• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Navštívíme Řeky Pána - Kristopher Triana

Jsou ochotni udělat cokoli pro své idoly, ať už jsou to rockové hvězdy, herci, spisovatelé, nebo sérioví vrazi. Lori je právě taková fanatička. Je posedlá Edmu... detail knihy

Nové komentáře u knih Kristopher Triana

Navštívíme Řeky Pána

„Hodně intenzivní pojednání o životech lidí, kteří se beznadějně zamotávají v pavučinách vlastního zla a jeho důsledků. Tento svět nezná naději nebo optimizmus, všechno si jenom namlouvá. A nezná ani katarzi, to by si musel přiznat svoje zločiny. Vypsaný styl autora s darem jazyka, kterým maluje obrazy. Určitě příběh není pro každého, s brutální zarputilosti se drží žánru. Zlatý pes ještě nevydal špatnou knihu.“... celý text
— Pampalini

---

Navštívíme Řeky Pána

„Tohle bylo výborný. Skvělý čtenářský zážitek. Příběh se stával čím dál více temný. Nemohla jsem se odtrhnout.“
— Pitbullka

---

Navštívíme Řeky Pána

„Za mě super, pomalé odhalování charakteru hlavní postavy, všechny na sebe hezky navazovalo a fungovalo to. Tahle kniha za mě ani o velkých překvapení nebyla, jen o odkrývání vrstvy za vrstvou.“... celý text
— KadetJaina

---

---

Navštívíme Řeky Pána

„Tak samotné komentáře zde k té knize mě bavily víc než ten horor, podle nich bych byla unešená :-). Vážně to není špatné a velmi dobře se čte! Jen mne postavy nevtáhly do děje tak, abych byla napjatá, jak bude jejich příběh pokračovat (v kontrastu například ke Ghulovi, Keene). To ale není hlavní problém, připadalo mi, že je kniha dost předvídatelná v tom, kam se to celé ubírá a co hlavní antihrdinku čeká. Dostala to co chtěla a co si zasloužila. Scény s vrahem se mi zdají paradoxně nejslabší (naštěstí tam moc nevystupuje), nečeká tam žádné sofistikované kruté zlo a ani nic šokujícího, prostě vraždící úchyl). Do rozboru ďábelské postavy nabízející výměnu se pouštět nebudu, myslím, že ani pro autora to nebylo to hlavní. Takže pořád váhám jestli 3 nebo 4, ale nakonec ty 3 :-(“... celý text
— Redra

---

Navštívíme Řeky Pána

„Priznám sa, že ma občas mrzí, ak dám nejakej nie vôbec zlej hororovej knihe od Golden Dogu „len“ 3*. Vravím si vtedy, či nie som zbytočne prísny. Veď čo by som za také knihy dal v 90. rokoch! Vtedy hororové oddelenie našej mestskej knižnice tvorili dve poličky s Kingom, dvoma Koontzami, jedným Benchleym, dvoma Petrami Jamesmi a Rebeccou Du Maurier. A ešte tam zamestnankyne dali pár sci-fi, aby to pôsobilo objemnejším dojmom. Potom sa ale objaví pecka ako Navštívíme Řeky Pána a vtedy si spomeniem: som prísny práve kvôli takýmto knihám. Knihám, ktoré vás dostanú ak nie od prvej vety, tak prinajhoršom „až“ od prvých pár strán. Potom si vás ale zaháčkujú ako rybár kapra a už vás majú a vy s tým nič nenarobíte. Môžete sa mykať, vzdorovať, bojovať, no čím viac odolávate, tým hlbšie sa háčik zarýva do živého mäsa a vy viete, že vás proste dostali a toto je koniec. Spočiatku som si myslel, že ma príbeh nebude baviť. Predsa len, deväťdesiatkové doby, kedy boli v móde sériová vrahovia (Billy, lecterovčiny, Zberateľ bozkov a tona ďalších), sú nenávratne preč a v tomto smere mi pravdupovediac nechýbajú. Tu je ale postava vraha odsunutá šikovne mimo záber. To je však v konečnom dôsledku paradoxne ešte mrazivejšie, lebo niekde tam v diaľke cítite jeho desivú, nevyhnutnú prítomnosť. Do popredia vystupuje zvláštny, ale silný príbeh dvoch sestier, z nich jedna je zdravotne ťažko postihnutá (resp. má následky z desivého zranenia v puberte) a druhá sa o ňu stará, lebo je to posledná rodina, ktorá jej na svete zostala. Možno čiastočne aj kvôli výčitkám svedomia? Ruku na srdce, ak by bola zápletka „len“ o tom, ako putujú pochmúrnou divočinou, bola by to asi bomba, lebo nás nekompromisne vyhadzuje z našej komfortnej zóny. Tušíme, vieme, že čosi také skrátka nemôže dopadnúť dobre. Je nám nepríjemne už z predstavy, čo by sa stalo, ak by sa niektorej z nich niečo stalo, tak ďaleko od ľudí. Od pomoci. Alebo s nimi v lese niekto je? A to je druhá rovina tejto skvelej, intenzívnej knihy. Jedinečné prostredie plné zabudnutých zrubov ukrývajúcich príšerné tajomstvá a divné existencie, ktoré sa pred vami občas vynoria z hustého lesného porastu a vy netušíte, či vás chcú zabiť, znásilniť, pomôcť vám, alebo kúsok od všetkého. Autor z fotky uverejnenej na konci knihy nevyzerá ako niekto, koho by ste v noci chceli stretnúť v slepej uličke, ale prejavil sa nielen ako skúsený, vypísaný autor, ktorý nadmieru dobre vie, čo chce svojím textom dosiahnuť, ale práve prostredníctvom príbehu dvoch sestier sa ukazuje ako citlivý muž, ktorý má čo povedať - a aj to povie. Hoc treba jedným dychom dodať, že si o ľudstve nič dobré nemyslí a hnusné tajomstvo tu má snáď aj šteniatko... ak by tu teda nejaké vystupovalo. Člnová obálka Michala Březinu patrí k jeho menej výrazným prácam, ale možno o to presvedčivejším a výstižnejším. Chcel som povedať, že je to na úrovni Lairda Barrona, ale pravda je, že je to žiaľ (pre Lairda) oveľa, oveľa lepšie, než Barronove texty, ktoré za posledné roky vyšli v češtine. Ako vo Vyslobodení, inej riečnej klasike, i tu sa postavy o sebe dozvedia čo-to nové a ako vo filmovej Apokalypse, i tu ich v cieli ich temnej cesty čaká peklo.“... celý text
— Ivan Kučera