• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Navštívíme Řeky Pána - Kristopher Triana

Jsou ochotni udělat cokoli pro své idoly, ať už jsou to rockové hvězdy, herci, spisovatelé, nebo sérioví vrazi. Lori je právě taková fanatička. Je posedlá Edmu... detail knihy

Nové komentáře u knih Kristopher Triana

Navštívíme Řeky Pána

„Tak samotné komentáře zde k té knize mě bavily víc než ten horor, podle nich bych byla unešená :-). Vážně to není špatné a velmi dobře se čte! Jen mne postavy nevtáhly do děje tak, abych byla napjatá, jak bude jejich příběh pokračovat (v kontrastu například ke Ghulovi, Keene). To ale není hlavní problém, připadalo mi, že je kniha dost předvídatelná v tom, kam se to celé ubírá a co hlavní antihrdinku čeká. Dostala to co chtěla a co si zasloužila. Scény s vrahem se mi zdají paradoxně nejslabší (naštěstí tam moc nevystupuje), nečeká tam žádné sofistikované kruté zlo a ani nic šokujícího, prostě vraždící úchyl). Do rozboru ďábelské postavy nabízející výměnu se pouštět nebudu, myslím, že ani pro autora to nebylo to hlavní. Takže pořád váhám jestli 3 nebo 4, ale nakonec ty 3 :-(“... celý text
— Redra

---

Navštívíme Řeky Pána

„Priznám sa, že ma občas mrzí, ak dám nejakej nie vôbec zlej hororovej knihe od Golden Dogu „len“ 3*. Vravím si vtedy, či nie som zbytočne prísny. Veď čo by som za také knihy dal v 90. rokoch! Vtedy hororové oddelenie našej mestskej knižnice tvorili dve poličky s Kingom, dvoma Koontzami, jedným Benchleym, dvoma Petrami Jamesmi a Rebeccou Du Maurier. A ešte tam zamestnankyne dali pár sci-fi, aby to pôsobilo objemnejším dojmom. Potom sa ale objaví pecka ako Navštívíme Řeky Pána a vtedy si spomeniem: som prísny práve kvôli takýmto knihám. Knihám, ktoré vás dostanú ak nie od prvej vety, tak prinajhoršom „až“ od prvých pár strán. Potom si vás ale zaháčkujú ako rybár kapra a už vás majú a vy s tým nič nenarobíte. Môžete sa mykať, vzdorovať, bojovať, no čím viac odolávate, tým hlbšie sa háčik zarýva do živého mäsa a vy viete, že vás proste dostali a toto je koniec. Spočiatku som si myslel, že ma príbeh nebude baviť. Predsa len, deväťdesiatkové doby, kedy boli v móde sériová vrahovia (Billy, lecterovčiny, Zberateľ bozkov a tona ďalších), sú nenávratne preč a v tomto smere mi pravdupovediac nechýbajú. Tu je ale postava vraha odsunutá šikovne mimo záber. To je však v konečnom dôsledku paradoxne ešte mrazivejšie, lebo niekde tam v diaľke cítite jeho desivú, nevyhnutnú prítomnosť. Do popredia vystupuje zvláštny, ale silný príbeh dvoch sestier, z nich jedna je zdravotne ťažko postihnutá (resp. má následky z desivého zranenia v puberte) a druhá sa o ňu stará, lebo je to posledná rodina, ktorá jej na svete zostala. Možno čiastočne aj kvôli výčitkám svedomia? Ruku na srdce, ak by bola zápletka „len“ o tom, ako putujú pochmúrnou divočinou, bola by to asi bomba, lebo nás nekompromisne vyhadzuje z našej komfortnej zóny. Tušíme, vieme, že čosi také skrátka nemôže dopadnúť dobre. Je nám nepríjemne už z predstavy, čo by sa stalo, ak by sa niektorej z nich niečo stalo, tak ďaleko od ľudí. Od pomoci. Alebo s nimi v lese niekto je? A to je druhá rovina tejto skvelej, intenzívnej knihy. Jedinečné prostredie plné zabudnutých zrubov ukrývajúcich príšerné tajomstvá a divné existencie, ktoré sa pred vami občas vynoria z hustého lesného porastu a vy netušíte, či vás chcú zabiť, znásilniť, pomôcť vám, alebo kúsok od všetkého. Autor z fotky uverejnenej na konci knihy nevyzerá ako niekto, koho by ste v noci chceli stretnúť v slepej uličke, ale prejavil sa nielen ako skúsený, vypísaný autor, ktorý nadmieru dobre vie, čo chce svojím textom dosiahnuť, ale práve prostredníctvom príbehu dvoch sestier sa ukazuje ako citlivý muž, ktorý má čo povedať - a aj to povie. Hoc treba jedným dychom dodať, že si o ľudstve nič dobré nemyslí a hnusné tajomstvo tu má snáď aj šteniatko... ak by tu teda nejaké vystupovalo. Člnová obálka Michala Březinu patrí k jeho menej výrazným prácam, ale možno o to presvedčivejším a výstižnejším. Chcel som povedať, že je to na úrovni Lairda Barrona, ale pravda je, že je to žiaľ (pre Lairda) oveľa, oveľa lepšie, než Barronove texty, ktoré za posledné roky vyšli v češtine. Ako vo Vyslobodení, inej riečnej klasike, i tu sa postavy o sebe dozvedia čo-to nové a ako vo filmovej Apokalypse, i tu ich v cieli ich temnej cesty čaká peklo.“... celý text
— Ivan Kučera

