• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Profesorova milovaná rovnice - Jóko Ogawa

On je „Profesor“, vynikající znalec matematiky s neobvyklou poruchou: od úrazu hlavy, který utrpěl při dávné autonehodě, umí v paměti uchovat pouze vzpomínky ml... detail knihy

Nové komentáře u knih Jóko Ogawa

Profesorova milovaná rovnice

„Jednoduchý epický příběh neboli povídka o skutečném přátelství. Nápaditá kniha nenáročná o laskavosti, soucitu a lásce... Taková jednohubka před spaním...“... celý text
— Jenny46

---

Profesorova milovaná rovnice

„Ač baseballu ani matematice neholduji, tahle kniha má svoje veliké kouzlo. Je totiž především o síle přátelství. A asi to byla i první kniha, u které jsem namísto slovníku použila kalkulačku. Geniální matematik, stařičký pan profesor, trpí po dávném úrazu zvláštní poruchou paměti - nepamatuje si nic staršího osmdesáti minut. Nově najatá hospodyně je zprvu překvapena, že jeho oblek je pokrytý nejrůznějšími papírky se vzkazy - to proto, aby měl profesor důležité informace pěkně na očích. Hospodyně s profesorem se každé ráno znovu a znovu seznamují, postupně si však vytvářejí opatrné rituály a vzniká mezi nimi křehké přátelství. Hospodyně má 10letého syna, kterého vychovává sama. Postupně jej seznámí s profesorem, jemuž chlapec ihned přiroste k srdci. Tato nesourodá trojice zažívá zvláštně dojemné společné chvíle, o to dojemnější i zábavnější, že se vše musí plánovat s ohledem na 80minutovou profesorovu světlou chvilku. Moc milý a dojemný příběh o různých podobách přátelství. Velice doporučuji všem, kdo mají rádi silné příběhy!“... celý text
— lexikon_tf

---

Profesorova milovaná rovnice

„Hlavní postavou je PROFESOR (64 let, 160 cm vysoký), který je vynikající matematik. V minulosti měl autonehodu a od té doby má problémy s pamětí. Pamatuje si pouze vzpomínky, které se odehrají během 80 minut. Po tomto období všechno zapomíná, proto si na své sako připíná různé vzkazy, aby se mohl lépe orientovat. Profesor dokáže také říkat věty pozpátku (Kuna nese nanuk) a měl ještě jednu zvláštní schopnost a to, že dokázal najít první hvězdu na obloze vždy jako první. Do jeho života vstoupí HOSPODYNĚ, která se o něj stará. Najmula ji švagrová od profesora. Mezi nimi vzniká přátelství. Hospodyně má také syna (10 let), kterého profesor pojmenuje ODMOCNINA kvůli jeho plochému temenu hlavy. Odmocnina rád sleduje baseball a Profesor si jej také oblíbí. Profesor zasvěcuje hospodyni a jejího syna do tajů matematiky. Zadává jim úkoly, nad kterými se mají zamyslet a vyřešit je. Přiznám se, že matematika nepatřila mezi mé oblíbené předměty. Některé učivo mi šlo lépe, jiné hůře. Větší problémy s matematikou jsem měl na vysoké škole, kde se probíraly derivace, integrály, diferenciální rovnice a další látka. Možná, že pokud bych měl profesora z tohoto románu, tak bych třeba do toho více proniknul a více bych to pochopil. Hodně záleží také na profesorech, jak učivo vysvětlí a jak motivují studenty, aby se matematiky nebáli. Určitě nesouhlasím s tím, aby matematika byla povinným předmětem u maturity. PROFESOROVA MILOVANÁ ROVNICE je okouzlující příběh o tom, co to znamená žít v přítomnosti, a o podivuhodných rovnicích, které dokáží utvářet rodinu. Celkově se kniha četla dobře. Je to jednohubka na jedno odpoledne. Která je profesorova milovaná rovnice? To už se dočtete v tomto románu. V románu jsem našel několik překlepů. Kniha má pěknou obálku.“... celý text
— Marekh

