíli mi trvalo, než se mi ho podařilo sehnat. „Zkouška“ je moje třetí kniha, již jsem od Krupičky hltavě přečetl a vzhledem k okolnostem není knihou poslední. Volně navazuje na „Renesanci rozumu“ a „Flagelantskou civilizaci“. Vše lze s jistou licencí označit jako filosofické eseje. Kdo se s nimi potkal, ví či tuší… Kniha byla vydána na konci předchozího milénia a má svým způsobem symbolický význam. Má však i velký konkrétní význam, jak bývávalo (zemřel v roce 2014 ve věku 101 let) u Krupičky zvykem. Reflektuje totiž stav lidského společenství v době, která byla plná chiliasmu a dalších vizí, tužeb a předpovědí nového uspořádání světa ve třetím tisíciletí (je ovšem k diskusi, nakolik se co opravdu naplňuje). Podobně jako v obou předchozích knihách se Krupička zaměřuje na neúprosnou kritiku sublimace racionálního myšlení ze společnosti a související myšlenkovou anarchii. Stačí pohled na názvy kapitol: „Já a ti druzí“, „Číslo a hry s pojmy“, „Peníze“ a „Humanitární válka“. Autor jako obvykle briskně a velmi ostře argumentuje, byť síla jeho slova se mi zdá poněkud ochablejší než v obou zmíněných knihách. Není ovšem divu, Krupička tuto knihu vydal (a napsal) ve svých 87 letech. Co já bych za to dal mít v 87 takovou hlavu jako on. (Ovšem svoji poslední knihu vydal v 95 letech!) Namísto neumělého popisu si dovolím vložit několik citací: „Jádro člověka je tedy v jeho emocionalitě, v nejvýraznějších projevech jeho citového života – které právě svou podstatou, svou náloží sahají daleko před člověka. Ten je obohatil, opatřil jim mnohem pestřejší jeviště. Kde však, v celé té zásobě emocí, zůstává vášeň intelektu, nezkrotná touha po poznání, motor vědy?“ „Euroatlantická civilizace dovedla pocit, u mnohých lidí vyhraněné vědomí sounáležitosti k velkému celku lidského rodu mnohem dále než kterákoliv jiná civilizace v minulosti i přítomnosti.“ „Liberální demokratická společnost je celým svým pojetím pluralistická a vztahy mezi jejím složkami rozhodují nejen o celé její etické úrovni; špatné vztahy mezi nimi mohou společnost rozleptat a stát rozbít. Stalo se to už mnohokrát, a dezintegrační proces probíhá dnes v mnoha částech světa intenzívněji než v minulosti.“ (A to se, chudák, nedožil dneška.) Krupičku se vyplácí číst, ale rozhodující je motivace a ochota sdílet s ním ne úplně povznášející úvahy.“... celý text
— Camelot

---

Flagelantská civilizace

„"Pravda je lidská interpretace skutečnosti, shodná pro všechny duševně zdravé lidi." "Pravdivé je to, co je zdravé a správné. To, co člověk a lidská společnost potřebuje ke svému přežití." Určitě nemám intelektuálně na to, pochopit rozsah i zákoutí autorovy mysli. Avšak způsob myšlení a vyjadřování, přesto, že zdá se být lákavým. . . . . má jakousi zvláštní komplikovanost. Zbytečně kostrbatou provokativnost. V jednoduchosti je krása. Přes naprosto jasnou 'brilantní analýzu', zůstanu věrná těm, kteří dokáží komplikovanost života podávat způsobem méně svérázným.“... celý text
— Chesterton

---

---

Zkouška dospělosti

„Trošku méně souvislé čtení, jakoby do toho vstupovaly různé jiné postavy nebo citáty. Vynahradí to myšlenky, které se zaobírají člověkem, společností a otázkami směřování a cílů. Taky analýzou toho, proč lidé jednají zdánlivě hloupě a jak se z toho společnost učí a čím je ovládaná. Je to situované před začátek roku 2000 a některé postřehy jsou i dnes velmi aktuální, předbíhajíc tehdejší dobu.“... celý text
— ly237

---

Stará pevnost

„Jiří Krupička (geolog, filosof a spisovatel, profesor University of Alberta) v knize popsal svůj pobyt v Leopoldově a uranových dolech. Dostal 16 let za pokus vyvézt na Západ rukopis Člověk a lidstvo. Píše o "myšlenkové negramotnosti značné části národa" i o tom jak "po zuby ozbrojený mír se stal základním měřítkem dobra". A také že "lidé se stávali stále nedůvěřivější vůči slovům sahajícím za oblast potravy a bydlení". A že "útěk do nedůvěry nahlodává schopnost radovat se ze života a cynismus zapouští pevné kořeny". Když to člověk čte, nepřipadá mu, že to už máme vyřešené a můžeme za tím udělat tlustou čáru..“... celý text
— peří