---

Navštívíme Řeky Pána

„Tato kniha je naprostý nářez. S každou další stránkou atmosféra houstne a děj je stále temnější a temnější. Kniha vás nenechá vydechnout a nepustí, dokud se nedostanete na poslední stránku. Skvělý zážitek!!!“... celý text
— vihar

---

---

Navštívíme Řeky Pána

„Navštívíme Řeky Pána je skvělý nářez. Už samotná anotace je lákavá a naštěstí to není jako trailer, který ukáže jen ty nejlepší části, zatímco celek zaostává, tady obsah naplní očekávání. Kolem brutálních vrahů se téměř vždy vyrojí řádka žen, které jsou fascinovány a přitahovány pokřiveným jedincem. Posílají milostné dopisy, vyzývavé fotky, některé zajdou ještě o krok dál a podpoře muže za mřížemi zasvětí většinu svého času, mnohdy i života. Většina lidí toto chování nechápe a pobuřuje, psychologie jej podrobně rozebrala a pojmenovala jako hybristofilie a vrazi? Ti se jednoduše vyhřívají v obdivu svých grupies a vítají rozptýlení. Hlavní hrdinka Lori patří mezi největší obdivovatele sériového vraha Edmunda Coxe. Co víc, není jen největší fanynka, oni mezi sebou mají hlubší vztah, jsou stvořeni pro sebe, to by nikdo jiný přece nepochopil... Když jí svěří tajný úkol, Lori to pojme jako možnost, jak mu dokázat svou oddanost. Lori je parádně napsaná postava. Ne ve smyslu, že si ji čtenář oblíbí a bude jí držet palce. Možná se jí člověk na začátku pokusí pochopit, její obsesi sériovým vrahem, ale Lori má v rukávu pár skrytých es, které postupně vytahuje a odhaluje tak stránku své osobnosti, která ukazuje spřízněnost s Edem v úplně jiném světle. U jednoho dopisu, kde se Edmund svěřuje Lori se svým zážitkem, když byl ještě dítě, jsem měla neodbytný pocit, že tohle znám, to už jsem někde četla. A je tomu tak. Věřím tomu, že kniha je částečně inspirovaná Night Stalkerem, minimálně jedna scéna je doslovným přepisem zážitku mladého Ramireze. Komu je nechvalně proslulý příběh Ramireze znám, ten ví, že v jeho životě také figurovala neodbytná fanynka, Doreen Lioy (kdybych se chtěla pouštět sakra do hlubin spekulací, její jméno zní dost podobně jako Lori :)), která si dotyčného vraha vzala a vroucně jej milovala. Možná obtížná cesta, kterou Lori dobrovolně absolvuje, aby dokázala oddanost a lásku člověku, kterého společnost zavrhla, může být i odkaz na životy reálných žen (Boone, Lioy), které proti zdravému rozumu dramaticky změnily svůj život, aby se mohly stát manželkami sadistických vrahů, kdo ví. Ale přesně tohle mi lítalo hlavou a to je super, když mě kniha donutí přemýšlet o svém obsahu. Na téhle knize mě bavilo všechno. Jak postupné odhalování minulosti hlavní hrdinky, tak její cesta za bájným Řeky Pánem a postupná gradace obsahu krve, tak i samotný konec. Ten mi přišel perfektně uzavřený, ale teď koukám, že je i druhý díl, ještě lépe hodnocený. Tak doufám, že Golden Dog vydá i dvojku :)“... celý text
— Shaxx