---

---

Ostrov ztracených vzpomínek

„("Netušila jsem, že knihy tak dobře hoří. Ale stejně bude pěkně dlouho trvat, než zaniknou všechna ta slova na stránkách, viď?") Opravdu hodně čtivá kniha, která má sice svoje dost specifické tempo, ale naladila jsem se na něj poměrně rychle, takže za mě spokojenost. A co zbytek příběhu? Hmm, přemýšlela jsem, jak to napsat, abych toho zbytečně neřekla moc. (No, tak snad se mi to povedlo...) Moc se mi líbil ten základ samotného příběhu. Prostě postupně v čase mizí různé věci. Nejenom ze světa, ale též z našich myslí. No, ze světa...nejsložitější jsou vždy příběhy odehrávající se na ostrovech, kde lidé neví, co se děje venku. Proto je to tak snadné. Prostě se ráno rozhlásí, co ten den zmizí, večer se s věcmi každý rozloučí. A život jde dál. Pokud nemáte tu smůlu (?) a vaše mysl, duše srdce to odmítají. Ale bez obav! Tajná policie se o všechno a všechny postará! Jak jde ten příběh dál a je poznat, co chce doopravdy říct, samozřejmě je otázka, kdy tohle skončí. A kam až tohle může vést. Ano, pokud zmizí ptáci nebo klobouky, tak to nějak vyřešit jde. Říkame si. Prostě si lidé najdou jinou práci a to lépe, když se tyhle drobné ztráty nadějí přímo nám samotným. Vždycky je lepší mlčet, když tu kulku za nás chytne někdo jiný. Navíc, když mi samotní nemáme tohle "prokletí", kdy si věci stále pamatujeme. Možná proto je příjemné, že právě hlavní hrdinka není ta, která si věci pamatuje. Přiznám se, to mi udělalo radost. Díky tomu vznikají dost zájímavé situace, když je pozorováno a z její strany komentováno mizení věcí, bez kterých by zvládla žít. A když má zmizet něco, co je jejímu životu nesmírně drahé. Během čtení celé knihy v kombinaci čtení rukopisu jsem to všechno cítila, jako kdybych tam byla. Opravdu jsem byla vtažená. Konec byl pouze třešničkou na dortu, která mi sedla. A seděla i do příběhu. Přeci jen, ona tam padne ta zmínka. Navíc je fajn, že si to čtenář může přebrat i tak trochu po svém. Co si myslí, že mu ten příběh dal, co mu chtěl říct a jak ho chápe. Takže proto moje spokojenost :) ("Však si rychle zvykneme. Ze začátku to možná nepůjde tak snadno, ale není to přece poprvé. Nakonec si na pocit z nového prázdna zvykneme.") V komentářích jsem četla: čekala jsem, že to bude o kritice totality, ale ono to bylo o paměti a vzpomínkách. Ráda bych připomněla, že o tom je právě totalita. Vzít nám naše myšlenky a vzpomínky. A ideálně je předělat na to, co vyhovuje právě jim. Mmch, na to odkazuje právě ten jeden citát. A přišlo mi, že to nepochopilo asi víc čtenářů. Nechápejte mě vůbec špatně, ale: tahle kniha vás nutí o dost věcech přemýšlet a možná právě i těmi odkazy (pokud je tam nenajdete, jsou v doslovu) do jiných děl...možná to prostě není chyba autorky, ale čtenáře, který podobné knihy ještě nečetl. Jinak opravdu nechápu důvod, proč v tom něco nešlo nepochopit. Prostě mi to v jiné variantě nedává smysl...“... celý text
— Lenka.Vílka

---

Profesorova rovnica

„Milé, ale preklad je z angličtiny (jedná sa o slovenské vydanie) , takže ktovie, koľko sa toho zmenilo/upravilo počas prekladu. Autorkina predchádzajúca Ostrov bez pamäti ma zasiahla viac.“... celý text
— adorjas